Diktátor

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)

Pre väčšinu dnešných divákov je nový Cohenov film a jeho Diktátor len ďalšou šialenou postavičkou, ktorá stavia na absurdnom humore, nemiestnych vtipoch a dehonestujúcich poznámkach napádajúcich ľudské rasy, náboženstvo, politiku atď. Len pre malú skupinu je tu možnosť uvedomenia si spojitosti a prvotného nápadu, ktorý vyšiel z pera Charlieho Caplina a jeho filmu z roku 1940. Je samozrejme scestné tieto dva filmy porovnávať, nedajbohu hovoriť o nejakom remaku. Niektoré súvislosti sú ale jasné a ja dávam komplimenty faktom, že aj napriek priepastnému časovému rozdielu medzi filmami a ich ideologickým zámerom sa podarilo týmu okolo šialeného Angličana opäť stvoriť niečo podobné. Amerikou sa totiž opäť prehnalo tornádo humoru, niektoré pointy vtipov a hlášok hraničia s drzosťou, Sacha sa neserie s ľudskou dôstojnosťou, ale pokiaľ máte v sebe dostatok tolerancie a viete sa odosobniť, tak pre Vás bude film nechutne dobrou komédiou. 85%. (30.11.2012)

Úkrok ke kompletně hrané formě Cohenovi zcela nepomohl. Tam, kde byli Borat a Bruno díky svému dokumentárnímu charakteru ostře satiričtí, neboť umožnili obyčejným Američanům, aby se sami totálně odkopali, je Diktátor jen a pouze snaživý ... a tak trochu do prázdna vyznívající. Cohen sice opět štěká a kouše na všechny strany, ale tentokrát to působí, jako by měl místo pořádných tesáků jen obyčejnou umělou zubní protézu. Několik sekvencí je naprosto geniálně vtipných (porod! hlava! onanie!), ale zaskočilo mě velké množství hlušiny (so-so vtípků) a dost scén, které se minutu líně převalují na hraně trapna a pak úplně vyšumí, aniž by z nich něco extra vtipného vylezlo (scéna ve vrtulníku, která působila dobře v traileru, je ve filmu totálně zabitá). Jako jednoznačně to má svoje momenty, ale čekal (a chtěl) jsem něco ještě mnohem ráznějšího. 6+ (25.05.2012)

Asi jsem nějak otupělej, ale já žádnou nálož nekorektnosti neviděl. Přijde mi, že Diktátor posunem od mokumentu k tradiční komedii dost ztratil. Borat tepal mnohem silněji a to prakticky ve všech směrech. Vybrané téma navíc v mnohém nastavuje zrcadlo tam, kde je postaveno tak nějak pořád ze všech stran. Potěšily spíš některý gagy, než celek. Nahoru to posouvá vrtulník a závěrečný proslov. Bez nich za 3*. (10.09.2012)

Pan S. Baron C. je největší žijící Izraelita od smrti Goldy Meierový. Od jejího žertovného vedení Jomkipurské zabijačky se nikdo jiný z macesojedů takovémuto levelu humoru mepřiblížil. Přiznávám upřímně, pro Kadiče, Sadiče i jeho syna, Kusa Udaje, jsem měl vždy jistou slabost. Jejich vizáž i životní eskapády jasně deklarují, jak si arabáč představuje legitimní autoritu. A my blbečci si myslíme, že jim vnutíme nějakou demokracii....Máte-li kladný vztah k romanci, korunované náhodným dotykem dlaní při předporodním fistingu, serou-li vás drzí obézní chlapečci, umíte-li ocenit olympijské hry v podobě, v jaké byly původně zamýšleny, neváhejte, nekorektních úchylů král a pán absurdna vám připravil další lahůdku. (18.05.2012)