Stoker

Ach jo! Už jen čekám, až tu jednou artoví hnědopichové procpou do červených čísel dvouhodinový hraný dokument o tvrdnutí chleba! Jasně, je to přeci ten profláknutý, masturbující, pomatený ťaman, a tak se budeme tahat za šulínky a předhánět se v tom, kdo viděl více barviček, režisérských finesek, a kdo četl tlustší žbryndy tlučhubovských filmových teoretiků, i když je to iritující, bestiální nuda k posrání! Takže, pokud jste se ještě taky nestali obětí té mimozemské invaze vyššího vědomí, které se, než se začalo esotericky rozpínat na Zemi, bavilo tím, že čumělo někde na Aldebaranu do červí díry, vřele doporučuji, nalakovat si raději každý nehet na rukách jinou, nejlépe teplou, reflexní barvou a poté sto minut upřeně sledovat jak rostou. Užijete si alespoň trochu zábavy, ne jako s tou, jak naprosto geniálně determinovala uživatelka Kiddo, "zpruzenou emo pičou", co by přivodila strnutí šíje snad i baktérii tetanu. Býval jsem k tomu vcelku indiferentní, ale po tomhle mě dnes opravdu poprvé zamrzelo, že se ti Korejci ještě vzájemně jaderně nevybombardovali! Nikdy bych si nepomyslel, že tohle někdy řeknu, ale zlatá Natálka a její plijé! (08.06.2013)

Kórejci to skúsili v Hollywoode a ja im fandim, ale Stokerovci sú dosť zvláštnym filmom. ktorý sa po celú stopáž tvári ako veľmi premyslený a chytrý hriller, ale nie je to celkom tak. N. Kidman hraje výborne a zo všetkých plastikových kreatúr z poslednej doby (M. Ryan. R. Zellweger) vyzerá a hrá najlepšie. Filmu kraľuje postava Indie, ktorú výborne stvárnila M. Wasikowská a nebyť jej detailne prepracovanej postavy tak neviem. Niektoré momenty pôsobia čudne, napr. keď India zistí príčinu úmrtia svojho otca, veľmi neprotestuje...Režisér urobil z otrepaného scenára pozerateľný film, ale ako celok iba priemer. 60%. (11.09.2016)

Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park. (06.06.2013)

Další případ, kdy se výjimečný režisér pokusil všemi silami vytřískat co nejvíce z mnohokrát omleté a téměř ničím překvapivé zápletky. Jihokorejský ďábel má nepřehlédnutelný cit jak pro detail (ořezávání tužky), nápadité střihové sekvence (sprcha) i pro celkovou (napínavou a znepokojivou) atmosféru. Hlavně díky Parkovi tak máte skoro po celou dobu pocit, že sledujete výtečný mysteriózní psychothriller, ale dříve či později vám zkrátka dojde, že tomu tak kvůli tuctovému scénáři bohužel není... 60 % (05.10.2016)

Absolutní. Neskutečně propracovaný a zábavný scénář, který doprovází výtečný vizuál a jako posila číhá v záloze skvělá hudba (hodně dobrá je po celou dobu, ale závěrečná scéna má díky ní neskutečný grády). Zkazky o výkonu Mii Wasikowské budou tesány do kamene (nebo alespoň do videoték internetových úchylů), ale ani zbylá část hlavního tria pranic nezaostává. Na takovej film je radost koukat, navíc mi říká, že mé ignorování Chan-wook Parka nebyl zrovna nejlepší nápad. Dílo výtečně propracované, které si zaslouží každou pitomou, nedůležitou cenu, kterou určitě dostane. (09.06.2013)