Podfukáři

..., Now You Don't. Mozek neurážející zábava, která kouzelnictví dělá obrovskou reklamu. Velkou výhodou je že gradace scénáře kopíruje gradaci triků ve filmu a jede dle předem prozrazených kouzelnických pravidel. Kouzla vždy ctily trendy a protože jsme mamonářská generace, kterou zajímají jen a jen chechtáky jdou na to naši čtyři jezdci (pět) chytře a kradou a rozdávají prachy. Velice příjemné obsazení, z nějž každý má co hrát a užije si "moment", doplňují dva dědoušci Morgan Freeman a Michael Caine, kteří velice vděčně přijali role těch největších zmrdů celé té šarády. Leterrier má zmáknutou kinetiku, takže všechny kouzla jsou extrémně dynamické a přehledné (v rámci představení) + tu máme jeho oblíbené honičky. Vážně povedený popkorn s twistem, který překvapil i mě. (24.07.2013)

Efektní sympatická proděravělá jednohubka. Moc nad tím nepřemýšlet, nejlépe úplně vypnout mozek a jen se bavit. To je recept na to, jak si člověk může tento film užít. Jak se v tom začnete pitvat, jste ztraceni. Já se bavil více než dobře. Má to solidní děj (moc nad ním nepřemýšlet!) podpořený výtečnými efektními představeními (moc nad nimi nepřemýšlet!) a nečekaným závěrem (moc nad ním nepřemýšlet!). Navíc herecké obsazení je více než sympatické. Nemůžu dát míň jak čtyři hvězdy, to prostě nejde. 80% (07.12.2013)

Heist movie, z něhož někdo vykradl logiku. Pětice (!) scenáristů se tak snažila přechytračit diváka, až pánové nakonec přechytračili sami sebe. Nezbytná míra divákovy nedůvěry, s níž lepší filmy o podrazech vědomě pracují, byla několikanásobně překročena. Nelze věřit ani kouzelníkům, kteří po skoku v čase jednají v rozporu s jejich úvodní profilací (mnoho dalšího se o nich přitom po zbytek filmu nedozvíme), ani jejich trikům, neboť za ně kouzlí převážně CGI, čím dochází ke zpřetrhání pout mezi jejich kousky a realitou. Kouzelnické výstupy jsou v zásadě jenom záminkami ke zdlouhavým a střihem zpraseným akčním scénám. Chabé finální odůvodnění smyslu každého z představení je jen další z bezpočtu snah o rozptýlení pozornosti, konkrétně snahou o navození dojmu, že každá z „jánošíkovských“ šou byla něčím víc než autonomní atrakcí. Třeba součástí promyšleného celku, řízeného pravidly, která se nemění za pochodu a jehož jednotlivé části nejsou propojené za užití zarážejícího množství náhod a předpokladů, že určitá osoba zareaguje na určitou situaci pouze jedním a ne jiným způsobem. Finální zvrat film obírá o zbytky logické koherence. Ano, takový konec jsem vážně nečekal, ale z toho důvodu, že by v návaznosti na předchozích sto minut postrádal jakoukoli logiku. Namísto pocitu, jak chytře jsem byl převezen (Wow efekt), se dostavil nahořklý smích nad něčí schopností obětovat Bohu překvapení veškerou věrohodnost a smysluplnost příběhu (WTF efekt). Každý vyprávěcí prostředek slouží k ošálení diváka do té míry, že si faleš filmu neustále uvědomujeme a jeho kejkle tudíž nezabírají. Na dosti podobném principu (prozradíme vám pravidla hry a stejně vás převezeme) byl založen Dokonalý trik, v němž však onen trik podpíraly dvě hodiny předcházejícího dění. Zvrat u Nolana nebyl vykouzlen ze scénáristické bezradnosti až těsně před koncem, jenom aby film už nějak skončil. V Podfukářích je - počínaje způsobem, jakým je uveden název filmu - příliš zjevné, že oběťmi podrazu máme být my. Něco takového by možná zabíralo u Kaprfíldova živého výstupu, ale v hraném celovečeráku to ve výsledku vede k tomu, že celý film zpětně ztrácí smysl, neboť se vybarví jako pouhopouhý klam. Utilitárně se nakládá také s herci. Většina z nich byla obsazena jenom pro navýšení prestiže filmu a plní tutéž okrasnou a rozptylující funkci, která je jednou z postav přisuzována kouzelníkově pohledné asistentce. Takovou asistentkou je pak také samotný Louis Leterrier. Jenomže asistentkou bez kouzelníka. Usilovně rozptyluje naší pozornost, aby v závěru bezelstně připustil, že hlavní náplň jeho představení tvořil samotný akt rozptýlení.Apendix: jako největší výsměch vyznívá snaha protlačit do Podfukářů, filmu, který obhajuje podvodníky a trestá ty, kteří na podvody upozorňují, kritiku nespravedlivých sociálních poměrů (zřejmě dozvuk Occupy Wall Street). 40% (04.06.2013)

Ideálny materiál na upútavky. Charizmatický casting, cool vizuál a i film samotný má slušný drajv, ktorý podporuje aj dynamická hudba. To všetko s cieľom zamaskovať, že v ňom takmer nič nedáva dokonalý zmysel a to vrátane väčšiny trikov, ktoré sú buď postavené na šialených a nepravdepodobných náhodách, alebo by ich realizácia musela stáť ťažké milóny. A je ozaj škoda, že tú hravosť, ktorú cítiť z väčšiny zložiek filmu niekto nepodporil adekvatnym scenárom, v konečnom dôsledku totiž Podfukári nie sú o niekoľko krokov pred divákom ale aj sami pred sebou. (25.08.2013)

Potenciál měl film větší. Podfukáři se nesnaží působit nějak chytře, prostě jen chtějí být dalším oddechovým letním blockbusterem, který má především bavit, v některých momentech se jim to určitě daří. Pak jsou tady ale i momenty, které působí vyloženě hloupě, všechny ty podrazy a twisty vložené do scénáře za každou cenu, ale bez většího smyslu rozhodně neměly na diváka takový efekt, jak by asi tvůrci chtěli. Žádné wow se nekonalo a závěrečná pointa mě spíše mírně rozesmála. Co mi však vadilo úplně nejvíce, bylo to, že hlavní čtveřice kouzelníků by měla oslňovat svým charismatem, chytrostí a vzbuzovat jakýsi respekt, aby jí zkrátka divák od začátku fandil, v kině jsem ale byla velmi nemile překvapena, že právě tato čtveřice byla odsunuta do pozadí a taaak strašně nevýrazná, ten čtvrtý kouzelník za celý film pronesl snad dvě věty? Mnohem více prostoru dostal policista v podání tentokrát pro mě nesnesitelného Marka Ruffala (a to ho mám obvykle velmi ráda) a jeho milostné oťukávání s policistkou. Navzdory tomu jsem se však nenudila, Podfukáři mají rychlé tempo, někdy se i ten vtip povede, takže pokud chcete jen tak u něčeho vypnout, tak proč ne, naštvaní z kina určitě odcházet nebudete. (13.06.2013)