Ten, kdo stojí v koutě

Občas si pod vlivem něčích hodnocení seženete film, sem tam si ho užuž pustíte, ale nakonec uplyne několik let, než na něj dojde... a on Vám pak svojí propracovaností a neuvěřitelným feelingem vystřelí mozek z hlavy. Perks Of Being A Wallflower je jeden z nejlepších filmů o dospívání, jaké jsem kdy viděl. Úžasné dialogy a verbální i situační humor, úžasné vztahy, už pochopitelně méně úžasné vyrovnávání se s hromadami sra(ndi)ček, které si leckdo hned vedle nás táhne s sebou už z dětství, aniž o tom víme, a především perfektní herecké výkony. Emma Watson si nemohla pro své první filmové vystoupení po ukončení Potterovského martyria vybrat lépe, a ve 22 letech se stala bohyní. Nádhernou (nejen fyzicky) a přesto křehkou a zranitelnou. Stephen Chbosky potvrdil pravidlo (z nějž existují bolestivé výjimky;)), že film vydupaný z vlastní knižní předlohy má jinou sílu než komerční studiový produkt. Twist čtvrt hodinky před koncem sice není úplně nečekaný, ale film je režírovaný tak, že na tu jistou nedořešenou věc téměř zapomenete, a najednou zjistíte, že sledujete úplně jiný film než jste si mysleli. Logan Lerman s Ezrou Millerem si to tu dali naprosto mazácky, a já vím, že i kdybych se ještě někdy stěhoval, tak nosič s tímhle filmem zůstane se mnou. 100% (23.02.2020)

Why do I and everyone I love pick people who treat us like we're nothing? - We accept the love we think we deserve. .. Wallflower je výraz pro osamělého a stydlivého člověka, který je v jádru hodný a zajímavý. Právě o takovém je tento film; o jeho touze navázat přátelství, o jeho tajné lásce, o jeho tajemství.. A já můžu s radostí říct, že společně s o chlup lepším Daydream Nation ve mně obnovuje víru v teen středoškolské filmy. Sice jich není moc, ale právě to je dělá tak výjimečnými a dobrými. Možná, že námět někomu může znít jako další předvídatelná tuctovka o milostném trojúhelníku, ale naopak, The Perks of being wallflower je neskutečně originální a inteligentní vztahovka se zajímavým obsazením a podmanivou atmosférou. Přesto, devadesátky z toho teda cítit nebyly a nebýt těch hrozných hadrů, které nosila sestra hlavního hrdiny, nebo kazet, které si věčně všichni nahrávali, tak si myslím, že se příběh odehrává v současnosti. Ta buddhistka s undercutem se navíc oblékala až moc moderně :) Ale to je jen taková maličkost. Konkrétně nemám co vyčíst, ale pocitově to stoprocentní zážitek tak úplně nebyl. (18.12.2012)

Brendy v iceteačku, poctivej tuplák milkshakeu a nekonečná jízda tunelem (!!!) Je to tak, být znovu na střední Emma Watson by byla přesně to holkou, ze který bych nedokázal spustit myšlenku a u který by mě k zešílení štvalo, že ji sbalil největší kretén na škole. Ona už není jenom kouzelná, je okouzlující a čert vem, že jí ty dospělejší role ještě moc nevěřím. Je úplně jedno jestli má Charlie malá tajemmství nebo jen tak postává v koutě, The Perks of Being a Wallflower mě díky předloze, námětu svázal očekáváním. Jasně, očekávání, zabiják prožitku, přesto tohle vcelku prožít šlo. Věděl jsem, že to Stephen Chbosky nepodá jako lacinou teenagerku, že to nebude zas až tak jednoznačný, že v tom naopak bude takový to senzační "divno". Jo, už se toho bojíme, být divní, svý, protože nás svazujou normy, který jsou však nudný a předvidatelný. Je strašně snadný následovat cizí hodnoty, než si je sami v sobě utvářet. Logan Lerman ani nemusel moc hrát, přesto tu skrz svou postavu potvrdil to, co říkám už leta - "Empatie je stejnou měrou dar jako prokletí". Jak to teda je? V životě se vyrovnáváme se spoustou věcí, spoustou ztrát, ale nakonec s každou ztrátou něco jiného získáváme. Sakra, to jsou takový kecy, že bych jim snad rád uvěřil. Tak jo, pustíme si v autorádiu Heroes od Davida Bowieho mixnutý se Sonic Youth, ovšem pokud nám ten krám nesežere pásku a budeme divný, protože být divný znamená umět překvapit, i sám sebe... Překvapivě příjemná podívaná s ne(vy)nucenou myšlenkou za [final rate: 80%] (26.02.2014)

Charlie je takový dokonalý muž bez vlastností. Kromě toho nepůsobí jako kauzální činitel, jeho postava není aktivní, vše se mu jenom "děje", ke všemu se tak nějak omylem přimotá. Celý film jsem jen dumal nad tím, proč ho ta cool partička (Patrick, Sam, Mary Elizabeth, Alice a Craig) vzala mezi sebe a tak strašně moc si ho oblíbila. Jejich vztah není vystavěn na moc silném základu. Patrick si Charlieho oblíbí jen a jen proto, že ho neosloví Nothing, ale pravým jménem, Sam si ho oblíbí, protože si ho oblíbil Patrick, a tak to jde i dál - Mary Elizabeth s ním začne chodit, protože ho zaujme v představení Rocky Horror Picture Show, kam ho ale obsadili jen jako záskok, on sám o to nestál... Ale proč se s ním vůbec dál bavili, čím je zaujal? Charlie, který za celý film neudělá vůbec nic, kromě toho, že je to chudák, kterého je potřeba politovat kvůli jeho problémům, chudák Charlie, kterému umřela teta a jeho nejlepší kamarád se zastřelil, pojďmě ho utěšit. To, že rád čte knihy a umí na ně napsat skvělé referáty pro chápavého učitele, z něj ještě nedělá spisovatele, co vlastně na tom stroji psal? Deníček? Tohle nejsou žádní Heroes, ale docela obyčejní lidé lapeni v relativně solidně zrežírované, ale těžce vykonstruované zápletce, která zoufale postrádá atmosféru (a ani neví, v jaké době se to odehrává. Tohle byl konec 70. let?? A byl v tom nějaký tajuplný umělecký záměr, že to tak vůbec nevypadalo, nebo prostě jen neměli peníze na dobové oblečení a patřičnou výpravu?). (03.01.2013)

........ " I don't know if I will have the time to write any more letters because I might be too busy trying to participate. So if this does end up being the last letter, I just want you to know that I was in a bad place before I started high school, and you helped me. Even if you didn't know what I was talking about or know someone who's gone through it, you made me not feel alone. Because I know there are people who say all these things don't happen. And there are people who forget what it's like to be 16 when they turn 17. I know these will all be stories someday. And our pictures will become old photographs. We'll all become somebody's mom or dad. But right now these moments are not stories. This is happening. I am here and I am looking at her. And she is so beautiful. I can see it. This one moment when you know you're not a sad story. You are alive, and you stand up and see the lights on the buildings and everything that makes you wonder. And you're listening to that song and that drive with the people you love most in this world. And in this moment I swear, we are infinite." .... Tak nakonec ten film o mě natočili jak jsem chtěl. Děkuji a navždy chrochtám blahem. (18.12.2012)