Jelena

Parádně natočené, zahrané, a vlastně i napsané, co se týče dialogů. Kdyby z toho pak režisér udělal krátkometrážní záležitost, bylo by to perfektní. Neuvěřitelně zdlouhavé scény, které mnohdy nikam nevedly, totiž poslaly všechny ty klady do kytek a k mému překvapení vlastně následně smetly i jakousi atmosféru rádoby tísnivosti a osamělosti, které dopomáhala prostorová prázdnota interiérů a mdlé barvy, a která fungovala prvních pár minut - pak omrzela a vymizela. Tohle se zkrátka nepovedlo, škoda kameramana na tenhle projekt, škoda Glasse, mohl skládat k něčemu, z čeho lidi nebudou otrávení a zejména pak škoda času diváka, který tráví u filmu, jehož poselství není nikterak originální a jehož stopáž je bez konce a (případná) dějovost je zabita v mdlosti, zdlouhavosti a nevýraznosti. Zítra už o tomhle filmu pravděpodobně nebudu vědět a nijak mě to netrápí. (09.01.2012)

Po Návratu a Vyhoštění velký propad. Nejenom po filmařské stránce (Jelena je vlastně jen taková trochu lépe... no, hodně dobře natočená televizní inscenace), ale hlavně po stránce obsahové. Kdeže jsou ty zajímavé a fascinující postavy, kdeže je ta existenciální hloubka, kdeže je ta poetická syrovost... Jelena je (SPOILER) banální až nezáživné drámko o tom, jak se jedna hodná ale hloupá ženská snaží penězi svého bohatého starého manžela zajistit svoje líné, hloupé a naprosto zbytečné příbuzenstvo, aby všechny prachy neshrábla manželova cynická, nihilistická, drzá a rozmazlená dcera, která je ale paradoxně nejzajímavější a nejsympatičtější filmovou postavou. Ale zároveň taky nejvyumělkovanější, působí spíš jako karikatura než jako reálná osoba. Zato rodinka teplákových degenů z paneláku je vystřihnutá epesně. Celkově - jednou je to koukatelné a díky ruskému původu určitě i zajímavé, ovšem od třetího Zvjaginceva jsem čekal mnohem mnohem víc. Slabší tři. (05.06.2015)

Před filmem jsem byl varován, že obsahuje spoustu dlouhých záběrů, např. na větvičku.. proto mě vyděsilo, že hned tímto film začal... (Když na větev přiletěl pták, diváci zatleskali..). I počáteční denní rutina, kdy se Jelena stará o svého manžela, byla poněkud nudná. Líbil se mi však jejich spor o peníze, vykreslení Jeleniny rodiny i setkání Vladimira s dcerou. (12.07.2011)

Pudový inštinkt chrániť mužské potomstvo, nech by bolo akokoľvek darebné je v Rusku prítomný od svetových vojen. Rozsiahlym množstvom padlých zdecimovaná samčia populácia spôsobila, že ženy sa boli nútené chopiť ťažkých remesiel (známe obrazy a fotografie úderníčok, baníčiek a žeriavničiek). A nie neúspešne. Synáčik do rodiny bol však v povojnových rokoch vítaný s veľkou slávou. Primerane nej bol hýčkaný a opatrovaný. Tak je to dodnes. Jelena v starostlivo komponovaných záberoch, prostredníctvom ukázania ťaživej dennej rutiny ženy v rokoch, ukazuje dôsledky tohto stavu. Matka všetkými silami opatruje dospelého synátora. Sám sa stal hlavou rodiny, no v skutočnosti je to len prerastené decko, nemajúce záujem čokoľvek meniť, veď mámuška sa postará. Spokojne čučí s rozrastajúcou sa rodinkou doma, popíja pivečko a sťažuje sa na drahotu. A čaká na prísun maminho dôchodku. A jej dôvtipu, s pomocou ktorého zabezpečí väčší obnos peňazí. (05.08.2013)

"Poselství filmu? Lůza by se neměla množit." Nesympatičnost drtivé většiny postav (kladně působila snad jen dcera s jejím předstíraným cynismem), v kombinaci s recepční náročností snímku, totiž zřejmě byla důvodem nespokojenosti většiny publika. Mně ale vyprázdněná narace, vypiplaná statická kamera s častým přeostřováním, pomalé tempo a v neposlední řadě Jelenina uklidňující jistota a ráznost, s jakou prováděla své každodenní úkony, sedly víc než dost. Černý puntík si tedy ode mě vysloužilo totálně ignorantské publikum. Nepřetržitý šum v sále a komentáře typu: "to jako ten záběr nikdy neskončí?!" totiž rozhodně nejsou věci, které pomohou divákovu ponoření se do atmosféry. (MFF KV 2011) (13.07.2011)