Zůstaň se mnou

Úvod a rozbeh je super. Postavy sú sympatické, má to švih, romantický úvod je pekný, je to celé pôsobivé a Chloe je výborná herečka. Ale asi už po necelých 40 minútach sa to začne točiť v kruhu, nič sa nedeje, začína to byť celé otravné, nedokáže to dojať ani v potenciálne silných momentoch a s výnimkou pár scén sa celý film zmení len na čakanie na koniec, ktorý nechce a nechce prísť. Veľká škoda pretože potenciál tu bol. 5/10 Podobné Lovely Bones je oveľa oveľa lepšie (28.03.2015)

If I stay je příjemný, skvěle odehraný příběh o lásce, přátelství, rodině, životě a smrti. Líbí se mi jak je film rozpracovaný do různých časových úseků, které značí minulost a přítomnost. Když jsem se na film chtěla podívat poprvé, do kina jsem nešla (jak jinak), nemohla jsem riskovat, že mě to zase emocionálně dostane. A i přesto, že mě to za city nechytlo tak jako to třeba dokázaly jiné filmy, příběh a dost dobře napsaný scénář, mě ale stejně nakonec dostal. Nehledně na to, že samotný trailer ve mě vyvolal zvědavé pocity - to byl také ten důvod, proč jsem se v prvé řadě na If I Stay tak moc těšila. Nakonec nemohu jinak než udělit 95% a to ne jen za dobré ztvárnění ale také za příjemné obsazení. A rozhodně nesmím zapomenout na super soundtrack, který byl naprosto originální, vzhledem k tomu, že většina písniček byla nazpívána zrovna pro tento film. - "Why do I get this feeling you're about to mess up my entire life?" (09.04.2017)

Vůbec bych neřekla, že je Chloë Grace Moretz jenom 17. Vypadá to, že se z ní postupně stává jedna z nejzajímavějších mladých hereček. Námět filmu je poměrně zajímavý, rozhodně to bylo udělané lépe a záživněji, než podobné "posmrtné" filmy, které jsem viděla. Prostě se mi to zpracování líbilo a vůbec jsem se u toho nenudila, no a na konci jsem vytáhla kapesník. Nu, váhám kolik tomu mám vlastně dát. Je to někde mezi 4* a 5* (20.09.2014)

Romantické i osudové rande se smrtí, na které si umírající holčina vzala i "křena", a to rovnou Šestý smysl. Mia ještě před pár osudovými okamžiky autonehody měla svoji milovanou rodinu pohromadě. Teď ji její nejbližší jeden po druhém opouštějí, z ní samotné je neviditelný duch, který bloudí po nemocnici a vidí své tělo v kómatu. Zdlouhavým způsobem se začíná odvíjet to, co prožila krátce před nehodou. A když píši, že je to zdlouhavé, něco na tom bude. Scény mimo nemocnici jsou emočně prázdné, vesměs nezajímavě podané. V nemocnici jde emoční křivka prudce nahoru, a to hlavně, když někdo umře, nebo se objeví nějaký emotivní záblesk z Miina života, konkrétně z jejího dětství. Film dost s emocemi plýtvá na všechny strany, ale jen asi pětina funguje nějakou skutečně silnou rezonancí. Jistě scenáristka Shauna Cross uzná, že asi těžko bude divák plakat nad romancí mladé dívky se začínajícím hudebníkem, od kterého se má odloučit, když ji přijmou na školu. Jen těžko diváka bude bavit to, že je Mia jiná, než dívky v jejím věku. Ukažte mně sedmnáctiletou holku, která se chce profesionálně věnovat hře na cello a Beethoven je její hudební vzor(!). Mia by samozřejmě píchat chtěla, ale je to svatá kunda, takže nejdřív ji píchne včela při pikniku, následně ji opyluje Adam. A to je znázorněno decentně, oba aktéři leží jen pod dekou a povídají si. Film má smůlu v tom, že obdobné náměty koketující s blížící se smrtí, už zde byly zpracovány dávno předtím v jiných, působivějších variacích. Přeji vám ty předlouhé scény, v nichž se řeší láska, přijetí na prestižní uměleckou školu a další kraviny, které řídké zápletce nijak nepomáhají. A to film není zrovna krátký, měl dostatek času, aby si zápletku rozvrstvil a obalil něčím hutným. Činí tak sporadicky, nárazově a ne vždy s potřebnou intenzitou. Film, jenž je mixem dramatu a teen romance s mysteriozními prvky, má obrovskou přednost v obsazení hlavní role. Chloe Grace Moretz dokazuje, že žádná role není pro ní problémem. S ní se tenhle v zásadě obehraný počin nejeví tak natahovaný, z rytmu často vypadávající a režijně televizně fádní. 60% (02.08.2015)

Není to tak dávno, co jsme sledovali zamilovanou Shailene Woodley černohumorně mluvit o rakovině a umírání. Směs smrti a velké lásky nyní okusí rovněž talentovaná Chloë Grace Moretz. Tvůrci okolo ní sází na osvědčené postupy, nebojí se slz a dramatických rozhodnutí. Trochu ze standardního aranžmá vyskakují díky vážné autonehodě, kómatu a postupném ztrácení členů rodiny aneb Chloë, kterou nikdo nevidí, bosky pobíhá po nemocnici a retrospektivně vzpomíná, co krásného i méně veselého v posledních týdnech prožila. Za lecčíms (dle očekávání) stojí pohledný kytarista a zpěvák, její violoncello a nad hrnkem kávy plkání nad možnostmi života středoškoláka. Právě v tom vidím trochu problém, protože naši dospívající hrdinové mluví jak ostřílení glosátoři, jejich myšlenky pokaždé korunuje nějaká jazyková perla nebo trefné moudro. Samozřejmě v mezích kvality scénáře. Takhle mluví dospělí s několika zásadními životními zářezy na pažbě a ne náctiletí. A to se nechci nikoho dotknout, ale stačí si na zastávce o půl osmé ráno poslechnout jejich bezobsažné rozhovory. I přes téma je všechno uhlazené, pečlivě střežené, aby se někde nepřešláplo přes čáru. Ona je vždycky nádherně vymóděná a nalíčená, on sice zpívá o životní bolesti, ale hlavně je na podiu proto, aby ho žraly náctileté fanynky. Románek je to nekomplikovaný, líbivý, chybí ostré hrany. Občasný náběh na kýčovitost ale ještě nikomu neublížil. Z Chloë roste pořádná baba, vedlejší postavy nejsou úplně k zahození, potěší i Liana Liberato, hipísáčtí rodiče nebo Stacy Keach. Takže ten solidní průměr berme. (18.11.2014)