Amélie z Montmartru

(1001) Hned na začátek bych chtěla zmínit, že scéna ze strašidelné jízdy je jedním z mých nejoblíbenějších filmových erotických momentů. A dále bych chtěla říct, že každý film je ze zásady konstrukt, to jako reakci na některé zdejší komentáře. Následovat budou moje obvyklé plačtivé poznatky, ale tentokráte doslova, protože se mi snad ještě nestalo, že bych si k filmu musela přinést papírovou utěrku, protože mě pálily oči od toho všeho brečení a bez utěrky bych na film neviděla. Během mého problematického dospívání to byl jeden z prvních filmů s poselstvím "perverti jsou taky lidi", který jsem viděla, takže k němu mám zkrátka takový srdíčkový vztah. Plus ta dramaturgie budování postav skrz detaily a dramatického oblouku z "malých věcí" je promyšlená a políbeníhodná. (08.12.2014)

Výjimečná ukázka dokonalého filmu. Filmová řeč Jeana-Pierre Jeuneta je tak osobitá a úchvatná, že se dá jen stěží přesně verbálně opsat, převládá v ní málokdy vídaná manýra. V jeho dílech je rozhodující především ona zvláštní čarokrásná estetika založená na uchvácení (většinou obskurním) detailem, který se po střípcích, tisíci drobných a roztomilých legrácek a vychytávek, skládá do magického obrazu světa, který plyne před očima fascinovaného diváka ve zvláštních perspektivách a dává na odiv efektní formu, ale i svou pomíjivost tím, že neustále zdůrazňuje svou ohraničenou filmovou existenci. Je to jakási francouzská forma magického realismu, míst, jež jsou obydlena postavami, které mohou žít jen v narativních světech, ale které jsou právě proto pro vnímající subjekt přitažlivé a blízké...tak blízké... Jistě tu hraje roli i čistě postmoderní filmový přístup - Amélie komunikuje často přímo s divákem, dívá se přímo do kamery, tedy na vás, ožívají obrazy , fotografie a věci, některé dokonce i mluví, vypravěč je božsky vševědoucí a dává divákovi takové množství informací, že přesně postihuje fenomén informačního zahlcení, v dynamické dualitě filmu ale proti nim stojí pasáže meditativní a umělecké, postihující ,,skrytý" význam světa (kůň běžící při Tour de France, sbírka fotek z fotoautomatu). Nemalou roli hraje také nadsázka a humor - a to jak jazykový či situační, tak i ten ,,sémantický", je často sám o sobě nositelem významu, posouvá a určuje děj příběhu (roztomilý trpaslík ,,posílající" pohlednice z cest ovlivňuje citové rozpoložení Améliina otce, vůbec Améliino ,,hraní si" na boha ovlivňující život nešťastných lidí kolem je sémantickým nosníkem filmu). Největší devízou tohoto filmu je ale jeho celkové vyznění - čirá směs radosti i smutku, všednosti i romantiky, průzračnosti i tajemna, hledání i ztrácení, osamění i lásky, harmonie i trápení, dualita skutečného života, kde se střídají (interpretačně mnohdy nejednoznačné) veselé a smutné fáze bytí... Oč je tenhle film více stylizovaný, o to je skutečnější a pravdivější a každý si v něm může najít svůj střípek, ve kterém spatří sám sebe... (31.01.2007)

technicky, pribehove, emocionalne brilantne zvladnuty snimek od rezisera ne az tak spatneho a presto nepovedenho Vetrelce.. Toho sem sice videl az pozdeji nez tento skvost, takze temihle kecy bych vas mozna nemusel otravovat, ale nedalo mi. Vse uz o tomhle nadcasovem, stripkovitem dile napsano bylo, snad jen napisu, ze zrovna mi to hrozne moc pomohlo a usmevu sem se musel dlouho zbavovat.. ne ze bych byl nejakej pesimista, ale takovej dlouhodobej priblblej usmev neni vzdycky vyhra. Audrey Tautou je nadherna, roztomila, nevinna, a chce konat dobro.. Kez by se nasli takovi lide i mimo fantazii.. Mnoho scen mi zustane naveky ukryto v nejhlubsim skrytu duse, cely film pak zustane v me mysli. odtud si ho vyvolam, kdykoli budu mit spatnou naladu a vse se bude zdat cerne.. (tenhle komentar psan pod vlivem Tiersenovy dojimave, libozvucne, roztahle, jemu vlastni hudby, ktera je asi to nejdokonalejsi, co sem kdy slysel.. jedna skladba vedle druhe se zavrtava do sluchoveho ustroji jako nejvykonnejsi drevokaz, ale se znacne odlisnymi ucinky.. nadseni, ocarovani, pocity, ktere nejdou popsat, ty lze jen zazit.. Tiersen je neprekonatelny skladatel. Nikdo nedokaze do soundtracku dat tolik ze sve duse jako on.. nadhera (20.05.2009)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jeden ze 100 nejlepších romantických filmů - 100 Greatest Romance Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Krásný poetický snímek o hravé servírce Amélii, která se rozhodla obohatit životy druhých o trochu lásky a dobra. Napodruhé už plný počet bodů. Napínavý děj však nečekejte, je třeba se naladit na emociální a endorfinovou vlnu. Trailer: http://www.csfd.cz/film/29221-amelie-z-montmartru-fabuleux-destin-damelie-poulain-le/videa/ (09.03.2009)

Améliu som dlho odkladal a odteraz sa budem snažiť, aby ma titulný obal neodrádzal. Film zasahuje až do fantazijnosti, paradoxne v našom, každodennom živote. A je jeho krásnou paralelou. Netradičné nápady a ich množstvo (trpaslík, fotobúdka, šípky, kamera, ...) úplne presiahli moje očakávania. Úplné odľahčenie dostal film po dramatickej stránke veľmi netradičným štýlom. Francúzština je navyše príjemný jazyk, hlavne v podobných konverzačných filmoch. Len by som to trošku skrátil a zapojil viac nekonvenčného humoru. 85%. (18.10.2007)