Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Opravdu hodně černá komedie, některé scény mi z paměti asi nikdy nevymizí, a to je dobře. Skvělý byly hlavně všechny vedlejší postavy, nesmrtelná Aurora, všichni trogloté i první domovník, který vymyslel opravdu geniální únikový plán. Chátrající dům na pozadí nebe věčně zbarvené do oranžova a podivíni pinožící se kolem vykreslují opravdu delikátní atmosféru. Tenhle snímek se musí vidět, i kdyby jen pro tu záplavu absurdních situací. ()
Mé první setkání s Jaunetem předznamenalo, že budu mít pro jeho díla slabost. Uznávám, že je to film svérázný, nicméně ve své době mi přišel nesmírně zábavný. Jaunetův styl byl jako svěží vánek provoněný francouzským parfémem, cigaretou a vínem a jaké bylo mé nadšení, když za pár let ohromil kulturní svět roztomilou Amélií Poulain.. ()
2) Chno keď už mám tú diétu, tak som si dal aspoň tieto Delikatesy. Skvelá čierna komédia mi chutila výborne - bol to správny mix absurdity, kultovosti a zvrátenosti v dokonalom vizuáli Jeuneta a Cara. Postava Klauna je pre D.Pinona ako stvorená, J.C. Dreyfus ako mäsiar je rovnako dokonalý a všetky ostatné postavičky sú pečlivo vytypizované do dokonalosti (včetne môjho obľúbenca Rufusa (Vlak života)). Dej tu ustupuje formálnej hravosti, čo síce miestami chýba (napr. tí ´´undergrounďáci´´ by sa dali použiť dômyselnejšie), ale odhliadnuc od pár hluchých miest je to slušná pochúťka. ()
Znáte to... Roky o nějakém filmu víte, celkem se na něj těšíte a když už si ho konečně pustíte, zjistíte, že byste vlastně o moc nepřišli, kdybyste ho neviděli vůbec. Pro mě obrovské zklamání. Tomu já říkám zábava obklopená nudou. Největší klad filmu, a asi i to jediné, co si, krom několika vizuálních hrátek a uši rvoucího hraní na pilu, zapamatuju, jest nepřeberné množství zajímavých pokusů o sebevraždu. ()
Originální a řemeslně perfektně odvedený snímek, který je nenapodobitelným rukopisem Jeana-Pierre Jenueta. Těžko ho zařadit ve které době se vůbec odehrává, vypadá to jako v postapokalyptických 30. lét minulého století, fakt perfektně udělaný. Kamera super, ty odstíny jsou parádní a vůbec celková atmosféra je velice zvláštní. Bavil jsem se výborně. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama