Železná lady

Železná lady vyvolává dojem, že ji točil někdo, kdo ničemu moc nerozumí - politice, kariéře Margaret Thatcherové ani třeba starým lidem. A tak skáče z jednoho na druhé, přičemž nejvíce se zdržuje u toho stáří, protože tam se dá zdánlivě nejméně pokazit. Časové roviny střídá na základě hodně násilných asociací a naprosto kašle na gradaci vyprávění. Jde spíš o sled více či méně vtipně vypointovaných scének. Nicméně Meryl Streepová má toho Oscara právem. Po zhlédnutí jejího výkonu mám chuť jít nakoupit nějaký modrý hadry a pořádně si v nich zapištět. (28.02.2012)

Vzpomínkově převyprávěný příběh Margaret Thatcherové. Vybírá si stěžejní body její jedenáctileté vlády, kdy tato řízná dáma utvářela dějiny nejen Anglie, ale i celého světa. Občas se ve vzpomínkách dostáváme ještě dále, do období Druhé světové války, jejího mládí a začátkům politické kariéry, kdy neustále narážela na diskriminaci něžného pohlaví v mužském světě vysoké politiky. Meryl Streepová zahrála roli výborně. Ve všech dekádách. Pro výsledný dojem je hodně důležité film sledovat v originálním znění, neboť práce s hlasem a frázování, tvoří skoro nejpodstatnější část tohoto výjimečného hereckého koncertu. Film jinak není ničím pozoruhodný. Spíše konzervativní, rozhodně ne něčím šokující. Když jsem při sledování slyšel mluvit Thatcherovou, jako bych kolikrát slyšel mluvit Klause. Ať už jde o postoj k Evropské unii, odborům, slova jako suverenita, rovná daň, privatizace atd. Reakce veřejnosti na tyto věci jsou též u nás velmi rozporuplné a bouřlivé. Konec konců Klaus se nikdy netajil tím, kdo je jeho životním vzorem. (26.02.2012)

Meryl Streep opäť dokazuje, že je najväčšou žijúcou herečkou, ale plytvať jej úžasným chameleónskym talentom v tak nezaujímavej a skratkovitej filmovej biografii, si nezaslúžila. Hoci sú politické výpovede Olivera Stonea príliš sofistikované, nechýba im punc kvality a určitá osobná zaangažovanosť k daným témam. Llloyd nezvládla obsah a diváka, očakávajúceho nadhľad a korektnosť, určite neuspokoja paranoidné zbytočné prvky, ktoré Margaret Thatcher stavajú do pozície nevyrovnanej seniorskej schizofreničky. Rozvrstvovanie viacerých dejových línií len svedčí o scenáristickej bezmocnosti a neschopnosti podať divákovi seriózny politický výklad o významnej osobnosti Veľkej Británie. (06.07.2012)

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

,,KAŽDÝ ČLOVĚK BY SE MĚL UMĚT POSTAVIT NA VLASTNÍ NOHY. A POKUD SE VĚCI NEPOVEDOU TAK, JAK BY MĚLY, LIDÉ BY MĚLI PŘESTAT KŇUČET, MĚLI BY SE VZCHOPIT A O NĚCO SE POKUSIT. A NAUČIT SE VĚCI V ŽIVOTĚ ZMĚNIT“..... /// Víte co? Přesně takhle nějak si tu bábu pamatuju! (z večírků? Hovno! Ze zpráv, když byla na straně imperialistů...) Vůdkyně, která by mohla bejt inspirací pro ženy na celým světě a jejíž plamenná vystoupení si tu můžeme připomenout. Jen mám trochu problém se zvolenou formou. Přeci jen jsem čekal víc z politickýho života ,,těch“ let, než starou, nemocnou – byť energickou dámu. Iron Lady je samozřejmě politickej film. Možná víc než J.Edgar (a rozhodně víc než W.). Možná jen není co vyprávět. Příznivci Konzervativní strany i ti M.Streep si však přijdou na svý. Zbytečnej film? Těžký rozhodnutí... je třeba si uvědomit, co na tý bábě chcete vidět! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nabízej mi bydlení v Londýně na ,,Downing Street 10“. 2.) Zjistím od kuď Mirek Kalousků bere ty svoje ,,spořící“ hlášky. (Vítek Bárta chodí jinam...). 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.02.2012)