Milí lidé

Druhý netradiční povídkový film o sexu, který jsem v poslední době viděl, přičemž každý reprezentuje jiný stupeň scénaristické odvahy. Zatímco Australani se s tím v The Little Death nepárali, Dánové se s tím neserou. Storky jsou podané hezky natvrdo, jako by vás někdo přetáhl robertkem přes hubu. "Milí lidé" končí - v trierovském stylu - jako bizarní, hořká komedie, což je skvělá katarze po ultimátní, skandinávské depce, která na diváka padne na začátku filmu. Taneček kolem stromečku 10/10. (03.04.2015)

Každý po něčem touží, každý to dává jinak najevo. A dánští tvůrci mají potřebu o tom po svém vyprávět. A dělají to znovu velmi zajímavě. Depresivně, bizarně, překvapivě. Ironická rána mezi oči. Scénář je nakonec až moc překombinovaný a tlačící na náhodu, herci jsou moc fajn, vtipných scén se také dočkáme. Hitparáda perverzí v dánském snesitelném balení. (06.04.2015)

Začiatok bol taký rozpal, že som normálne stratil orientáciu a nevedel, kde je sever! Som si myslel, že sa mi to všetko iba sníva. Polhodinu pred koncom som to musel vypnúť, pretože som valil do rachoty a tam som premýšľal, že ako to asi skončí. Potom som si ch iba predstavil, vlastne som ich videl akoby z veľkej výšky a hnedˇ mi to bolo všetko jasné. (17.02.2012)

Zvláštny druh dánskeho až čierneho humoru, vrátane konca. Toľko ľudských nedokonalosti či ako to iní nazvali "úchyliek" to sa snáď ešte nepodarilo. To ako sa to všetko navzájom stretalo a rozchádzalo aby skončilo vianočnou koledou .. hmmm život mnohých veru vedie všakovakými chodníčkami a niekedy sa aj pretnú, ako v tomto prípade.:) Film je tento mesiac ďalšie zaujímavé dánske prekvapenie. (26.05.2016)

Ok, tak tohle byla i na skandinávský film jízda. Nejdříve jsem měl pocit, že se dívám na jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl (chceme-li se pohybovat v dánských výsostných vodách, pak téměř trumfne i Umění plakat), pak se ale můj pocit změnil v úžas, že vidím tu nejbizarnější romanci, se kterou jsem se kdy setkal, poté ovšem přišlo finále a úplně mne odbouralo, je z něho totiž cítit, že jde o DÁNSKÝ film, který v sobě propojuje jak ono povinné depresivní ladění skandinávských snímků, tak ale ilustruje fakt, že zrovna národ dánský je národem sexuálních úchylů (když to pojmu globálně, tak asi není náhoda, že právě tam začínají evropské dějiny zoofilní pornografie, jak jsem kdysi vyčetl v Reflexu, a spolu s Nizozemskem se tu objevují snahy prosadit pedofilii z aktivistických hnutí do systému politických stran - viz Dánská asociace pedofilů). Snad žádná z postav tu není normální, scénář je hrubě překombinovaný, ale díky tomu odzbrojujícímu finále a celkové atmosféře se nelze zbavit výše popisovaného pocitu. Milí lidé z Dánska... Nejdepresivnější romantický film... (20.03.2012)