Amélie z Montmartru

Tohle mi leželo v počítači hodně dlouho.Nastal čas to smazat,takže jsem se na Amelii konečně rozhodla podívat.A viděla jsem asi jen tak hodinu,to mi totiž úplně stačilo.Příběh je podán celkem originálním způsobem,občas až podivuhodně připomíná seriál "Řekni,kdo tě zabil"a hlavně je to obrovský kýč.To,z čeho jsou zdejší komentátoři u vytržení,mě šíleně nudilo.Dokonce jsem z toho tak znuděná,že se mi chce spát.Tohle se mi u filmu už pěkně dlouho nestalo.Snažím se přijít na to,co se na tom všem tak líbí a popravdě nevím.Nejspíš kukuč Audrey (který,uznávám,je roztomilý)a "divnost"celého snímku.Jinak netuším.A mimochodem srovnávat Tautou s Audrey Hepburn je hodně,ale hodně mimo. (24.03.2011)

Na Amélii i tomto filmu o ní se mi nejvíce líbí, že si všímá maličkostí. Ona si žije svůj vlastní šťastný a barevný svět. Amélie je rozhodě jiná než ostatní dívky..ale občas jsem si říkala, jestli ta snaha být jinou není až přehnaná. Audrey Tautou byla rozhodně tou nejlepší volbou. Neznám totiž mnoho hereček, které by byly vzhledem tolik zajímavé a neokoukané. Málokdy dávám francouzskému filmu 4 nebo 5*, ani teď je bohužel nedám. Přesto ve mně něco pěkného zůstalo. (03.08.2011)

Krásny film, ktorý svojim milým prístupom a optimistickým naladením, poteší aj tých najväčších cynikov. Pokiaľ máte čo len minimálny cit pre filmovú tvorbu, tak tiež musíte oceniť aj nápadité, poetické vizuálne spracovanie, kameru, réžiu a výborné herecké výkony. Francúzska herečka Audrey Tautou je v titulnej úlohe priam famózna. „Ameliu z Montmartru“ si zamilujete. Tento film vás dozaista pohladí po duši. ***** (27.02.2011)

Bylo 15. listopadu 2002, 20 hodin 47 minut a 31 vteřin, na ulice se začal hebce snášet první sníh, vzduch byl chladný, vločky studily na tváři a starý bělovlasý muž marně zápasil s deštníkem. V téže vteřině drobná dívka rozezněla smíchem celé foyer kina Centrál tak hlasitě, až trojice nedaleko stojících lidí otočila hlavy jejím směrem. Stále v ten samý moment policejní hlídka před kulturním domem Střelnice zvědavě pozorovala skupinku mladíků opakujících si nové taneční kroky. Ve stejný okamžik stínil mohutný dub odcházejícím divákům výhled na Baťkovo náměstí a jen jedna pouliční lampa blikotavě osvětlovala místo pod stromem, kde zatoulaný pes hladově očichával odhozený obal od svačiny. V tutéž vteřinu ve čtvrtém patře činžovního domu č.p. 833 v Nerudově ulici si malý David zakryl peřinou hlavu, aby tatínek, který zrovna nakoukl do jeho pokoje, nepoznal, že ještě nespí. A v té samé chvíli si Vladimír Endresl, devatenáctiletý snílek jenž má rád zvuk nárazů kapek deště do okna, uvědomil, že "Amélie z Montmartru" si právě našla místo v jeho srdci... (18.04.2005)

Dokonalé harmonické splynutí formální i materiální stránky tj. hrátky s kamerou, roztomilá hudba, okouzlující herci na straně jedné a podmanivý příběh infikující diváky dobrou náladou a chutí do života a další drobná potěšení na straně druhé. Ještě nikdy mi film neudělal takovou radost. Stačí shlédnout Amelii, a jsem vysmátej do konce večera:-) (22.05.2002)