Diktátor

Skoro je chyba, že je tam těm vtipů až moc (a jak je u Cohena zvykem velmi rozdílného druhu a úrovně), takže se člověk zasměje asi jen každému třetímu. Další věc je, že Cohen šije do všech natolik "vyváženě" (ano, je to paradoxní), že trochu zanikne hlavní satirizovaný cíl - což IMHO je nekonzistentní vztah USA k různým diktaturám. Od Cohena jsou navíc všechny vtipy sice nekorektní, ale v podstatě bezpečné - vzdělaný bohatý Žid s hordou právníků za zadkem si dělá legraci ze všech, aniž by mu cokoli hrozilo a aniž by se pro cokoli musel angažovat. V tom se velmi liší od Chaplina, který za války natočil Diktátora a po válce se stal nežádoucí osobou. Ale jinak - jeden z vrcholných komediálních kousků posledních let. Proslov o tom, jak se liší demokracie od diktatury, je geniální. (15.05.2012)

Trilógia úspešne dokonaná, po klagenfurtskom moderátorovi Brunovi z "FunkyZeit" a šiestom najznámejšom Kazachovi Boratovi z Astany nastupuje ctižiadostivý diktátor Aladdin z Wadiye. Za doprovodu tyrkysových Lamborghini, "nasty bitches" a nepremožiteľnej ochranky sa vydáva za veľkú mláku zachrániť ohrozenú diktatúru. A potom nečudo, že nielen v uliciach NYC sa ozýva: "Aladeen, Motherfucker." Je to nekorektné korektným, mainstreamovým dialektom kvázi masám neprístupným, ale nakoniec prevažnú množinu (aj menej sčítanejších) pozorovateľov uspokojujúci. Neviem či to bude tým prechodom od fiktívnej dokumentárnosti k priznanej hranosti alebo v tom prvoplánovejšom podávaní jednotlivých gagov, ale každopádne je to stále rovnako hláškovo nevyrovnaná a predsa účinná satira. Opäť maskovaná zhovadilosťou a s ohľadom na mieru únosnosti naťahovaná jak pupočná šnúra. Čomu sa táto pošahane inteligentná obžaloba neľudskosti vysmieva, to si aj uctieva... tým, že nepriamo poukazuje na onu utajovanú špinu-na jej šíriteľov a pripomína im, že to hlavne oni zabili utrpenie sarkazmom. Toto je taký vyfrndžaný Cohenov "payback" nadnárodným korporáciam, nebezpečným náboženstvám, rasám, pohlaviam, vratkej demokracii, ktorý má tu skvelú vlastnosť diváka rožšlahať v nepravidelných záchvatoch smiechu na márne kúsky a zaraz mu už po 3x atestovať, že Sacha nie je žiadny zľaknutý amatér, ale neortodoxný profesionál. "Ugly horse...":-) (30.05.2012)

Pre väčšinu dnešných divákov je nový Cohenov film a jeho Diktátor len ďalšou šialenou postavičkou, ktorá stavia na absurdnom humore, nemiestnych vtipoch a dehonestujúcich poznámkach napádajúcich ľudské rasy, náboženstvo, politiku atď. Len pre malú skupinu je tu možnosť uvedomenia si spojitosti a prvotného nápadu, ktorý vyšiel z pera Charlieho Caplina a jeho filmu z roku 1940. Je samozrejme scestné tieto dva filmy porovnávať, nedajbohu hovoriť o nejakom remaku. Niektoré súvislosti sú ale jasné a ja dávam komplimenty faktom, že aj napriek priepastnému časovému rozdielu medzi filmami a ich ideologickým zámerom sa podarilo týmu okolo šialeného Angličana opäť stvoriť niečo podobné. Amerikou sa totiž opäť prehnalo tornádo humoru, niektoré pointy vtipov a hlášok hraničia s drzosťou, Sacha sa neserie s ľudskou dôstojnosťou, ale pokiaľ máte v sebe dostatok tolerancie a viete sa odosobniť, tak pre Vás bude film nechutne dobrou komédiou. 85%. (30.11.2012)

Sacha Baron Cohen ve své čtvrté umělecké reinkarnaci, tentokráte s identitou diktátora Aladdina, poukazuje na zajímavý souběh uměleckého vývoje s Rowanem Atkinsonem alias Mr. Beanem - i on byl na svém uměleckém vrcholu v době krátkých skečů (stejně jako Sacha s Ali G a především s Boratem, kterého se mu ještě podařilo šťastně zarámovat do formátu celovečerního filmu, jenž je vlastně pouhou kompilací skečů bez zásadního děje, mající navíc dokumentární charakter) a formát hraného celovečerního filmu je pro něj celkem nevyhovující, jelikož jde proti podstatě skeče coby dramatického výstupu, celovečerní filmy s Mr. Beanem jsou vlastně jen potvrzením výše zmíněného. Pokud se oba umělci drželi svých k dokonalosti dovedených krátkých forem, byli nepřekonatelní, když se ale začali snažit naroubovat svůj svět skečů na kmen dramatického oblouku, jejich plody trochu povadly. Ani ten nejgeniálnější komik neví co si počít s celovečerní stopáží, pokud jsou jeho čísla postavena na základě humorné (Atkinson) či satirické (Cohen) pointy, leda pojmout film jako kompilace nejlepších skečů, jak to udělal Sacha v Boratovi, když začne ale svou postavu ředit třeba i ne příliš složitým příběhem, musí počítat s rozmělněním, kouzlo překvapivých vtipných point vyšumí, komik uvadne nebo začne recyklovat sama sebe. Diktátor není špatný film, má několik geniálních skečů, nějaké méně povedené, ale kolem sebe dost vaty, tedy onen příběh o dvojnících a záměnách a únosech etc. Naštěstí občas z dvířek od toalety vyjde Edward Norton nebo Aladdin pronese úžasnou řeč o demokracii v USA. Diktátor srovnatelný se svým slavnějším filmovým předchůdcem to ovšem není. Proti modelu Brunovi je to ale zjevně cesta z umělecké krize... Porsche 911 2012! (09.08.2012)

I přes vlažné trajlery jsem Cohenovi věřil, že opět potvrdí svůj status nejlepšího komika naší doby, jehož každá komedie je po právu událostí. A taky že jo. Polovinu filmu jsem proslzel smíchy a při vzpomínce na některé scénky (první onanie, zavedení diktatury v alternativním obchůdku, dialog na mostě a samozřejmě proslov o demokracii a diktatuře) a hlášky ("MÁM RÁD VZDĚLANÉ ŽENY. JSOU JAKO OPIČKY NA BRUSLÍCH - JIM TO NIC NEDÁ, ALE NÁS POBAVÍ.") si spolehlivě pobrečím ještě teď. Hustě nasázené, dokonale vybroušené nekorektní fóry nešetří nikoho a nic (ani Tommy Lee Jonese a Harvey Keitela) a kolikrát člověk trne, jak daleko je to za čárou, ale naštěstí je to pořád vtipné. Velký respekt před Edvardem Nortonem za jeho závěrečné cameo. (19.05.2012)