Amélie z Montmartru

Amélie je jako cukrářství, ve kterém mě zamkli přes noc. Neudržím se a zhltnu na posezení několik indiánků nekonečné fantazie, pár dortíků francouzského vtipu a nakonec celé balení poetických pralinek. Jsem jako malý kluk a nikdy nemám dost. Už jsem se zmínil, že do téhle cukrárny chodím převelice rád? (01.12.2005)

Původní odpadový hodnocení Asi jsem cvok, ale zjistit, kolik lidí má právě v Paříži orgasmus ani další jiný voloviny nechci. A vidět film o ničem taky nepotřebuju víc jak maximálně jednou, na to jsem si užil dosytosti různých pitomých telenovel. Jedině mě utvrdil v tom, že Francouzi ani Němci už neumí, stejně jako my, natočit dobrej a zároveň zábavnej příběh, aniž by tam zatáhli nějaký sračkovitý psychologický blbosti hlavních charakterů (kde jsou ty časy Chalupářů?). Mimochodem by mě zajímalo, kterej kritik=kretén tuhle ženskou může přirovnat k Audrey Hepburn. Dodatek Řekněme, že jsem to přehodnotil, když jsem se na to o skoro tři roky později podíval znovu. Výtečnej film pro citově vyprahlý existence, kterými je bohužel většina lidstva, včetně mé maličkosti. Bohužel až příliš deprimující a strašně barevně přefiltrovaný. A stále si myslím, že srovnávat AT s AH je hloupost. Konec je navíc až příliš dobrej a romanticky klasickej. Princezna dostane svýho krásnýho prince, ze kterýho se nevyklube vlk v beránčím rouše, ale opravdový Prince Charming. Kolikrát jsme to už viděli? Ale jiná otázka je, kolikrát to už skutečně někdo aspoň v našem okolí zažil? No a vypravěč občas mele neskutečný hovadiny. A stále se mi od Jeuneta líbil víc Vetřelec IV. K charakterům postav, větší snůšku cvoků aby člověk hledal pinzetou. (03.10.2006)

Améliu som dlho odkladal a odteraz sa budem snažiť, aby ma titulný obal neodrádzal. Film zasahuje až do fantazijnosti, paradoxne v našom, každodennom živote. A je jeho krásnou paralelou. Netradičné nápady a ich množstvo (trpaslík, fotobúdka, šípky, kamera, ...) úplne presiahli moje očakávania. Úplné odľahčenie dostal film po dramatickej stránke veľmi netradičným štýlom. Francúzština je navyše príjemný jazyk, hlavne v podobných konverzačných filmoch. Len by som to trošku skrátil a zapojil viac nekonvenčného humoru. 85%. (18.10.2007)

technicky, pribehove, emocionalne brilantne zvladnuty snimek od rezisera ne az tak spatneho a presto nepovedenho Vetrelce.. Toho sem sice videl az pozdeji nez tento skvost, takze temihle kecy bych vas mozna nemusel otravovat, ale nedalo mi. Vse uz o tomhle nadcasovem, stripkovitem dile napsano bylo, snad jen napisu, ze zrovna mi to hrozne moc pomohlo a usmevu sem se musel dlouho zbavovat.. ne ze bych byl nejakej pesimista, ale takovej dlouhodobej priblblej usmev neni vzdycky vyhra. Audrey Tautou je nadherna, roztomila, nevinna, a chce konat dobro.. Kez by se nasli takovi lide i mimo fantazii.. Mnoho scen mi zustane naveky ukryto v nejhlubsim skrytu duse, cely film pak zustane v me mysli. odtud si ho vyvolam, kdykoli budu mit spatnou naladu a vse se bude zdat cerne.. (tenhle komentar psan pod vlivem Tiersenovy dojimave, libozvucne, roztahle, jemu vlastni hudby, ktera je asi to nejdokonalejsi, co sem kdy slysel.. jedna skladba vedle druhe se zavrtava do sluchoveho ustroji jako nejvykonnejsi drevokaz, ale se znacne odlisnymi ucinky.. nadseni, ocarovani, pocity, ktere nejdou popsat, ty lze jen zazit.. Tiersen je neprekonatelny skladatel. Nikdo nedokaze do soundtracku dat tolik ze sve duse jako on.. nadhera (20.05.2009)

"Amélie zhluboka dýchá. Život se jí zdá tak krásný. Až jí prodchne touha pomáhat celému lidstvu." To je tak hezký. Já chci taky pomáhat. Ovšem nikoli Amélii. Ta je plná náznaků a ty já neumím rozpoznat. Kdyby si mě vybrala za partnera, tak bych si toho ani nevšiml. Stejně jako jsem dosud nezaznamenal, že i artyčok má srdce. Teď už to vím. A taky vím, že když budu chtít pohladit na duši, tak si stačí pustit Amélii a přeskočit úvodní představováni všech obyvatel Francie a přilehlýho okolí. A pokud někdo potřebuje doprovod trpaslíka na cestě kolem světa, tak se mi neváhejte ozvat. Jsem levnej. (05.04.2022)