Resident Evil: Odveta

Zatímco minule se Anderson opájel novou technologickou hračkou zvanou ‚třetí rozměr‘, tady posílá do hajzlu i ji, a pálí divákovi do ksichtu únavný, nevzrušivý a absolutně sterilní sled střílení bez nápadu, napětí a adrenalinu, a namísto toho nechává plnit Alici rodičovské povinnosti a ostatní postavy vše naokolo trapně vysvětlovat, vstávat z mrtvých, nebo být za blbečky jen tak z rozmaru (Leon S. Kennedy!); sorry Paule, vždy jsem tě hájil, jak před hatery na netu, tak i osobně u piva, ale tohle je sračka, kterou jsem si nehorázně protrpěl a poprvé se netěším na další díl. (07.12.2012)

Guilty pleasure efekt pomaly vyprcháva a Milla starne. Vidím to ešte na také 2-3 kúsky než jej bude 40 a potom už sa Paul hádam ukludní a nechaú ju odpočívať, aj z celou sériu (ktorá už aj tak na konci jedničky nemala čo povedať). 5-ka je festovalom besnej artdirekcie, záberov na jeden krát a zombie hereckých výkonov. Na place to musel byť čistý punk. 40% (09.12.2012)

Paula Andersona bych se neodvažoval přes veškerou jeho snahu označit za krále braku, i když našlápnuto k titulu má docela slušně. Šlechtický titul by mu ale v téhle oblasti neunikl zcela jistě. Dosavadní bilance říká, že má u mě šest odpadů, jedno dvouhvězdičkové a jedno tříhvězdičkové hodnocení, přičemž si vůbec nejsem jistý, jestli bych Symptomu Pandorum udělil stejně příznivou nadílku i dnes. Každopádně buď tehdy nebylo něco v pořádku se mnou, nebo s Andersonem. Protože ten, když se rozjede, stojí to za to. Z pohledu toho, co očekávám od kinematografie, by kategorický odpad zasloužila kterákoliv část série Resident Evil, ale na Andersonovi je sympatické, že neusíná na vavřínech a každý díl dokáže posunout do ještě větších sraček, zbavit ho ještě víc byť i těch nejelementárnějších prvků logiky a konzistentnosti. U Paula Andersona zkrátka nemá smysl hovořit o dně, protože pokaždé dokáže kreativně posunout své limity ještě níž. V téhle souvislosti je spíš zajímavé, že v jeho tvorbě mnozí stále dokážou nacházet to svoje. Každopádně kterýkoliv uživatel, který dokáže tohle dílko ohodnotit více než dvěma hvězdičkami, je mě vzbuzuje určitou opatrnost. Celkový dojem: 5 %. (08.11.2017)

JE to v každém případě lepší, než předchozí díl. Ale tuhle metu překonat, to rozhodně nebyla olympijská disciplína. Polepšil si soundtrack, výborné je vybrané prostředí (tím si Anderson šikovně otevřel možnosti) a prvních 15 minut je takřka excelentních. Jenže pak už vše jede v kolejích minulého dílu. Scénář servíruje jednu pitomost za druhou a (nemusíte být hnidopich, aby vás ty koniny praštily do očí) a zpomalovačky se rychle zají. Znovu je jich moc, aniž by měly opravdový smysl (bolestné je to hlavně ve finální bitvě). Návrat starých známých fajn, nové postavy v ničemu (Bingbing Li je nicméně zatraceně hot) a Milla neskutečně asexuální. Kam se v upnutém oblečku hrabe na Kate Beckinsale. Ve výsledku lepší než čtyřka, ale pořád o značný kus za původní trilogií. Ale když už nic, na tohle se aspoň „dalo dívat“. (14.09.2012)

Už třetí díl série měl nakročeno k absolutnímu odvazu stran žánrových poloh, klišé a schémat, ale až "Odveta" ukazuje Paula W.S. Andersona v nejlepším světle jako nedoceněného génia brakové podívané a videoherních vyprávění. Genialita Andersonových snímků spočívá v bezešvém mixu béčkové přímočarosti, fanboyovských referencí a sebereflexivní nadsázky, který ovšem nepomrkává spiklenecky po úzké skupince znalých diváků, ale naopak cílí na maximálně široké publikum. Výsledkem je zcela nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně filmových koláží typu "Koyaanisqatsi". Ostatně stejně jako Reggiovy dokumentární eseje také Andersonovy snímky jsou kamerově dokonale vycizelované a představují řetězec vágně propojených moneyshotů. "Resident Evil: Odveta" navíc překonává Andersonovy dosavadní mistrovské videoherní počiny "Rallye smrti" a "DOA: Na život a na smrt", které produkoval. Videoherní v tomto případě neodkazuje na původ námětu, ale na způsob vyprávění. Zatímco jiní tvůrci (včetně fušera Uwe Bolla, s nímž bývá Anderson zcela neadekvátně srovnáván) podřizují videoherní světy tradičním narativním zákonitostem kinematografie, Anderson (podobně jako např. duo Neveldine/Taylor či famózní filmový "Silent Hill") přejímá pro film videoherní naraci. "Resident Evil: Odveta" tak uhrane důmyslně přímočarou premisou o testovacím komplexu společnosti Umbrella, který umožňuje postavám doslova procházet levely stylizovanými dle světových metropolí. Zdejší způsob vršení atrakcí a střídání ikonických prostředí neodbytně vyvolává dojem, že tvůrci scénáře hráli "Call of Duty: Modern Warfare II", kde hráč skáče do těl rozličných hrdinů, kteří se pohybují v odlišných prostředích (mimo jiné též Moskvě, Washingtonu, na americkém předměstí i na základně za polárním kruhem. Rudá královna, centrální počítač ovládající celý testovací komplex pak připomíná videoherního "režiséra" z her Left 4 Dead, když v souvislosti s konkrétním postupem hrdinů jejími levely jim aktivně do cesty spawnuje konkrétní protivníky. Vedle toho představuje "Resident Evil: Odveta" až grandiózně sebereflexivní dílko, které se vyžívá ve schématech i vlastní lacinosti a směřuje až do vod požitkářského campu. Tvůrci žánrová klišé neobcházejí, ale procházejí skrz ně na druhou stranu do paralelní dimenze, kde každé klišé nabývá podobu své absurdní mocniny. Od konce letošního Festivalu otrlého diváka nebyl v kinech tak zábavný film k vidění. (22.09.2012)