Rozchod Nadera a Simin

Když země s právním systémem na úrovni 16. století a mentalitou středověkých perských nájezdníků začína štěpit uran, jednoho z toho až mrazí. A vy, zaslepenci, co tu žonglujete termíny jako reálné a civilní se vzpamatujte! Právě jste viděli Der ewige Jude po arabsku. Nádherně šovinisticky nestranný pohled na to, jak to mají ti milí, vstřícní, skoro vždy klidní a vyrovnaní arabáši těžké, protože si na ně ty jejich brutálně emancipované, přičmoudlé krasavice otvírají hubu při každé příležitosti a separují se od nich bez mrknutí oka, pokud není po jejich. Jasně. V zemi, kde je na každém rohu Chomejního pomníček a zaslepení magoři většinu volna bijou hlavou o zem. Tak příště nějakou tu Šeherezádinu o moudrém Šáhovi... Přivázat tam kikina někomu dědka k posteli, který z toho málem exne, sestřelují ji druhý den z hlavy plechovky dlažebníma kostkama o ceny. Prostě Neřád pustil ven Goeblsovskou báchorku pro američany, kteří mu to sežrali i s navijákem. Dvojka bude o tom, jak chtěl strašně bezelstný Mohamed jen obyčejnou jadernou elektrárnu. Prý se tam budou kikiny na ulici přečesávat a chlapi zapíjet vepřové medailonky slivovicí! Chcaje nechcaje však musím připustit, že to to Ministerstvo propagandy zmáklo celkem poutavě a místy i zajímavě a já se docela bavil, i když se ze mě snažili dvě hodiny dělat Radka99 ! (22.03.2012)

Film, který bolel. Strhující íránské drama o nemocné společnosti, znásilňované spravedlnosti a rozpadu jednoho manželství. Skvostný scénář a příběh, který se ani v náznaku nepokouší přímo kritizovat režim, přesto o situaci v dané zemi vypovídá mnohé. I tak jsem ale překvapen tím, že takovýhle snímek mohl právě v Íránu spatřit světlo světa, ba dokonce být distribuován v zahraničí. Film, kde se explicitně mluví o emigraci jakožto jediné smysluplné budoucnosti hrdinů (analogií je třeba neméně skvostný Vláčilův Dým bramborové natě, v němž doktor Meluzín roku 1976 podléhá stejnému dilematu) a scény u íránského soudu jsou naprostým popřením primárních zásad právního státu... (08.02.2012)

Velice lidské drama působící až nepříjemně reálně. Hranice morálky a lži umí být někdy dosti široká a motivace postav balancujících na této hraně mohou být omluvitelné i odpustitelné. Zanechávají však v člověku spoustu otázek a ty jsou v reálném v životě často nezodpovězené (či nezodpověditelné?).. jako v tomto snímku. (30.01.2012)

Vlastně by stačilo tak málo - kdybychom vždycky za všech okolností mluvili pravdu, uznali svou chybu a omluvili se. Stačilo by pochopit toho druhého a říct "Zůstaň, záleží mi na Tobě." Problém je, že to neumíme.                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

Jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. Film žádné z postav nestraní a umožňuje divákovi identifikovat se s kýmkoli. Není to však "chladný analytický film", který jde na věc skrze odtažitý styl a enormní důraz na vytváření distance, ale naopak jde o snímek postavený na precizním scénáři, který nabízí hluboký ponor do psychologie postav, jež na plátně doslova ožívají a divák s nimi soucítí. Není to "pěkný" film. Svou intenzitou a realistickým vyobrazením životních problémů na mě naopak působil velmi rozkladně, protože se nesnaží diváka balamutit idealizovanými závěry, nebo jasně návodnými konci. (11.02.2012)