Nic k proclení

"Mám veškerá práva, když jde o zabránění invaze žabožroutů do mé země." Jako pravý Belgičan, tedy mulat, napůl Valon a napůl Vlám, bych se tomu nezasmál ani jednou. Ale jako příslušník nestranného národa musím konstatovat, že mě francouzští a belgičtí celníci dostali. Zejména bráněním vlasti posedlý Ruben Vandevoorde předváděl neskutečné kousky, o které nás Schengen zákeřně připravil. Obnovme tedy hranice a zažehněme nenávist mezi národy, vždyť je to taková sranda. (15.04.2016)

Milá a pohodová komedie si bere na mušku nesmiřitelný "rasizmus" mezi Francouzy a Belgičany.. Celkový dojem hodně zvedá nahoru výkon dvou hlavních představitelů v rolích celníků ze sousedících zemí. Poelvoorde i Boon byli perfektní, vypadá, že si natáčení dobře užívali. Julie Bernard coby belgická přítelkyně Francouze Boona se mi taky moc líbila, ráda bych ji ještě v nějakém filmu viděla. Akorát mi na konci chyběla reakce jejího tatínka na nastávajícího zetě. Ale to už by se pak možná z komedie stala strašlivá tragédie:) (21.03.2014)

Nejen po Novém roce na uvítanou (byť u mě s malým zpožděním) fajn komedie i s obohacujícím poznáním, že 1. leden 1993 přišel s jistými změnami v rámci státních hranic nejen mezi tehdy vzniknutými ČR a SR. Z výrazné části u mě Nic k proclení uspělo, neboť jsem se zasmál nad mnoha svižně a vtipně rozehranými absurdními scénami na pozadí zrušení celnictví, které má za následek růst příležitostí pro kriminálníky i nutnost nasazení policistů současně, rozproudí šílenou pomyslnou válku mezi Francouzy a Belgičany v mnoha vypjatých střetech běžných lidí ze dvou sousedních národů. Tyhle slovně „válečné“ dialogy jsou skvěle napsané, užíval jsem si i některé jazykové vtípky a sedla mi i hlavní dvojice herců v zastoupení obou národů (Francouz Dany Boon a Belgičan Benoît Poelvoorde). Vysokou laťku ale snižovala vztahová romantická linie, jež už takovou originalitou neoplývala a po zábavné stránce za zbytkem často v mých očích zaostávala. Žánrová směs, v níž ke konci pak plně vrcholní i akčí krimi rovina, na mě tak ne vždy úplně dohromady fungovala a film se mi ve finále pocitově zdál jako poněkud dlouhý. [70%] (03.01.2024)

„Tohle není jen žlutá čára! Belgičané pro ni tělem, duší, loajalitou, silou a odhodláním odvrátili četné brutální útoky barbarských Francouzů, kteří sem během žní pronikali, aby znásilňovali domy a zapalovali ženy...“ A hrdinný celník Ruben musí dál hájit zájmy hrdých Belgičanů, ať to stojí cokoliv! Místy malinko ukřičené, a třeba to střílení mi přišlo docela nepatřičné, ale jinak to byla fajn zábava, která se sice rozjíždí ztuha, za to pak dokáže člověka nejednou solidně rozesmát. A líbila se mi celá řada detailů, ať už šlo čůrajícího chlapečka-podávače drinků, „amblanci“ bez přebytečného „u“, „vespu“ či např. perfektní zásahové auto, které by po „vytunění“ Rubenovi a Mathiasovi záviděli i frajeři z Kobry 11. A přestože jsem se toho trochu bál, konec se naštěstí podařil ukočírovat tak, že neskončil banálně, jakkoliv to bylo na hraně. I proto film nakonec hodnotím slušnými 4*. „Víš, proč mají Francouzi rádi belgické vtipy?“ - „Ne.“ - „Protože se zasmějí hned třikrát. Poprvé když ho slyší, podruhé když jim ho vysvětlíš a potřetí když ho konečně pochopí.“ (12.07.2020)

Bude to znít možná jako klišé, ale Nic k proclení je opravdu velmi, velmi příjemná komedie. S výborným dabingem, perfektními herci a celou spoustou opravdu vtipných situací, které dokážou od srdce rozesmát. Velmi vydařená ukázka toho, že když člověk hledá, může najit kvalitní film, který zase až tak moc lidí nevidělo. Tenhle je toho jasným důkazem. (06.11.2014)