Frankenstein

Boyle miluje Frankensteinovu nevěstu snad ještě více než předlohu, ale navzdory monstrózně rozmáchlé výpravě, efektům i (dílčím) výtečným nápadům se z jejího stínu nedostal. Jen tak „hollywoodsky“ klouže po povrchu. Důvodem proč po celou stopáž při tom klouzání ani jednou neuklouzne jsou výkony ústředního dua (viděna alternace s Cumberbatchem jako monstrem a Millerem jako Frankensteinem). A byť jim ani jednomu není absolutně co vytknout; což se nedá říci o mnoha vedlejších rolích v čele s ochotnickým Jamajčanem v roli otce; tak pocitově "správnější" mi přijde obsazení v opačném gardu. Boyle neobjevil Ameriku ani nezměnil divadlo, jen dobře zinscenoval dobrou hru a potvrdil, že Cumberbatch, Miller a Underworld jsou geniální, zatímco on ne. (18.03.2011)

Poprvé mi vůbec nevadila Boylova povrchnost. Ta inscenace je obdivuhodně konzervativní a až na pár "boylovských" úletů (lokomotiva, ptáčci) přináší jen technicky precizní a herecky zcela virtuózní kreace s několika bezmála geniálními momenty, v nichž Boyle dokázal minimem prostředků vyjádřit věci grandiózní, které hýbou vědou i uměním po staletí. Bez nadsázky, že si na nejlepšího Boyla budu muset zajít do kina a že půjde o přímý přenos divadla, to bych fakt neřekl, ale poprvé jsem z díla tohoto rozmařilého efektáře odcházel s čertovským knedlíkem v krku. Apropos, Benedict Cumberbatch je bůh... je to definitivní. (18.03.2011)

Děkuji za existenci National Theatre Live, díky které jsem měla možnost již podruhé zažít Benedicta Cumberbatche i na divadle. I když jsem viděla variantu, kde měl méně prostoru a byl Frankensteinem, i tak si dokázal ukrást svůj prostor pro sebe. Johny Lee Miller byl jako Monstrum geniální. Co mě ale vždy fascinuje, jak může vypadat divadlo, jak velkolepě působí velká scéna, a co vše se dá použít v kulisách. Skvělé. Brilantní. Spektakulární. (07.01.2019)

Viděl jsem verzi s Cumberbatchem coby monstrem. To, co ten herec předvádí je absolutní ponor do postavy, do jejího vývoje od dětského prvního roku po dospělý rok třetí. Úvodní plácání se na zemi a snaha zkoordinovat končetiny se skutečně nedá popsat. I přes promyšlenou scénu, která je jen zdánlivě minimalistická, je to představení postavené na hercích, a umím si představit, že by to jako představení obstálo i v méně opulentním provedení. (12.07.2013)

Ukázka toho, jak může být divadlo strhující, když se do toho herci nebojí šlápnout. Je vidět, že Britové jsou fakt hodně daleko; už jen úvodní zrození monstra (viděl jsem verzi, kde ho hrál Cumberbatch) je z hlediska hereckého nasazení dechberoucí - a to bych nikdy neřekl, že takové slovo použiju ke komentování scény, kde se skoro nahý zjizvený muž zhruba čtvrt hodiny jen snaží postavit. Ale už jen z tohoto prologu je jasné, že hlavních dvou rolí se ujali herci neobyčejně technicky zdatní. Režisér Danny Boyle je především filmař a to se nezapře, vypráví poněkud filmově, snad až hollywoodsky. Na scénu třeba za doprovodu techna náhle přijede jakési steam-punkové vozidlo nebo se z točny vynoří kompletně vybavená ložnice... To ale nevadí, aspoň to není nuda. Překvapením také je, kolik se dá z tématu Frankensteina vytěžit zajímavých myšlenek. Rozhodně to není jenom taková srandička typu šílený vědec si uplácá panáčka, jak se tato látka často interpretuje, ale drsný filosofický komentář k debatě o vztahu autor-dílo, o klonování, o odpovědnosti vědců za své objevy a tak dále. V neposlední řadě je ale při sledování Frankensteina český divák trochu smutný. Proč? Představte si, že tento kus dává naše Národní a v hlavních rolích vědce a jeho monstra se alternují Donutil s Postráneckým... (13.09.2012)