Jiná země

Ztráta. Bezbřehý smutek a spalující hněv. Sebevražda. Krása. Hudba. Harmonie. Zlomená synchronicita. Vykoupení. Nalezení sebe sama. Platónova alegorie jeskyně. Filozofie. Věda. Mystika. Ten film mi vyrazil dech. Teď ve filmových termínech: rozhodně jeden z nejlepších scénářů, které jsem měl to štěstí vidět zfilmované, vynikající režie. Pro mě dodnes neznámá herečka Brit Marling (mimochodem spoluautorka scénáře) mi v každé scéně lámala srdce, v jejím výkonu si nepamatuji jediný falešný tón. Zdatně sekundující William Mapother jako zlomený hudební génius. Brilantní film, který, jakmile se mi proleží v hlavě, bude velice pravděpodobně putovat mezi mé nejmilejší. Dejte mi jeden takový film ročně a zbytek filmové produkce si můžete nechat. 100% P.S.: Jak píše kolega Radek99, abyste si tenhle film plně užili a docenili, musíte být při sledování maximálně citliví a otevření. A přemýšlet. (18.01.2015)

Mike Cahill se hned už po dvou filmech zařadil mezi mnou sledované a dá se říct, že i oblíbené režiséry. Již ve svém debutu dokázal jasně vymezit svůj styl, který jej odlišuje od ostatních tvůrců - znepokojivá kamera, podivná, tíživá atmosféra, niterné pocity hlavních postav deroucí se na povrch - působí to osobitě a nefalšovaně. Líbí se mi, že sci-fi motiv, ač v sobě skrývá potenciál, hraje jen druhé housle a slouží jako psychologická metafora vybízející k zamyšlení. Brit Marling je skvělá... 7/10 (21.02.2015)

Nemám rád indiviua, která si myslí, že sci-fi film musí obsahovat jen nekonečnou akci s mimozemšťany nebo superhrdinovskou fantasmagorii. Tohle je prostě tak trochu jiný sci-fi, který není pro každýho. Myšlenka je sice hodně těžce akceptovatelná, ale opravdu zajímavá. Příběh v pozadí dokáže chytnout. Místy je to trochu nudnější a je fakt, že styl natočení není nic extra, ale jinak se jedná o zajímavý počin s fajnovou ústřední dvojicí. 70% (06.10.2014)

Podobně jako Melancholia, ani Another Earth není primárně o sci-fi. A jsem za to ráda, protože po zhlédnutí traileru, který se snažil navnadit diváky na fakt, že ve vesmíru existuje naše přesná kopie a že hlavní hrdinku zajímá, zda její druhé já udělalo ty samé chyby, jsem se bála, jakou děsivou, nesmyslnou, nelogickou astronomickou šílenost z námětu tvůrci vykřešou. (Pokud existuje mně totožná, "druhá" verze mé osoby, znamená to, že se po miliony let muselo na obou planetách vše probíhat naprosto stejně. Z čehož zas můžeme dospět k závěru, že každý pohyb, každá má myšlenka by měla být naprosto identická a paralelní s tou, kterou má mé dvojče na Zemi č. 2, a že mezi našimi činy nemůže být sebemenšího rozdílu.) Another Earth však naštěstí "druhou planetu" nechává na pozadí, tvoří z ní jen metaforickou odpověď na otázku, jaký by asi byl život hlavních hrdinů, kdyby před čtyřmi lety dopadlo vše jinak. I proto k mému překvapení na základní problémy nalézá celkem racionální odpověď a svým odhodláním zkoumat spíše vztah mezi dvěma postavami, si žádné další nepřidělává. Zcela bez obav přiznávám, že nejsem nějaký fanoušek nezávislých filmů vyžívajících se v "ruční" kameře, neznámých hercích a pomalu vyprávěném příběhu, tentokrát mě ale ta sonda do života dvou lidí velmi bavila. A i když ta velká modrá koule na obloze může v závěru působit jako příběhová berlička (alespoň kamarád, který byl v kině se mnou, ji tak vnímal), mně se to metaforický, melancholický, pravdivě lidský a místy i filosofický (kde jinde postavy citují Platóna?) příběh včetně svého rozuzlení líbil a ani v jedné scéně mě nenudil. (15.12.2011)

Film, který si jako málokterý jiný žádá především citlivého a otevřeného diváka. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je pouze odrazovým můstkem pro nezvykle sugestivní a působivé zkoumání bolesti, smutku, viny a vykoupení. Tedy všeho toho, co má naplňovat nezávislý, silně umělecký film. Komorní ladění a až minimalistické pojetí, pozvolná dynamika, chladné odstíny barevného spektra, ruční digitální kamera, nádherná hudba a bolest, která je tu místy až fyzicky cítit. Tak nezvyklou formou podané drama o naší nekonečné touze dostat druhou šanci, k čemuž je geniálně použit motiv právě sci-fi, jelikož když není racionálně možné vrátit a napravit osud hlavní hrdinky, neboť by se to příčilo zákonitostem našeho světa, tak jak ho známe, dali jí tvůrci tuto možnost změněním oněch zákonitostí. Vědecko-fantastický prvek tak funguje jako jakási solipticky vnímaná boží milost (kdy bohem jsou myšleni scénáristé). Jiná země je cosi jako indie-artová studie spásy. A ten poslední záběr je vážně strhující a je skutečnou katarzí celého příběhu. (08.01.2013)