Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.

Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).

Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (4)

Trailer 1

Recenze (229)

Krissty 

všechny recenze uživatele

No, tak tohle bylo zajímavé.. Zvláštní.. Ostatně jako většina Jeunetových filmů ;) Bohužel ale musím přiznat, že v tomto případě měla má pozornost poměrně klesající tendenci. První polovina filmu by byla jasných 5*, protože to bylo něco úchvatného. To prostředí, seznámení s postavami (z nichž si nevzpomínám na jedinou, která by se alespoň trochu blížila dnešnímu pojetí normálního člověka), seznámení s příběhem řezníka (ten byl mimochodem velmi zajímavý - skvělá postava, která byla opravdu úžasně zahraná!!!), jeho dcery a nového domovníka, v jehož roli se objevil můj oblíbený Dominique Pinon. Bylo to zajímavé a prostě skvělé... Bohužel se to v polovině filmu nějak zadrhlo a ke konci už to byly velmi slabé 4*, ne-li dokonce 3*.. Zachraňoval to jen (ač už ohraný, ale stejně stále zábavný) příběh paní sebevražedkyně, vražda tchýně, useknutá noha a vytopení celého domu. Jinak musím říct, že trogloté na mě nijak zvlášť nezapůsobili a rozhodně bych nečekala, že odbojáři budou tak hloupí a dětinští :D Pod 4* ovšem rozhodně nepůjdu, protože se mi to celkově prostě líbilo.. A závěrečná scéna s bolestí hlavy neměla chybu! :) ()

Othello 

všechny recenze uživatele

V tom baráku nezůstane centimetr, který by film neprozkoumal. Hlasy se přenášejí skrze prázdné vodovodní trubky, stoupačkami šplhají guerillové kanální kommandos, přes vzdušné roury se nese zvuk ostření nožů a pokud na to někde hupsne na staré rozvrzané posteli, jejich tempo jednoduše určí rytmus celého domu, protože zvuk skřípajících pér se nese komínovou šachtou po celé stavbě. Kdo někdy bydlel v Paříži ve staré bytovce, okamžitě pochopí, kde se tohle pojetí v autorech bere. Já jsem jednou bydlel takto týden v laciném hotelu, kdy jsem trávil většinu času pátráním po tom, proč můj pokoj smrdí jak hnijící odpad. Po dvou dnech jsem objevil pod postelí zející trubky, co vycházejí z podlahy a vedoucí bůhví odkud, ze kterých se zápach linul. Každé ráno jsem je ucpal toaleťákem a každý večer jsem je našel zase průchozí a toaleťák v koši. Pokojová služba na pána. Každopádně na Delicatessen je stále silně vidět, že Jeunet a Caro jsou původně animátoři, protože i všichni ti živí herci, co se potulují po tomhle morbidním domečku pro panenky, jednají jak cartoonové postavičky, vypadají tak a film je povětšinou i takto snímá. Nicméně film může vždycky posloužit zejména jako katalog pozic, do kterých lze položit kameru. ()

Reklama

marhoul 

všechny recenze uživatele

Mé první setkání s Jaunetem předznamenalo, že budu mít pro jeho díla slabost. Uznávám, že je to film svérázný, nicméně ve své době mi přišel nesmírně zábavný. Jaunetův styl byl jako svěží vánek provoněný francouzským parfémem, cigaretou a vínem a jaké bylo mé nadšení, když za pár let ohromil kulturní svět roztomilou Amélií Poulain.. ()

Silas 

všechny recenze uživatele

Jeden neobjektivní komentář: Hlavní síla Delikates je ve vizuální podobě. Nejen žlutavý filtr, ale i jízdy kamery a nezvyklé úhly přispívají k jejich celkovému osobitému vzhledu. O neskutečném charismatu Dominiquea Pinona se netřeba více zmiňovat, už v Amélii mě zaujal ze všech postav nejvíc. Spád snímku je ovšem značně nevyrovnaný. Líbilo se mi úvodní seznámení se všemi obyvateli domu v „jednom tempu“, menší hudební výstupy a některé epizodní postavičky (self-destruction woman). Nápady a absurditami film jen hýří, ale jsou mezi nimi určité prodlevy (cca 5 minut), kdy Jenuet zvolňuje příliš. Váš zážitek bude zřejmě ovlivňovat několik okolností: jak dalece jste o Delikatesách informováni, současné psychické rozpoložení a množství alkoholu vámi předem požité (což neodlučitelně souvisí s bodem 2). Pokud chcete film v mnoha ohledech originální, sáhněte po Delikatesách a nebojte se je proložit několika (klidně většími) kapkami lihovin. ()

Lacike 

všechny recenze uživatele

Paradna a neskutocne originalna postapo komedia s mnozstvom bizardnych postaviciek a ich mikropribehov odohravajuca sa v jednej bytovke v ktorej maju dostatok jedla aj napriek tomu, ze zvysok sveta hladuje. Odkial sa berie to jedlo a kam miznu novi podnajomnici? V centre filmu je zabavny sympatak Dominique Pinon a roztomila Marie-Laure Dougnac medzi ktorymi to iskri hned od zaciatku. Z ostatnych postav vyzdvihnem este neskutocne sexy Karin Viard a chuderu, ktora sa snazi spachat samovrazdu na x spôsobov a zakazdym neuspesne. Film je plny ciernohumornych scen podanych v nadhernom vizualnom spracovani. Nechybaju ani hratky so zvukom, kedy su do rytmu nastrihane rôzne cinnosti postav a cele to tvorí zabavnu symfoniu. Ten film je neskutocne hravy, originalny a zabavny. 10/10. ()

Galerie (56)

Zajímavosti (3)

  • Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)

Reklama

Reklama