Můj miláček Klementina

(1001) Tak jsem konečně shlédla ten film, o kterém jsem dosud věděla jenom to, že v M.A.S.H.I. byli děsně natěšení, až ho spatří, a že se Alda strachoval, aby někdo nenarovnal hlavní krásce předkus. Nyní suše konstatuji pár věcí. Za á to bylo lepší, než jsem čekala, za bé nechápu, proč se to jmenuje tak, jak se to jmenuje. (22.01.2010)

Kromě toho, že je to jeden z mála (ne-li jediný) western, ve kterém se cituje Shakespeare, není tenhle film ničím originální. Je tu Wyatt Earp, šerif s kolty proklatě nízko, jsou tu krávy, koně, lasa, klobouky, pistole a s nimi související přestřelky, rozladěné piáno, barová zpěvačka, krásná děva Klementýna, písek, kaktusy... Přesně tak, jak mě to nejvíc nudí. (21.08.2007)

Pokorný, baladický western, v jehož světě není místo pro vyhrocené emoce, spektakulárnost ani zbytečné proslovy a slzy. Smrt přichází často a bez pozvání, nikoho však příliš nevzrušuje. Romantika je to, oč tu běží. V propletenci mezilidských vztahů (hlavní a nejúčinnější zbraň Fordova westernového univerza) a jemně utkaném lyrismu kradmých pohledů, gest, mlčenlivých ploch a pohybů se rozpouští klasický příběh o pomstě, které se sice nakonec dočkáme také (v geniálně "tiché" závěrečné přestřelce), ale netvoří tematické jádro filmu (pouze rámec). Tempo vyprávění je pozvolné, více než k uspokojivému rozuzlení vede Ford divákova očekávání (i zrak) dovnitř; k drobným detailům, nenucenosti a pocitům komplikovaných hrdinů. Slova "intimnost" či "komornost" mi při sledování přicházela na jazyk nejčastěji. Pro dosažení kýženého účinku byla sice "oslabena" dokumentární hodnota filmu (výrazným odklonem od historické přesnosti), metaforu zavádění práva a pořádku na Divoký západ to však neoslabuje. Obecně bych ale její význam nepřeceňoval. Za vypíchnutí stojí i propracované a uvěřitelné charaktery, úchvatná černobílá fotografie (s podobně výrazným svícením - Leoneho nepočítaje - jsem se ve westernu snad nesetkal), čistota a účelovost stylu a v neposlední řadě výtečný Henry Fonda jako šerif Wyatt Earp (taneční scéna rulez:)). Nikterak zřejmě nepřekvapí, že Sam Peckinpah považoval právě Clementine za svůj nejoblíbenější western, mnohé jí však dluží kupříkladu i Costnerova sumarizující Krajina střelců či Wylerova Velká země. O to více zamrzí, že se zde tento Fordův majstrštyk setkává převážně s nepochopením. (20.06.2010)

Slaboučké tři hvězdičky dalšímu westernu, který zkouší poutavě a zajímavě předvést stokrát ohraný příběh o bratrech Earpech a městečku Tombstone. Každá variace na toto téma přináší trochu něco jiného. Někdy jde do popředí obsazení postav a postava Wyatta (Tombstone) někdy naopak vnitřní souboj Wyatta a smysl a spravedlnost práva samotného (Hodina pušek) a do toho všeho ještě labutí píseň Kevina Costnera, která je nejdelší variantou (Wyatt Earp). Můj miláček Klementina by měl těžit především z režie Johna Forda a Henryho Fondy v roli Wyatta Earpa. Bohužel právě on je poměrně slabý, dle mého názoru vypadá jako "chudáček" bez respektu (nic proti, mám ho rád, ale nepůsobí jako velký statečný šerif...). Oproti tomu je ve filmu více využit Doc Hollyday a pár žen navíc. Nepodařená je také psychologie, kterou nedokáže vynahradit ani černobílé pojetí, které například v panoramatických scénách s nebem, působí velmi "barevně" a krásně. Ve výsledku však nevím, proč se na podobný film znovu dívat, protože nepřináší nic zajímavého a přelomového. (25.09.2008)

Ani ne tak pravý western, jako zajímavý pohled na proces přerodu Divokého západu v civilizovaný kus světa. Ford si tentokráte nevybral svého oblíbence Waynea, nýbrž neméně protěžovaného (samozřejmě, že právem) Fondu, kterému tato role padne jako ulitá a myslím si, že právě zde dosáhl vrcholu svého hereckého umění. Pečlivě propracovaná řeč těla, sympaticky autentická nešikovnost - asi proto Scorsese považuje tento film za jeden z nejhodnotnějších dokumentů o přerodě Západu. (06.05.2005)