Nikdy to nevzdávej 2: The Beatdown

O něco slabší odvar jedničky, kterou se to místy příliš inspirovalo. Postelový scény mi připadaly docela zbytečný a omáčka filmu nic moc. Fighty byly ale zvládnutý opět výborně, i když s předvídatelnym koncem. Kromě toho tam byl na poslední chvíli hodně uměle vytvořenej padouch. No... vychází mi to na lepší tři hvězdy, což je určitě škoda. (27.06.2013)

Jednička byla taková fajn pohodovka. Na dvojku jsem se těšil, jak jinak hlavně díky Michael Jai Whiteovi. Rozdíl mezi oběma díly je hlavně ten, že jednička nabízela sympatické postavy. Zde jsem nenašel jednu jedinou , na které by mi nějak záleželo. Jasně, když je třeba postavit se proti zlu, tak těm hodným fandíte, ale tím to končí. Zatím co u borce z jedničky bych se klidně podíval, co se s ním děje dál, u žádně postavy z druhého dílu mě to nezajímá ani v nejmenším. Co pochválím jsou souboje, které často vypadají dobře. A když už se MJW dostane do akce je to asi to nejlepší z filmu. Pro mě čistý průměr, ale trojku si dám určitě taky. 60 procent. (02.07.2019)

Jai White se ujal role režiséra a bohužel se v roli herce stáhl do pozadí. To tomuhle filmu strašně bere a každý mi dá za pravdu, že boj z želisky byla kulervoucí zábava, který by byla tak na 5*. Jenže je tu parta totálně namachrovanej superčůráčku ala Ken a jeden trochu normální Ken-Obr. Jen když Michael Jai White promluvil, tak to byla špica. Když se na to sám podíval musel si říct, že se mohl obsadit do více bojových scén. Jinak jeden z těch filmů, kde je milion mouder. (22.09.2011)

Michael Jai White je šulin bojových umění, ehm šaulin. Noó první "nikdy to lásko má nevzdávej" s pubertalním projevem a gay prostředím se mi líbilo mnohem víc. Přece jenom ty city, osudová láska, první past, kop a opět to gay prostředí jsou mému srdci o cosi bliž, než banda tupců, kterým jde jen o jedno a to jak si nakopat stylově prdel, tak. 3/10 (22.09.2011)

U všech kopů z otoček: bylo to fakt dobrý! Já měl velkej strach, aby z toho nevylezlo něco ve stylu posledních sraček devadesátkových velkotitánů (Seagal, Lundgren, JCVD). Ne, bylo to fakt v pohodě a v podstatě všichni, až na výjimky, odvedli poctivou práci. Tak předně Michael Jai White - předvedl obstojnou režii, ale hlavně (a to musí zajímat všechny akční fandy) vypadá znovu ve výborné formě a kondici (po Tactical Force, kde bych ho přirovnal k leklému kaprovi), ukazuje opět kvalitní muskulaturu a především špičkově zužitkovává Stovallovu nápaditou choreografii. Tolik technik z brazilského jiujitsu obsahujících drobná efektní vylepšení jsem snad nikde neviděl. Nejlepší fight si Jai White schová téměř na konec filmu, kdy v poutech zlikviduje asi pětici policistů, přičemž asi dva manévry vypadají fakt brutálně dobře. Ono je to skoro výhradně jenom o tréninku a soubojích, protože jakmile se řeší postavy, jejich motivace, závazky, nabírá to mocný klišovitý dech. Ze čtveřice Whiteovo tréninkových studentů se mi bojově zamlouval Scottie Epstein, pitbull, co do každýho řeže pěstma, nohama, ve všech pozicích a úhlech, a taky se mi líbil Alex Meraz, který hodně využíval capoeiru a vesměs velice šikovně. Impozantně působí též Todd Duffee, metr devadesát vysoký a 114 kg vážící tank, který ve skutečnosti drží rekord za nejrychlejší k.o. v UFC, což bylo ve filmu hezky připomenuto. Hudba tradičně raperská, střih a kamera klidná, nic se parkinsonovsky neklepe, koukáme na zápasy v příjemných celistvých záběrech. Takže celkově spokojenost, dávám stejně jako v případě prvního dílu 70%, na kvalitu Florentinovských Undisputed to sice nemá, ale i tak fajnové. trochu více slov o filmu... (26.08.2011)