Režie:
Martin ŤapákKamera:
Tibor BiathHudba:
Ján ZimmerHrají:
Viera Strnisková, Emília Vášáryová, Štefan Kvietik, Mikuláš Huba, Július Antalík, Jozef Majerčík, Marek Ťapák, Jozef Čierny, Vladimír Petruška (více)Obsahy(2)
Rok 1914. Přichází válka a s ní i odchod mužů na frontu. Její dopad a krutost pocítí i jedna zapadlá oravská vesnice Ráztoky, kde po odvodech zbydou pouze starci, mrzáci a ženy – mezi nimi i mladá a krásná Eva Hlavajová (E. Vášáryová). Ta, jako spousta dalších žen, zůstala na všechno sama a může jenom doufat, že se její láska Adam Hlavaj (Š. Kvietik) vrátí domů živý a zdravý. Fyzicky náročná práce bez pomocné ruky ji však čím dál víc ubijí. Zcela zoufalá přichází prosit místního notáře Okolického (M. Huba), aby zařídil Adamův návrat z války. Ten využívá situace a podlomenou a zoufalou Evu znásilní. Po tomto aktu jí sdělí, že se o navrácení Adama postará, ale nesmí nikdy říct o tom, co se mezi nimi stalo, a ani prozradit otce případného dítěte. Měsíce však plynou, Adam se stále nevrací a Eva mezitím porodí děvčátko. Kromě úmorné práce a starání se o dítě se ale k tomu musí vyrovnávat i s tlakem jejího okolí, které si po narození dítěte na ni začne ukazovat. Eva se tak dostává na hranici svých sil... Sociálně kritické a protiválečné drama o dopadech první světové války na prostý slovenský lid bylo natočeno v roce 1966 podle stejnojmenné předlohy slovenského spisovatele Milo Urbana z roku 1927. Režisérem filmu byl slovenský začínající režisér Martin Ťapák, který k tématice slovenského folklóru měl více než blízko. Sám z oblasti Oravy pocházel, a také byl profesionálním tanečníkem a choreografem, jenž se zaměřoval na lidové tance. Do tohoto dvojdílného snímku zasadil prvky jemu vlastní – lyričnost, baladičnost a důraz na každodenní život a lidové tradice oravské vesnice. Což je patrné i v mnoha jeho filmech jako např. Balada o Vojtovej Marině (1964) nebo v další adaptaci díla Milo Urbana Krutá ľúbosť (1978). (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Televízny film ,,Živý bič" nakrútený podľa románu Mila Urbana z roku 1927, ktorý bol kompozične rozdelený na dve časti: Stratené ruky a Adam Hlavaj rozprávajúci o živote v dedine Ráztoky v roku 1917, ktorá je síce ďaleko od frontu, ale jej dopady sú veľmi silné na miestnich obyvateľov. Prvá časť rozpráva príbeh mladej ženy Evy Hlavajovej (Emília Vášáryová)j, ktorej muža Adama (Štefan Kvietik) odviedli na vojnu a jediný, kto jej v tejto ťažkej situlácii môže pomôcť vrátiť manžela späť je notár Okolický (Mikuláš Huba), ktorý však zneužíva svoje postavenie a dokonca Evu zneuctí a jej trápenie ukončí až tragická smrť. V druhom diely sme svedkami úteku Adama Hlavaja z frontu, jeho pomsty na Okolickom a vzbury dovtedy skôr pasívnych dedinčanov proti neznesiteľným pomerom v dedine. Martin Ťapák nakrútil film vtedy s prvotriednym obsadením (dobre zahratá je postava zmrzačeného a nemého Ondreja Koreňa v podaní Jozefa Majerčíka), pričom sa dá povedať, že prvý diel je viacej vydarenej ako druhý. Nič sa nedá uprieť ani výtvarnému spracovaniu a vcelku vydarenej hudbe Jána Zimmera. V kinách sa najskôr objavila skrátená 89 minútová verzia a neskôr mala v televízii premiéru plná dvojdielna verzia. (1. komentár k filmu) ()
....tak 21 rokov po vojne vznikol na Slovensku protivojnový film na motívy kolaboranta Milo Urbana (šefredaktor novín Gardista v rokoch 1940-45,ktorý propagoval myšlienky nemeckého fašizmu počas druhej svetovej vojny na Slovensku).Tomu sa teda povie PARADOX.Zaujímalo by mňa aké protivojnové dielo by napísal z obdobia druhej svetovej vojny.........Filmu sa až na pár prehnane patetických scén nedá nič vyčitať aj keď kniha je lepšia -pôsobí silnejšie a sú tam viaceré témy rozvinuté a nie také "ufiknuté" ako vo filme.PS: pre prof.Fraňovú - s odstupom času si myslím,že môj referát o tomto diele mal naviac ako na dvojku :) ()
Typická slovenská klasika, ktorá sa za každých okolností venuje životu na slovenskom (pardon, hornouhorskom) vidieku, pretože len tam je to "pravé slovenské", spisovateľovi známe a filmárovi ľahko prístupné. Modernizmus románu sa do filmu až tak nepreniesol, je to film pekný a zvlášť emocionálny, ale až príliš tradičný. Priviedol ma k úvahe o odlišnom starnutí filmu a literatúry. Dnes, pri všetkých tých veľkolepých vojnových filmoch, je ŽIVÝ BIČ dobrý predovšetkým k uvedomeniu si, čo za vojny obnášal život v zázemí, že to tiež nebolo med lízať... ()
Osud jedince i celé dědiny v těžké době. Každodenní bič, jenž nevynechává nikoho, využívání moci či svého postavení, ale i trest z davu, přinášející oběti...i ty dobrovolné. Tato malá dědina může být příkladem bezmoci i zlovůle mocných vládců. Bezchybné obsazení a silné individuální příběhy. Pro československé fajnšmekry určitě zážitek. ()
Dielo ktoré dokonale vykresľuje slovenskú tvorbu v Československu a je spracovaním jedného z najlepších protivojnových románov napísaných našimi autormi (čo sa týka prvej svetovej vojny rozhodne tým najvýznamnejším) je zároveň naozaj typickým slovenským dielom dlhého obdobia našej kinematografie. Stvárnenie života na vidieku a SNP dostávalo mnoho priestoru a príkladom toho je aj Marek Ťapák v ktorého tvorbe dominujú tieto príbehy. Aj vďaka tomu že samotná predloha je dobrou knihou možno film zaradiť medzi tie najlepšie Československé. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (6)
- Námet filmu nemohol byť dlho sfilmovaný, nakoľko autor románu bol v časoch Tisovho režimu šéfredaktorom denníka Gardista. (Raccoon.city)
- Natáčalo sa v lokalitách Huty, Orava, Oravský Biely Potok, Zuberec, Oblazy, Kvačianska a Ráztocká dolina. (Raccoon.city)
- O tomto filme sa režisér Martin Ťapák vyjadril, že v rámci jeho tvorby je preňho najobľúbenejší. (Marina111)
Reklama