Le Nom des gens
The Names of Love
Režie:
Michel LeclercKamera:
Vincent MathiasHrají:
Sara Forestier, Jacques Gamblin, Zinedine Soualem, Nanou Garcia, Jacques Boudet, Antoine Michel, Laura Genovino, Michèle Moretti, Husky Kihal, Carole Franck (více)Obsahy(1)
Bahia Benmahmoudová je mladá extrovertní žena, jež si natolik cení politického nasazení, že je ochotná spát se svými nepřáteli, aby je přesvědčila o své pravdě. To ale představuje dost lidí, vzhledem k tomu, že v podstatě všichni pravičáci jsou její nepřátelé... Většinou se jí to daří. Až do té doby než potká Arthura Martina, nenápadného čtyřicátníka, jehož heslem je nulový risk. Jména jsou ale zrádná a zdání klame.. (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (16)
Politicky nekorektní humor, převážně času nahatá hlavní herečka a sucharský Jacques Gamblin - jsem nadšená. Nečekala bych, že se mi tolik bude líbit film, kdy francouzští hrdinové ve francouzském filmu řeší svůj nefrancouzský původ. Le nom de gens je geniální francouzská romantická komedie, která se ale nebojí vystrčit růžky a servíruje divákům taková témata jako pedofilie, předsudky (setkání rodičů u moučníku je nezapomenutelné) nebo politické názory (prezidentské volby na konci a scéna, kdy zvítězí Sarco, mě naprosto dostala). ()
Takže si to zrekapitulujeme. Černobílé vidění přímo nesnáším, levicové idealisty řadím, co se rozumnosti jejich názorů týče, někde mezi pěti až šestileté děti, a ke slečnině volnému přístupu k mezilidským vztahům chovám hlubokou nedůvěru. A výsledek je, že mě už dlouho žádná romantická komedie takhle nedostala. Protože námět, protože brilantní (a to je hodně slabé slovo) Sara Forestier, protože atmosféra, protože kamera a protože láska se neptá. Jestli to byl záměr režiséra, potom ho prohlásím za génia, který mi umožnil prožít si příběh dvojice a zamilovat se, všem předpokladům navzdory. Sice jenom do filmu, ale i tak. Top 10 za rok 2010. ()
Vidim to tak, že jsem fašista. A tahle vytrvalá levicová agitka, kterou tak krásně vyšperkovala Jospinova účast, mi holt od počátku nebyla souzena. A mrzí mě to, ne že ne. Však pointa filmu (konkrétně poslední dvě věty na kopci a leccos předtím) jako by vložila tři tečky za zcela jiný, alternativní příběh, který se v první i druhé řadě zaobíral vnitřním i vnějším bojem imigrantů (či dětí přistěhovalců) se stereotypy - namísto toho všeho slepého střílení s pojmy jako fašista, pravičák a levičák. Le Nom de Gens si zkrátka vybralo snazší cestu opakování a leda tak nepříjemně hysterického vyvracení/potvrzování oněch stereotypů, což mi teda dvakrát nevonělo. Naopak "židovská debata" u jídla a billboard "Avec ARTHUR MARTIN simplifiez vous la vie" byly vážně super. ()
Zrovna nedávno jsem si říkala, že jsem už dlouho neviděla dobrou komedii, a ejhle... pak jsem narazila na tenhle skvost. I přesto, že je to film už pár let starý, tak v tuto chvíli, v celém tom návalu plytkých laciných rádoby komedií, které z diváka tlačí smích na sílu, tohle byl naprosto fantastický, svěží a neotřelý humor - co pět minut jsem se od srdce zasmála. Oba hlavní herci mě neskutečně bavili a moc se mi k sobě hodili. ()
Nikdy bych do sebe neřekla, že po úvodní části tohoto střihnutého komediálního koktejlu půjdu až na nejvyšší laťku. Ale stalo se. Jak se to Michelovi Leclercovi podařilo, to vám neřeknu, ale Bahia, kterou stvořil, by si dokázala otočit kolem prstu vážně kde koho. Hlavně ona byla středobodem celé téhle prazvláštní taškařice s puncem smutného pozadí jako malé holčiny z hodin klavíru. Ale i Arthur si z mládí odnáší nějaké nevyřešené záležitosti a to by bylo, aby se zrovna tihle dva nepotkali. Druhá polovina celé téhle anabáze vztahu nevztahu je cílená už trochu víc na naše city a Michelovi se to povedlo všechno mistrně skloubit, takže výsledná tečka byla excelentní. Napsat a zrežírovat romantickou komedii s hlubší myšlenkou je docela náročné a ještě k tomu v originálním balení jako bonusem je přímo zázrak. A Sáře Forestierové tleskám. ()
Reklama