Sněhurka

Úvodní šok mě trochu vyděsil, ale díky bohu to bylo jen proto, že se ukázalo, že Julia Roberts je nejslabším článkem tohoto filmu. První olivovou ratolest (a nebo s čím že se to vrátila ta holubice na Noemovu archu) představovali trpaslíci, protože s jejich nástupem na scénu jsem si poprvé uvědomila, že mě tahle inkarnace vlastně docela dost baví, a potom přišly různé další krásy typu pobíhající sukně dekadentních šlechtičen, trhání rukávů nad talířem s obědem a celkově Armie v dlouhém plášti či štěkající a tak všelijak podobně, až jsem se začala dojímat tím, že ta modernizace příběhu a z-akčnění princezny a její vzetí svého osudu do vlastních rukou je hodně dobře scenáristicky vyřešené a nakonec už jsem se jenom blaženě usmívala a říkala si, že Kristen Stewart, respektive Rupert Sanders se můžou se svým chabým a zmateným blábolem jít bodnout. (Ačkoliv pětihvězdičkovým pánem sněhurkovských filmů roku 2012 i nadále zůstává španělská Blancanieves.) (10.02.2018)

Film, ke kterému jsem usedal po měsících odkladů s notnou nedůvěrou, se během krátké chvíle vyšvihl do pozice jednoho z největších překvapení roku. V tom nejlepším. Tak hutnou porci zábavy, nadsázky, geniálních parodických šlehů, hlášek, originálních nápadů a kvaziburtonovské vizuální stylizace, která zdaleka nekončí u rozmáchlých předimenzovaných kostýmů, jsem opravdu nečekal. Nenudil jsem se ani na okamžik a v každém se velmi dobře bavil. Celé je to neuvěřitelně hravé a příjemným způsobem bláznivé, Julia Roberts jako královna je geniální, sype z rukávu jednu hlášku za druhou, roli si evidentně užívá a je jen škoda, že nedostala ještě víc prostoru, Lily Collins je jednou z nejsympatičtějších filmových Sněhurek a není to jen tím, že postupně rozkvétá od nevýraszné bledule ve fanfánovsky akční a rozverně okouzlující vtělení Audrey Hepburnové. A když už jsem myslel, že srandy je konec, vytasí se Tarsem Singh s posledním skvělým a doslova uzemňujícím gagem. To, co provede Sněhurka po cynické likvidaci královny je tak nečekané a odzbrojující, že mě to rozesmálo. Způsob jakým s rošťáckým mrknutím naprosto nečekaně zvrhne celou finálovou scénu zcela nečekaným směrem. To, co tu někteří kritizují považuji za skvělý závěrečný fórek a možná jeden z nejzábavnějších filmlvých závěrů za hodně dlouhou dobu. (28.12.2014)

Juliu Roberts nevyhľadávam, ale no nepusti malým deťom Snehulienku...Samozrejme, bol som zvedavý aj ja, no skôr sa teším na verziu s Ch. Theron. Julia dostáva veľa priestoru, možno až priveľa, aj na úkor Snehulienky a malých smradľavých trpaslíkov, čo je škoda. Humor tu je, ale čakal som ho viac. Pochvalu si zaslúži skvelá hudba, zvlášť ma zaujala pri scéne výcviku Snehulienky, ktorú som si pustil niekoľkokrát po sebe. Záverečná pieseň na ktoré sme zvyknutí skôr pri animákoch v sebe skráva i ázijské prvky tiež neurazí a v dobrej nálade ukončila tento film. 60%. (07.10.2012)

Príbeh o Snehulienke je v rôznych malých obmenách známy takmer v celej Európe a i v anglo-americkom svete. Jej najznámejšia literárna verzia pochádza od bratov Jacoba a Wilhelma Grimmovcov. Táto rozprávka bola už i nespočetne mnoho krát sfilmovaná. V animovanej, ale i hranej podobe. Existujú klasické, starosvetské, ale i moderné variácie. Ja som si teraz pozrel Snehulienku, ktorú natočil v roku 2012, v americkej produkcii, indický režisér Tarsem Singh. Pojal to v sviežom, odľahčenom, zábavnom duchu. Popri tom však tomu nechýba kúzlo a poetika pôvodného príbehu. Páčilo sa mi aj herecké obsadenie. Titulnú úlohu stvárnila mladá, sympatická Lily Collinsová, zlú kráľovnú si strihla hviezdna Julia Robertsová a siedmych trpaslíkov hrajú liliputáni. Priznám sa, že to bolo pre mňa príjemné prekvapenie. Táto "Snehulienka" ma celkom pobavila. *** (27.07.2024)

Sněhurku v její tradiční podobě zakonzervoval Disney už před válkou, proto všechny další pokusy o oživení téhle klasiky představují jen více či méně ambiciózní nadstavby. Vzhledem k tomu, že se z téhle látky stal takový zlatý grál, Disney nikdy nepovolil oficiální pokračování a konkurence vždycky musí přicházet s něčím navíc. Z takových nápadů můžeme zavzpomínat na roztomilé trpaslinky nebo naopak na příběh hrůzy, Mirror Mirror Tarsema Singha přichází v době Snow White and the Huntsman a chtě nechtě spolu musí oba filmy soupeřit. Je to trochu škoda, protože žánrově jde pokaždé o něco jiného. Tohle je herecké sólo Julie Roberts v nové komediální poloze, která se nepodbízí a je něčím nová. To, co se děje mimo scény s ní je sice odvaz, ale špatné to také není. Zajímavé triky, opulentní kostýmy, nevšední pojetí prince a dialogy, které by nikdo v pohádce nečekal, to je, oč tu běží. To závěrečné taneční číslo budu ignorovat, protože je hrozně anorganické (podobně jak v Milionáři z chatrče). (25.12.2020)