Železná lady

Film doplácí na špatně zvolený způsob vyprávění, kdy se prolínaj Margeretiny fantasmagorie s realitou minulosti. Musím se přiznat, že zejména ze začátku jsem nevěděl, která bije. Nešlo to odvyprávět klasickým životopisným způsobem ? Margaret se narodila v týhkle a v týhle prdeli, tady se poprvé pochcala, tady si poprvé zašukala, zde při takové a takové příležitosti se u ní poprvé začal projevovat zájem o politiku o věci veřejné a větší část filmu věnovat podstatě, tedy proč vlastně Margaret byla Železná lady. Ve filmu je v podstatě jen jeden dramaticky gradovaný provek a to bitva o Faklandy a přitom Margaret byla u moci v období, kdy v domácí i globální politice byl pěknej šrumec. O co mě jde ? Proboha proč se víc film nesoustředil na tyhle věci, na názory, na jednání, na prosazování svých myšlenek při jednáních, vždyť těch zásadních muselamít Margaret za svou kariéru tisíce. Nechci aby si to zdejší dámy vyložily osobně, není to nic proti ženám filmařkám, ale tohle je první případ, kdy si myslím že ženskej prvek na režisérské židli filmu ublížil na ději a na dramatu. Řešit, perly, klobouky, klást důraz na mužské prostředí, fantasmagorie s mrtvým manželem jako berlička k celkovému filmu o Margaret, na to mrdám, když se film jmenuje Železná lady, očekával jsem strahující a gradující drama o politický kariéře jedné z nejvýznamějších političek předminulé dékady a ne čaj o paté. K výkonu Meryl Streep mám už dvacet stále stejný slovo - vynikající. Ta ženská dělá čest úmění zvané herectví a jen jí může film děkovat za mé tři hěvzdy. (06.03.2012)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Viděl sem nespočet těchhle anglických dýchánku a se zármutkem musím konstatovat, že Iron Lady je jeden z nejslabších. Nemnělo to ani tu správnou chladnou komornou atmosféru a nemnělo to ani patřičné vypravení. Iron Man taky nedostal Oscara a nechápu, proč ho dostala Iron Lady… banda zatvrdlých trotlu, který svým pseudoejakultaním pohledem a následním rozjímáním onanovali před zohavenou Meryl Streep, neskutečná fraška. Sem rád, že všichni sou hotoví, no mne tady ta rozprava o babičce, která vzpomíná na časi minulé způsobem, ve kterém se sama ztrácí, nestačí. 3/10 (10.03.2012)

Nelineární vyprávění zastihuje jednu z dříve nejmocnějších žen světa ve stáří a částečné popletenosti. Což je dobrý a logický rámec pro epizodické vyprávění na přeskáčku, které v problikajících vzpomínkách zachycuje zlomové okamžiky od mladé dívky po ženu, která po vnitrostranickém puči musela opustit post premiérky. Neústupnost však bývalé političce zůstala i jako stařeně s odcházejícím mozkem. Neústupnost, která nebyla empatická a laskavá, ale spravedlivě dodejme, že to ani k ní samé. Líbí se mi způsob vyprávění, který nepůsobí jako uhlazená učebnice dějepisu, ale živelný a různým výkladům přístupný portrét osobnosti. Meryl je samozřejmě perfektní. SHRNUTÍ: Silná osobnost se dokáže prosadit. Síla ale vždy i zraňuje. (02.02.2021)

Pro mě osobně byly paradoxně nejzajímavějšími pasážemi Železné lady ty, kdy dáma už v žádném případě není z oceli a spíš se jen zmateně šourá po obrovském domě. Takhle totiž zahrát člověka se stařeckou demencí, to chce nejen kuráž a talent. Jakmile se ale chce film věnovat historickým souvislostem, je bohužel trochu epizodický. A navíc ve snímku o významné političce zobrazit pouze její klady není úplně košér. Meryl Streep však dokáže i tohle zastínit. (30.05.2012)