Inherent Vice

Opět neodolatelně svůj PTA v další krajně netradiční romantické lovestory. Lomeno drama, lomeno thriller. Aneb co všechno je chlap ochotnej udělat pro ženskou? Kdyby s divákem podobně 140 minut "vyjebával" jakýkoliv jiný režisér, tuším, že bychom se tu dívali na černou číslici. Tohle je ale magie - opojná kulturní odysea pro všechny filmové feťáky se zálibou v experimentování. Okamžitě začínám hulit! (03.05.2015)

80%. Špičková sofistikovaná komediální kriminálka s řádnou dávkou trávy, heroinu a rajského plynu, která vzdáleně připomíná zmodernizovanou do noiru laděnou detektivku z dob postklasického Hollywoodu, místy se opírajíc (asi nechtěně) o legendární Chinatown (charaktery i vývojem), a ať už čerpá atmosféru z čehokoliv, je jí tam tolik, že by se dala od začátku až do konce sekat mačetou. Paul Thomas Anderson válí, Phoenix a ostatní jakbysmet. Inherent Vice nesmíte brát moc vážně, protože je místy až agresivně absurdní, tak, jak je u Andersona typické (třeba u Boogie Nights nebo Magnolia); jedině když na něj budete koukat s nadhledem vás semele jako sarkastická satira ve vážnějším obleku, která byla tvořena s notnou dávkou očividného entuziasmu, znovu, jako je u Andersona zvykem. Že pak lze i jemnější narativní nedostatky odpustit. Hodně lepší čtyři. (17.02.2015)

A já pořád neviděl Až na krev, hanba mi. Paul Thomas Anderson se mi začíná zamlouvat čím dál víc, zatím to vypadá, že jsou pryč ty doby, kdy svými zvláštními filmy zaujal masy, u tohoto snímku by to vlastně v principu ani nešlo, podle toho, co jsem o postmoderním Thomasi Pynchonovi četl, se režisérovi podařilo ve filmu jeho styl vystihnout. I před stopáž naprosto perfektně sladěný příběh, kde se něco tak racionálního, jako vyšetřování pohřešované osoby, mísí s hypnotickými okamžiky monologů, hodnotícími děj, scénami situačního i slovního humoru, pomrkáváním na diváka a drsnými a (skutečně) romantickými pointami jednotlivých linek. Přitom nevidíš zaškobrtnutí, nebo snad mezery v tempu a celé to dlouhé vyprávění uteče jako voda. I když chápu, že snímek by netrhal divácké rekordy, v přítmí kinosálu by to na ty dvě a půl hodiny byl daleko intenzivnější, téměř až magický zážitek. Líp to prostě doma nejde. 90%. (30.03.2015)

Paul Thomas Anderson. Nádherné postery. Nahá sexy Katherine Waterston (podávající vzrušující dialogy, při kterých bych se zachoval přesně jako Joaquin Phoenix, prostě si to zezadu po desíti minutovém dialogu o sexu zasloužila) všechno nahrává geniálnímu snímku, který mně opět odrovná, ale bohužel všechno vyšumělo do prázdna. Barevně podkreslené, dialogově plné, ale emocionálně tak chladné, že to Andersonovi nezbaštím, ale přesto se těším na Mastera, protože Anderson dokáže zklamat pouze jedenkrát za pět let. (08.11.2015)

Předně chci říct, že s P. T. Andersonem nemáme moc dobré vztahy, přesto jsem se uvolila dát mu, hlavně kvůli Joaquinu Phoenixovi, ještě šanci. A tak jsem si musela projít prapodivnou hippie neo-noirovkou, s permanentně zhuleným Philem Marlowem - vzezřením napůl zvíře, napůl člověk - který svou roli pojal jako exhibiční představení... ono to jinak snad ani nešlo. První hodinka baví, trochu zmatek ve jménech a osobách, ale pak jakoby do sebe všechno začalo humorně zapadat i přes dojem, že si Anderson dělá s divákem naprosto co chce... nu, a jemu se to dokonce líbí - možná i díky atmosférické směsce hudby, možná díky čistě náhodné podobnosti zápletky z "Rozpuštěného a vypuštěného", ale čeho je moc, toho je příliš a tak se děj druhé poloviny zdá delší, než ve skutečnosti je a dosavadní zábava se může začít poněkud zajídat... Za mě ať si napříště P. T. Anderson točí jen pro domácí promítání, protože na tohle mu sere Zlatej tesák. (27.03.2015)