Diktátor

Po šílenostech jako je tahle moc často nesahám, ale jsem ráda, že jsem tentorkát udělala výjimku. Po delší době jsem se totiž dobře bavila u americké komedie. Každý máme samozřejmě jiný smysl pro humor, proto jsou naše názory na komedii často hodně rozporuplné. Já mám jediné měřítko - množství kvalitního a upřímného smíchu. A Aladdin mě rozchechtal hned několikrát. Ideální stopáž nás ušetřila zbytečných hluhých míst, které v komedii nemají co dělat. I když nejsem vůbec fanynkou S. B. Cohena, tady byl dost snesitelný. 4* (04.10.2012)

Sacha Baron Cohen tvrdí, že dělá jednoduše takové filmy, na jaké by se sám rád díval... A pak dodal "and I just happen to wanna watch some really sick stuff". Co na to říct, přistupuje ke svým tématům přímočaře, tvoří na první pohled primitivní a nechutné vtipy, jež svou vulgaritou a urážlivostí přesahují meze takřka všech ostatních komedií, na druhé straně jim ale dodává kousek pravdy a pichlavé satiry, což je kombinace, která sedí jak průměrnému obecenstvu, tak intelektuálům, schopným se nad všechny ty fekálie trochu povznést. Diktátor je z celovečerních filmů Sašy dost možná nejlepší, je napěchován obrovským množstvím drobných vtípků i v rámci již tak zábavných gagů (Cohenoception!), skutečně si zde není vůbec na co stěžovat a kdo hovoří opak, tak se jen odmítá uvolnit... 9/10 (06.08.2012)

Diktátor je prošpikovaný spoustou gagů, z nichž některé mají šanci stát se legendami, ale většina bohužel tak nějak "zapadne" v ději. Jde o typickou cohenovskou zábavu, která mi sedí, takže se dá říci, že 4 hvězdy jsou takový standard a na Cohena je to vlastně průměr. Ovšem co by za takový průměr někteří jiní dali, že? ;-) (03.03.2013)

Tak tohle byl filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Na základě zkušeností s filmy Borat a Bruno jsem čekal od Sachi Barona Cohena prakticky cokoliv, ale že mě takhle pobaví a zaujme i na potřetí, to jsem opravdu nečekal. Dokonce mám i pocit, že z onoho trojlístku výrazných Cohenových filmů je Diktátor tím nejzajímavějším, nejvtipnějším a nejatraktivnějším filmem. Každopádně je to jízda hned od začátku, kdy se jeden z pacientů v Aladeenově zemi dozvídá, že je HIV Aladeen, ale to je teprve začátek, film nabízí mnoho skvostných scén, například scéna v helikoptéře byl jeden velký vtipný úlet, stejně tak se pro mě stává nezapomenutelnou i scénka, v níž Aladeen objeví kouzlo sebeuspokojení, useknutá hlava mrtvého černocha byla taky fajn a zabodovala u mě i scénka s porodem, a takhle bych mohl pokračovat dál. Zkrátka je zde jedna skvostná vtipná scénka za druhou a nevěděl jsem, čemu se smát víc. Cohen zkrátka zase jednou uhodil hřebíček na hlavičku a já jsem mu to sežral i s navijákem. Nemám filmu absolutně co vytknout, královsky jsem se v kině bavil a filmu za to uděluji pět hvězd. (27.05.2012)

Na Diktátora jsem se podíval v dobrém rozpoležení, lehce intoxikován, bez nějakých velkých očekávání, jelikož mě Cohenovy (a jsou to především jeho projekty) předchozí filmy, Borat i Bruno, nechaly povětšinou klidným. Za poslední roky se můj celkový vkus sice lehce posunul, ale Cohenově politicky ultranekorektní hlíně jsem pořád na chuť nepřišel. Poměr vtipů a gagů, které mě upřímně pobavily oproti těm, které mi přišly slabé, nedotažené, hloupé, či vyloženě idiotské až nechutné zůstává pokud si dobře pamatuju přibližně stejný (tj. silně převládají ty druhé) , jako u výše zmíněných filmů. Přes to všechno jsem rád, že jsem Diktátora viděl a doporučil bych ho možná raději, než některé z filmů, které ode mě dostaly hodnocení lepší, ale jsou ze své podstaty zastupitelné. Cohenovy filmy jsou prostě výstřední, ať už se nám to líbí nebo ne, a staly se součástí kulturního zeitgeistu. 50% P.S.: Těm z vás, které rajcují proslovy střihu toho, ve kterém Aladdin vtipně srovnává praktiky diktatury a americké demokracie, doporučuji pořad Real Time with Bill Maher, ve kterém Maher servíruje podobné dobroty čtyřikrát do měsíce v závěru sekce New Rules. (03.12.2013)