Prometheus

Ze scénáře, vlastně už z námětu jsem trochu rozpačitý - především všechny ty mytologické prvky nemají ve vetřeleckém univerzu co dělat. Ale jednotlivé scény jsou skvostné a film jsem si užil (zejména porod chobotničky - po této scéně jedna paní středního věku odešla ze sálu a už se nevrátila). S konečným hodnocením ale počkám až na Special Director´s Cut Ultimate Edition na DVD.______Infografika pro lepší orientaci v původu druhů._____ btw...potěšil mě Dettifoss. Stál jsem na stejném místě jako sám Tvůrce a bylo to hypnotické, wtz:-) (13.06.2012)

Prometheus has landed. O nelogičnosti chování postav a nedořešených skocích v ději se již zevrubně rozepsala kritika, takže k tomuto tématu napíšu spíš obhajobu: Ano, tyto výtky jsou jednoznačně platné - a mrzí, mrzí moc. Bez nich by ten film byl totiž takřka dokonalý, poněvadž všechno kromě scénáře je v něm velmi dobré. Část těch logických chyb se dá nicméně omluvit tím, že namísto "metodologicky stoprocentně spolehlivých a opatrných vědců" na expedici jedou "vědci, kteří jsou hnáni niternou touhou po odpovědích a objevech", část nevyřčených motivů si lze jednoduše odtušit, část nepochopitelného chování a divných detailů ve skutečnosti není nepochopitelná, ale od diváků nepochopená (chování Davida, nastavení lékařského zařízení atd.) ... a nedořečenosti v mytologii dokonce považuju za velké plus, neboť domýšlení si mytologie po svém je TAK strašně zábavné (btw. často používaná kombovýtka "Scott zničil tajemství obklopující Vetřelce" + "Scott nic nevysvětlil" si logicky odporuje)! A to, co zbývá a žádným způsobem omluvit nejde (vědci se ztratí ve zmapovaných štolách atd.) ... to zkousnete podle toho, jakým typem diváka jste. Pokud vyžadujete vnitřně stoprocentně soudržné filmy, které mají jasné téma, jemuž se věnují, a které odpoví na vyslovené otázky a vyřeší všechny načaté motivy, pak máte smůlu. Pokud naopak máte rádi otevřenější text, u něhož následné interpretace a zamýšlení se nad smyslem (v tomto případě spíš hledání smyslu :-D) jsou minimálně stejně důležité - ne-li víc - jako samotný film, pak Prometheovi objektivní chyby odpustíte. Já jsem naštěstí ten druhý případ. /// Vizuální stránka je opojná, nastolené ideje o vztahu tvůrce a stvořeného (because we can) zajímavé a mytologie, které zpoza opony zatím vlastně jen vykoukla, ještě zajímavější. Hodnocení 8.5/10 a relativní (!!!) spokojenost, byť to rozhodně mělo na víc. PS: Na DVD chci rozšířenou verzi a do dvou let sequel, který nenapíše Damon Lindelof :-D PPS: Z jednoho úhlu pohledu je ten film geniální sakumprásk celý i se svou reklamní kampaní. Svému divákovi totiž dává velmi podobný druh prožitku jako své hlavní postavě. Elizabeth se vydává na expedici, jejím cílem je získat odpovědi na důležité filosofické otázky. Její motivy nejsou přízemní, čeká něco jako osvícení (zjistím kdo jsme, proč jsme vznikli, co je naším smyslem). Divák je pomocí kampaně a úvodní třetinou filmu připravován na sofistikované nekompromisní scifi, na milník žánru. Elizabeth se dostane na planetu, místo uspokojivých odpovědí dostane i s celou posádkou "přes držku" od nasraných mimozemšťanů. Divák přijde do kina a místo slibovaného intelektuálního sci-fi se mu v závěru dostane brutálního hororu s béčkovými rysy. Těžko z toho skákat radostí do vzduchu, ale jako vtípek je to dobrý :-D Horror movie of the year (08.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)

Sice blbě odvyprávěné (nedořečenosti, nelogičnosti, předvídatelné zvraty), ale v tomto případě jsem extrémně shovívavý, anžto jsem dostal, co jsem chtěl - velkorozpočtový vesmírný sci-fi horor na velkém plátně a konečně i film, který mytologii kolem Vetřelců razantně rozvíjí a neservíruje jen další vyvražďovačku s nimi. Hrozně mě bavilo sledovat všechny ty nové předvetřelcovské obludky a hledat v nich stopy budoucího Vetřelce. Prequelovitost mě tu narozdíl od TERMINATOR: SALVATION neotravovala, ale bavila, remakovitost už méně. Epické, technicky špičkové a napínavé od atmosférického začátku až do uspěchaného konce. Scéna operace sebe sama bylo silné kafe. (12.06.2012)

Ridley už neví, co by vymyslel. Intenzivně opisuje z Aliena, nenápaditě cituje jiné mistry velkých filmových pláten (Kubrick, Lean), ale propracovanou mytologii ze spousty tajuplných náznaků dohromady dát nedokáže. Konzistentnější je přímočará, méně namachrovaná závěrečná třetina, kdy namísto nikam nesměřujících tautologií nastupují zlámané kosti, plamenomety a hrdinská gesta a pokus o filozofické sci-fi prodělává urychlenou transformaci v intergalaktickou variaci rape revenge movie (čím se Scott opět projevuje jako tvůrce schopný nezvyklé feminní empatie a velmi chytrého využívání genderových stereotypů). Proměna přístupu k látce je tak náhlá a nečekaná, že nutí plodit hypotézy, zda ze strany režiséra nešlo o krutý vtípek na účet natěšených diváků: chtěli něco velkolepého, fajn, tak je na to úvodu skutečně připravím, abych je pak ale tím surověji mohl vrátit do reality guilty pleasure žánrovkou. Spíše než v ironii bych ale opodstatnění hledal v nutnosti krátit – čili nám nezbude, než si na plnohodnotného Prométhea počkat do podzimu, kdy by mohl vyjít režisérský sestřih (po Království nebeském a Robinu Hoodovi začínám nabývat podezření, nejde-li tak trochu o součást promyšleného marketingu – vyvolat v divácích pocit, že bylo svébytné autorské dílo zprzněno zlými studiovými bossy a chtějí-li vidět původně zamýšlené film, musí utratit další peníze za digitální nosič...). Prométheus je úchvatně nedesignovaný produkt s nejasným účelem. V prodlužování - reklamní kampaní spuštěné - nejistoty, s čím na nás vyrukuje, spočívá jeho napínavost i kámen úrazu, neboť nedokáže nabídnout uspokojivou odpověď. Svým způsobem velmi vtipná „pointa“ už totiž, obávám se, napodruhé nikoho nenaštve ani nepřiměje k potutelnému úsměvu. Jestli bylo cílem filmu vyvolat rozpaky, svou misi splnil, uspokojivou letní zábavu však nenabízí. Čím netvrdím, že jsem se nebavil. Bavil, jenomže podobným způsobem jako například u Černočerné tmy, v jejímž případě byl poměr cena-výkon značně odlišný. 75% (02.06.2012)