Režie:
Jim KohlbergKamera:
Stephen KazmierskiHrají:
Julia Ormond, J.K. Simmons, Lou Taylor Pucci, Tammy Blanchard, Mía Maestro, Cara Seymour, Scott Adsit, Peggy Gormley, Josh Segarra, James Urbaniak, Alex Ziwak (více)Obsahy(3)
Příběh o otci, který se snaží obnovit pouto se svým 20 let ztraceným synem, jenž po mozkovém nádoru nezískává nové vzpomínky. Jelikož Gabriel nebyl schopen zbavit se víry a zájmů, které způsobily jejich fyzickou a emocionální vzdálenost, musí se Henry naučit přijmout rozhodnutí svého syna a pokusit se s ním spojit. Pomůže jim hudební terapeutka a především samotná hudba, která pomáhá Gabrielovi vzpomínat a otci znovu pochopit rozpad jejich vztahu před dvaceti lety. (Televize Seznam)
(více)Videa (2)
Recenze (62)
Silný film s takovou spoustou perfektní hudby, který dojme snad každý kámen a každého člověka, který se na něj podívá. Již v polovině filmu jsem si musela sehnat alespoň ty songy, které sehnat šly, protože jsem naprosto posedlá perfektní muzikou. SPOILER Je smutné(a samotnou mě to ještě předtím napadlo), že si syn najde po takové době vztah k otci a on poté zemře - jenže zemřel šťastný a konečně smířený s tím vším. Hezké momenty, kdy se oba poznávali navzájem prostřednictvím hudby jsem strávila u filmu v záplavě kapesníčků a hlubší význam jsem také přikládala hudbě, která jakoby filmu dávala 4D rozměr a mnohem více mi přibližovala danou situaci. Kéž by bylo víc takových filmů! ()
K filmu ma prilákal trailer naládovaný hudbou, ku ktorej sa môj vkus stáča čoraz viac, no hlavnou devízou sa ukázal byť scenár, z ktorého mám pocit, akoby vychádzal z vlastnej skúsenosti jeho autora. Príjemne precítený no bez zbytočného predramatizovaného balastu, dobre obsadený a nechýba ani moja obľúbená pastelová paleta. Možno zhrnuté príliš všeobecne, no to už je u tých pocitovo-zážitkových filmov raz tak. Jednoducho treba vidieť. ()
Hrozně milej film. Fakt milá záležitost. I když se jedná o drama.. Tu muziku, která se tam nacházela, zrovna nežeru (až na výjimky - Beatles), ale o to zas tolik nejde. Na druhou stranu mi není vůbec nepříjemná. Líbí se mi ta myšlenka spojitosti muziky s konkrétníma vzpomínkama, protože i já to takhle v některých případech mám. A ještě víc se mi líbí ta myšlenka, že muzika dokáže léčit. Protože i já to takhle mam :-) Tenhle film možná stačí vidět jednou a možná, že to neni na 4 hvězdy, ale na 3 taky ne. Takže 4*! ()
Music Never Stopped patří k těm filmům, ke kterým jsem ihned po zhlédnutí začal shánět hudební doprovod. Hudba je krásně propojena do tragického příběhu syna se ztrátou krátkodobé paměti (50x a stále poprvé v o trochu vážnějším podání) a otce, pro kterého se opětovné sbližování se synem stane vykoupením a cestou za sebepoznáním. J.K. Simmons mi nemusel nic dokazovat, patřil a stále patří mezi mé oblíbence, Julia Ormond i s viditelně přibývajícími léty neztratila nic ze své přitažlivosti a Lou Taylor Pucci mě nebývale překvapil. Nebýt Jany Eyrové, tak je Music Never Stopped zatím nejlepší film letoška. ()
Dojemný a pútavý film od samého začiatku až po úplný koniec. Bolo krásne sledovať ako si otec po 20 rokoch odlúčenia nájde k synovi s amnéziou cestu prostredníctvom starých pesničiek, ktoré ako jediné dokážu oživiť spomienky a poškodenú pamäť. Aj keď spočiatku to vyzeralo, že otec plánuje obnoviť len tie pekné spomienky a to čo narušilo ich vzájomný vzťah sa snaží nevyťahovať. Ale všetko to pekne súvisí, a napokon si uvedomí, že nejde predsa len o to pekné čo život priniesol, ale treba si spomenúť na všetko čo sa dá. Jediné, čo ma mrzí je, že tá retrospektíva, ktorá sa prelínala s filmom na začiatku sa už ďalej po istom okamihu z filmu vytratila. Každopádne, bol to pekný príbeh o hľadaní stratenej cesty, a celý príbeh je doplnený slávnymi nesmrteľnými songami z 60tych rokov. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (1)
- Scénář filmu je založen na odborné eseji s názvem „Poslední Hippie" z knihy Dr. Olivera Sackse „Antropoložka na Marsu." (Marek#33)
Reklama