Jiná země

Lepší režisérský debut si snad ani lépe nejde představit. Mike Cahill stvořil silné a hypnotizující dílo se skvělým scénářem a celkovou myšlenkou. William Mapother a zvláště Brit Marling si zaslouží poklonu, protože ta co předvedla to se jen tak často nevidí. Po dlouhé době jsem spokojen ve všech směrech počínaje od kamery až po nevšední hudbu. Závěr je parádní a donutí ještě několik chvil po konci přemýšlet. (30.11.2012)

Ano tohle je to, co se mne dotýká. To, co mne nutí se zastavit a chvíli spočinout. Myšlenky nejprve jak splašené koně běhají jedna přes druhou, ale pak ustanou a já vydechnu a řeknu si "Ách...já se mám tak hezky". Kolikrát jsem si říkala, kdybych dostala druhou šanci udělala bych to jinak, ale tady jsem pochopila, že nic nestálo za to udělat jinak, nic mne netížilo tak jako Rhodu TO její.... ohromné zjištění... (02.03.2015)

Nemám rád indiviua, která si myslí, že sci-fi film musí obsahovat jen nekonečnou akci s mimozemšťany nebo superhrdinovskou fantasmagorii. Tohle je prostě tak trochu jiný sci-fi, který není pro každýho. Myšlenka je sice hodně těžce akceptovatelná, ale opravdu zajímavá. Příběh v pozadí dokáže chytnout. Místy je to trochu nudnější a je fakt, že styl natočení není nic extra, ale jinak se jedná o zajímavý počin s fajnovou ústřední dvojicí. 70% (06.10.2014)

.Kode 46, Ink, Another Earth... Tři nezávislé filmy, které jsou natolik rozdílné, že najít mezi nimi podobu mi chvilku trvalo, přičemž jejich názvy byly to první, co mě po shlédnutí filmu napadlo, až po chvíli jsem zjistil, že mi Another Earth připadá jako kompilát esencí z prvních dvou jmenovaných, z Kódu 46 jako by si bral fakt, že scifi prvek je jen pozadím pro mnohem zásadnější část filmu a z Inka zas prosublimovala lehce snová atmosféra a výborná, intimní, komorní hudba a vznikl... Zajímavý film, který občas sráží chyby ve scénáři, nebo zbytečné prodlužování některých scén, které by mohli být dobré, byli-li by lépe natočeny, jenže ona je kamera občas průměrná, občas zbrklá a rozhodně nepomůže minutovému záběru na hlavní hrdinku přejíždějící prsty po jakýchsi pleších. (teď myslím pleších od slova "plech", je to přípustné slovo?). Možná se to snaží tvářit moc artově, možná je to místy zdlouhavé, ale možná, jenom možná, se mi prostě a jednoduše líbilo. (12.08.2013)

Až na přílišnou rozvláčnost, jež byla vlastně po celou dobu k dobru přesvědčivému výkonu Brit one-woman-show, což je vzácně k vidění, šlo o nadstandardní snímek. Mohl by být terapií pro lidi s opravdickou touhou po 2. šanci, pak splnil psychologický prvek svou funkci. Formou sci-fi se dá příběh pojmout jako zhmotnění vnitřních bolestí a tužeb nebo se prostě jedná o čirou fantazii tvůrce, co nepostrádá invenci. Tak či tak nebýt místy pomalého tempa, jde o výjimečný počin střetu fikce a reality. Závěr přesně splňuje poslání filmu ukázat složitý proces od pocitu viny k očištění, znovu opakuji pro lidi, kteří měli smůlu, špatný den, či jinak udělali neúmyslný čin a své utrpení těžce nesou. Stejně si myslím, že většina trestanců nezná lítost; co říct na válečné zločince dodnes žijící v klidu exilu bez soudu, bez trestu. Jak je to u nich s nárokem na další šanci a zpytováním svědomí?! (27.08.2013)