Štyridsaťštyri

„Vojna vypukla!“ (sama od sebe) Hlavní hrdina to alespoň bojkotuje: střílí jen do vzduchu, nevybuchlé granáty hodí místo na „nepřítele“ vtipně do křoví. Vzbouřenci proti státní moci jsou někdy tak fajn, že se o nich dokonce natočí i oslavný velkofilm. A nejen to. Musí to být ale pouze ti správní pokrokoví rebelové, kteří vzbouření dostanou za úkol. Vše je dopředu domluveno, řádně zdokumentováno v médiích, následně umělecky zpracováno literárně i filmově, zakotveno v osnovách a vtloukáno do makovic. Symbolické číslo 44, protože: Jan 8:44 (Jste z otce ďábla a žádosti svého otce budete plnit.) Člověk, který si dnes dovolí neposlouchat papaláše, je těžce šikanován. Symbolika: 1:20:53 – tři šestky jak z učebnice. (18.10.2021)

Film Štyridsaťštyri je plnohodnotnou vojnovou drámou vykúkajúcou spoza zastaralej konzervatívnej kinematografie, kde herci používali typické divadelné výrazové prostriedky a kde hudba sa ešte len učila významovo vsádzať. Bielik dokázal svoj talent v spolupráci s Lukešom. Prinútil hercov hrať až na maximum a zároveň sa natoľko vyhýbať patetickosti, ktorá bola natoľko typická pre slovenské filmy. Blaškovič, Filčík, Sarvaš a hlavne už vtedy vynikajúci Mistrík a jeho nezabudnuteľná subtílna fyziognómia sú ozdobou slovenského herectva. Na vtedajšiu dobu efektívne bojové scény, subtílna hudba a nezabudnuteľné emočné scény. Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! ... (27.06.2012)

[3,5*]     "No, ako by som ti to... Vieš, dva roky som nebol doma, teraz sa mi narodil syn."     Pri doháňaní svojich restov na poli špičkových slovenských filmov som narazil aj na toto výborné dielo významného slovenského režiséra Paľa Bielika, špecialistu na historické drámy. Táto historická dráma vychádza z reálnych historických udalostí (kruté potlačenie vzbury 71. trenčianskeho pešieho pluku v Kragujevaci) a okrem toho, že má svoju informačnú hodnotu, je i výborne spracovaná z dramatickej stránky (napomáhajú tomu i vo všeobecnosti výborné herecké výkony). Snímka veľmi účinne sprostredkuje divákovi hrôzy vojny (slušnú úroveň majú i scény priamo z vojnového frontu) a jej dosah na utrpenie bežných ľudí. Podčiarkuje pritom nezmyselnosť celého toho vojnového besnenia a vzájomného vraždenia sa, najmä keď sa to všetko deje v mene akéhosi cisára, ktorý môže byť tým ľuďom totálne ukradnutý. Tu ako 45. komentár (nuž, škoda, bola to tesnotka).     "Po tejto vojne nebude viac vojny. Ľudia zmúdrejú." (25.11.2023)

Nezdieľam až toľko nadšenia ako kolegovia. Námet je super, som rád, že som sa z tohto filmu mohol niečomu z našej histórie priučiť. Čosi som si naštudoval a musím uznať, že Paľo Bielik sa odklonil, resp. samotnú vzburu nám podal skratkovito. Mrzí ma keď z nosnej časti obsahu filmu mu autori akoby narýchlo venujú max. 10 minút. Bielik sa dosť venoval tomu čo predchádzalo vzbure, čo chcem pochváliť, lebo nám pekne predstavil hlavných protagonistov aj ich rodinné či vzťahové väzby. Burcovanie vojakov zo strany hlavnej postavy Viktora mi však pripomínalo sčasti komunistickú agendu - oni sú tí zlí a keď sa spojíme, tak pánov pošleme do kelu, v jednote je sila a podobné heslá, ono dosť tomuto dojmu dopomáha i štylizácia a kamera... Bielik bol v iných filmoch pre niekoho niekedy viac na hrane, v tomto kúsku to zase mne viac vadilo či vyrušovalo. Hercov si vybral vhodných, nad ktorými sa skvel v menšej role záporák Ctibor Filčík. (13.11.2018)

Silný protiválečný film, současně přímočarý (soustředěný na rozmanité vztahy mezi postavami, jejichž bohatství a pestrost jako by zpřítomňovala celý svět) i citlivě komponovaný z přítomných chvil i ze vzpomínek, jimiž na bojiště vstupují životní osudy těch – neméně ohrožených – v zázemí, předjímá ještě komplexnější a soudržnější výpověď o málo mladšího Fričova snímku Hvězda zvaná Pelyněk. Ústřední hrdina, člověk věrně zamilovaný do života, neochotný přizpůsobit se ani militaristické mentalitě licoměrného rakouského důstojnictva, krutých to zrůd, ani těch, kteří z války profitují, se plně vydává ve víře v svobodu svou i svých bližních. Méně odhodlaní, jinošští jsou jeho druhové, ale ani oni nezaostávají, když je třeba nastavit hruď či tvář nebo se chopit zbraně. Jejich společná cesta – to jsou jiné dějiny první světové války, než jaké by psali oficíři, dějiny odhalující zlo v samé podstatě války. V dnešní době, která se se slepým nadšením násilí otevírá, by se měl každý s podobnými kapitolami historie dvacátého století seznámit. (08.02.2024)