Pásla kone na betóne

Aká matka, taká Katka. Z neznámych príčin som z tohto filmu videl len zlomky a až skoro 40 rokov po jeho vzniku som si ho pozrel komplet a nebol som vôbec sklamaný. Dobrý scenár, dobre zahrané, vynikajúco zakonzervovaná doba a dedinská nátura. Len slovenčina niektorých nepredabovaných českých hercov ťahá za uši. (12.04.2021)

Pověst filmu Pásla kone na betóne Milky Zimkové a Štefana Uhera předchází spor s Fero Feničem. A zároveň je to "kultový" film. Takže co si s ním má počít divák uvyklý na západní polovinu ČSR? Nutnost slovenských titulků a potřebu dočíst si původní prózu. Jinak nepřekročí rovinu poznání, která sotva odhalí dvě časové roviny děje. Východniarská mentalita je skutečným oříškem. (11.12.2020)

Nemám problém s uverením, že mnoho z toho, čo sa odohráva vo filme, Milka Zimková buď zažila alebo sa to dozvedela od dôveryhodných osôb. Je to uveriteľný film, je najmä o Východniaroch, ale pritom nie je protivýchodniarsky tak, ako Hoří má panenko nie je filmom protihasičským. Je to film o opakovaní životných osudov matky a dcéry, film o peripetiách života v nejakej dedine na Východnom Slovensku. A je to film dobre zahraný, vynikajúco a citlivo zrežírovaný a nasnímaný, film s dobrou hudbou. Čítal som kritiku použitého jazyka, ktorý nie je ani zo Šariša, ani zo Zemplína, ale je akýmsi východniarskym esperantom. To neriešim, skôr mám pocit, že tento film potrebuje titulky už pri premietaní od Popradu na západ. (09.01.2015)

Škoda, že nadšenie Milky Zimkovej nenasledovali aj ostatní protagonisti filmu. Nemôžem si pomôcť, ale pri sledovaní mám pocit, že to mali tak trochu na háku... " Technická " poznámka : síce nie som z Východu, zdá sa mi , že skutočnou vychodňarčinou tam hovorí len Zimková. Mám na mysli rytmus reči a to, že síce všetci vyslovujú slová správne, ale nedávajú vždy prízvuk tam, kde patrí. Ale keď prehovorí Milka, ta to jak guľomet :-)....Zrejme to bolo nad sily hercov zo "západu"....? 3* dávam Milke a Jozefkynej hláške : " Nemaš chlopa, nemaš pravdy." (30.05.2008)

Ta vychodniarská lyrika je samozřejmě snesitelná jen s lehkou mírou nadsázky, ale "pozorovatelské" pasáže z normalizační všednosti jsou výtečné, skličující a přitom prosté jakékoli křeče. Absolutní vrcholem jsou svatební sekvence a nonšalantní filozofování o emancipaci a vlivu Žigulíka na manželský sex. Příběh matky a dcery, kterou jsou odsouzeny opakovat stejné chyby a bojovat s předsudky okolí není tak silný, ale Uherova fragmentárnost mu celkem svědčí - v celku se jediná o netypicky lyrický pohled na prozaickou dobu. (23.04.2013)