Krtkova dobrodružství

Na svém malém synovi vidím, že Krteček je prostě nádherně nadčasový. Milují ho všechny děti a na rozdíl od různých násilnických (hlavně japonských) seriálů si vystačí se svým vtipem, laskavostí a občas s malou pomocí přátel či techniky. Za to, jak nenásilnou forou dokáže děti zaujmout, vtáhnout je do děje a poučit je o dobru a zlu, ho osobně považuji za nejlepši kreslený seriál všech dob (06.06.2012)

Krtečka jsem nikdy neměla ráda. Pamatuji si, jak mě babička s nadšením volala k televizi, když ho vysílali, a pak se s nemenším nadšením dívala vedle mě na pohovce, zatímco já jsem se modlila za brzký konec. Ta postavička mě odjakživa hrozně iritovala, ani jako 3leté dítě mě to neoslovilo. Nelíbila se mi animace, nelíbily se mi zvuky, nelíbily se mi ty příběhy. Uteklo dost vody a Krtek se mi dostal znovu do života. Tchýně Krtka miluje, a tak dcerku zásobuje různorodým artiklem s motivem Krtka, samozřejmě došlo i na DVD. No tak jsme to pustili a ja se dívala taky... Krteček a kalhotky je ještě celkem milý, ale zbytek nestojí za řeč a čím novější, tím horší. Co mi tam vadí asi úplně nejvíc, a to jsem jako dítě nevnímala, je skutečnost, že Krtek s kamarady v podstatě můžou spáchat jakoukoliv špatnost, ale protože jsou to jako malá a bezbranná zvířátka, tak jsou vždy v právu a pyká protistrana. V podstatě to ukazuje, že když jsi v té správné škatulce, tak ti všechno projde. Například vrcholem je příběh o paraplíčku, kdy Krtek ukradne meloun, ukradeným nožem ho naporcuje, pak ho s kamarády sní, a když je začne honit majitel melounu, hází mu slupky pod nohy a střílí na něj pecky. Nakonec chudák podnikatel přijde o všechno, protože přijde bouřka a vítr ho na vozíku s melouny odvane až do nějakého rybníka, pohádka končí zlomyslným smíchem všech zvířátek. To je teda pěkná moralita. Krteček ve městě zase beztrestně nechá popadat lidi v metru, když zastaví schody, a poničí velké množství vozů, když jim do výfuků nacpe buřty. On a jeho kumpáni jsou jen obyčejní vandalové, ale je to podáno tak, jakože vlastně dělají dobře a měli bychom být na jejich straně. A tak by se dalo pokračovat dost dlouho... Takže Krteček? Ne, děkuji. (23.09.2017)

Prosím vás, ZDENĚK MILER, klasik dětských let, krásné tvorby v jednoduchosti a dodání šmrncu zábavy v podobě nikoliv hloupých slovních hříček, které nás často v pohádkách dnešní doby provází, ale v podobě pouhých citoslovcí a občas zmínění pár slov ("tady, tady") - no, zkrátka.. Tohle patří do GALERIE DĚL KINEMATOGRAFIE, konkrétně do sekce děti ALE I dospělí. Grandiózní. Je to i psychologicky promyšleno. Nemám výtek. (30.12.2012)

Češi byli vždy mistry kresleného filmu pro děti. A hlavně byli a jsou mistry večerníčků. Tento pojem nezná žádná země. Umíme vyrábět krátké příběhy, většinou pár minutové, pro ty nejmenší než půjdou spát. Naši hrdinové nemusí po sobě střílet, nemusí skákat ze skály, podrážet si židle, nemusí téct krev, nemusí se bít. Naši hrdinové jsou milí, dokonce nemusí ani mluvit. Příkladem takových večerníčků je Jája a Pája, Králici z klobouku, Pat a Mat, ale taky jedna z prvních postaviček pro děti - krteček. Jeho příhody, milost, radost mu může závidět i americký vrstevník Mickey Mouse. (09.01.2016)

Krtkova dobrodružství.¬         Krtkova dobrodružství jsou výjimečným počinem i v celosvětově špičkové československé animované tvorbě. K vynikající animaci je totiž přidružen i jedinečný scénář — v příbězích je půvabným způsobem propojen svět zvířátek a člověka s jeho civilizačními a technickými výdobytky, a to bez jakékoli násilnosti a bez zřetelného poučovatelského sklonu způsobem, učícím děti lásce, citlivosti a srozumění. O takovém spojení si animované snímky pro děti z "ameriky" — všichni ti Tomové a Jerryové, Doby ledové nebo Medvídci Púové po americku — mohou nechat jen zdát.¬                 S ohledem na nestejnou kvalitu příběhů nemohu ohodnotiti Krtkova dobrodružství jako celek nejvýše; to ale neznamená, že řada jednotlivých epizod si takové hodnocení nezaslouží. (17.12.2017)