Poslední kvartet

Miluju filmy, které mě nejen pobaví, ale taky něco naučí. Filmy o vážné hudbě mám tedy strašně rád, takže jsem šel - povzbuzen vysokým hodnocením - téměř na jistotu. "Late Quartet" (rozkošně hravý, dvojsmyslný název) rozhodně není bezchybné dílko, ale víte co? Kašlu na podivnou psychologii postav, toporné zvraty a lacinou sentimentalitu. V závěru jsem se dojal jako už dlouho ne, a víc mě nezajímá. Krása. Klasická. (05.08.2013)

Film jako šitý na míru všem milovníkům vážné hudby. :-) Avšak věřím, že si na své přijdou i ti, jež jsou jí takřka nepolíbeni (jen z toho nebudou tak na větvi :-)); probíhá zde totiž v podstatě skoro vše, jako v jakémkoliv jiném oboru, akorát se ony události (ať už veselé, šťastné, či velice smutné a nepříjemné) točí okolo profesionálního smyčcového kvarteta. Nenaplněné sny či touhy, nevyřčené staré křivdy, zrada, náhlé zamilování, neshody, nemoc.... Co mne nejvíc (velice příjemně) překvapilo, že vše je naprosto přirozené, autentické, bez pozlátka, příkras, apod. Dokonce i takové detaily, jako např. poznámky, náčrtky a úpravy v notových partech, otlak na krku od houslí, tvrdá každodenní dřina a pečlivá příprava muzikantů, či pedagogovo vyprávění historek ze skladatelova (nebo i vlastního) života během výuky - vedení smyčcového orchestru, či při soukromé lekci se sólistkou. Pozornému divákovi jistě neunikl plakátek na zdi v pracovně druhého houslisty, s programem koncertu, na kterém se skví jméno "Janáček" a poetický název skladby "Intimate Letters", neboli 2. smyčcový kvartet "Listy důvěrné". ;-) Já i kdybych u toho filmu třeba spala, tak stejně by mne ten Janáček praštil do očí okamžitě. :-D Zmínit musím též výborné herecké výkony zejména všech čtyřech hlavních protagonistů. A nechce se mi věřit, že se jedná o filmový debut, nikoliv práci zkušeného režiséra. Někteří zdejší komentující byli dojati "až" na konci, během koncertu, já se musím přiznat, že mi zvlhly oči co chvíli. Film na mne neskutečně zapůsobil, takovou smršť emocí různého druhu jsem během filmu už dlouho nezažila (nepočítám ty, které jsem už viděla), a moc děkuji milé Snorlax za skvělý filmový zážitek, který jistě nezapomenu. :-) ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (06.03.2021)

Jedna z posledních rolí Philipa Seymoura Hoffmana (R.I.P.). Film o lidské soudržnosti, o lásce, toleranci a respektu, i když to dotyčným už spolu ideálně neladí. Kvartet, který spolu hraje 25 let je náhle konfrontován s vážnou nemocí jednoho svého člena. Na povrch se dostávají věci, které si ti čtyři za 25 let nikdy neřekli, ale byly v nich. Nenaplněné ambice, žárlivost, zahozené příležitosti. Krásná paralela se skutečným životem. Při závěrečné skladbě mi běhal po zádech mráz a tekly slzy. (03.02.2014)

Za celkem zbytečnou považuji linku vztahu mezi Danielem a Alexandrou. Tvůrcům zřejmě chyběla romantika. Jsem šťastná, že zapomněli na americké dogma, že ve filmu musí být roztomilé zvířátko a dítě. Uf, to se mi ulevilo. P.S. Hoffman byl nesmírně charismatický chlap, přiznávám, že jsem se dívala kvůli němu. Ale musím konstatovat, že film bych dokoukala i bez jeho přítomnosti, protože mě skutečně bavil. (17.08.2014)

Na festivalech s tématem "stáří" bude A Late Quartet spolu se Zlatým jezerem jistě evergreen. Ale nakonec tu jde přece jen o víc. Na vztazích mezi čtyřmi členy stojí budoucnost sboru, nejistota jednoho znamená pád všech. Můžete si vzpomenout na Felliniho Zkoušku orchestru, ale jen v těch nezákladnějších liniích, takový přesah tenhle film nemá. Navzdory americkému původu na vás dýchne klasické pojetí francouzské artovky.. (27.01.2013)