Reklama

Reklama

Starosvětská veselohra o deštníku, který vykonal nejeden zázrak... Je rok 1873 a v Baňské Bystrici umírá starý pan Gregorič, po jehož nezměrném bohatství toužil každý z jeho příbuzenstva. O to víc byli všichni překvapeni, když během líčení poslední vůle vyšlo najevo, že svůj majetek před smrtí rozprodal, ale peníze po něm téměř žádné nezůstaly. Nejhůře z toho vyšel jeho syn Juraj, který zdědil pouze movitý majetek, který se poté celý vydražil včetně otcova deštníku, který si vzal jeden potulný stařec. Tomu se na jeho pouti přes horskou vísku Glogové během průtrže zželelo novorozeněte v kolébce, sestrou místního faráře, a roztáhl nad ní deštník a vzápětí pokračoval dál. Místní však čin začali připisovat svatému Petrovi, který maličkou ochránil, a začnou si s deštníkem spojovat nejrůznější zázraky, až se z něj stane svatá relikvie. Po letech je již z Juraje slibný advokát, který je ale stále mrzutý kvůli ztracenému dědictví. Jednoho dne se ale dá náhodou do řeči se starým známým svého otce a dozvídá se, že si měl jeho otec vždycky schovávat peníze do rukojeti svého deštníku… (Česká televize)

(více)

Recenze (60)

hemul 

všechny recenze uživatele

„A slovenská tvrdá pôda drobno skvitá, šťúple klasí; sej len do nej, čo sa oddá. Túžiť možno, ale škoda od nej žiadať ananasy,“ napísal raz Hviezdoslav a platí to presne aj o komédiách, ktorých sa na Slovensku veľa dobrých neurodilo. Film Dáždnik svätého Petra je takým ananásom, a osviežujucim. Je zázrak, že takýto kvalitný film mohol vzniknúť v dekáde komunistického teroru. Je tragédia, že jeho tvorca Vladislav Pavlovič neprežil dekádu normalizácie, ktorá začala 11 rokov potom. ()

bloodline 

všechny recenze uživatele

Učebnicový príklad demagogizácie más prednesený úhľadne pozitívnym, krásno-čistým, recitálom ako Baudelairove Kvety zla na Hviezdoslavovom Kubíne. Dnešná doba opíja masy rožkami v akcii (s pivom a banánmi), no voľakedy sa musela pochlapiť taktika zázrakmi či relikviami sakrálneho typu. Zo zaručených klincov a dreva, na ktorom spočinul mesiáš aj s našimi hriechmi, by sa dalo Vlkolíncov a Čičmian postaviť pre celú republiku, prvú československú... Nuž, ale človek mienil a pán Boh, žiaľ, zmenil a tak remake Dáždnika svätého Petra by dnes vyzeral mimoriadne lákavo minimálne pre študentov psychológie pri krčmychtivom hľadaní inšpirácie na diplomovku. Avšak tak výpravne a kostymérsky krištáľovo priezračne, herecky ľúbezne, scenáristicky ľúbozvučne, s humorom citlivo intelektuálnym, ktorý očarí davy a úžasne prostým námetom, čo dokonca okopírovala Riťhanna, by na dnešné pomery filmári plytvali drahocennými prostriedkami eurodolárov z B(P)ruseru... aj s ich jednoliatymi rožkami. ()

Reklama

Autogram 

všechny recenze uživatele

Naivné herectvo aj naivný príbeh zodpovedajú roku vzniku filmu, menej už trochu neprirodzené a príliš saturované farby, ktoré do čiernobieleho filmu pridali reštaurátori. Pohľad na nádhernú modrú oblohu a sýtočervený dáždnik poteší oči a ucho zase ľúbozvučná slovenčina staršieho vydania. Dedičstvo rozháda slušnú rodinu tak, že nakoniec prídu na rad až sekery a z nábytku zostanú iba triesky. O dáždnik v dedičstve záujem nie je a ten sa stane zvláštnou zhodou okolností zdrojom zázrakov a uctievanou relikviou v malej dedinke. ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Asi nikdy už nebudeme mít příležitost vidět film domácí provenience, který je udělaný tak poctivě. Přenádherné prostředí historické vesnice i maloměsta. Do detailů provedené kostýmy a to i těch na početném komparsu. Evidentně se také netočilo na první dobrou, ale vše se nejprve důkladně vyzkoušelo – a na výsledku je to znát. Je to roztomilý příběh, hříčka, která ale vykresluje obecně, jak funguje davové přesvědčení a zbožňování. V tomhle laskavém příběhu je naštěstí lidská tupost nakonec strůjcem happyendu. Opravdu, velkoryse pojatý film, který i dějem pohladí na duši. _____  Nikdy jsem o něm neslyšela a dost mě překvapilo, že v roce 58 mohl vzniknout v Československu film, který nezobrazuje náboženství jako čiré zlo. Ale na Slovensku k tomu asi i tehdy přistupovali jinak. SHRNUTÍ: Kterak pověra nakonec pomohla ke štěstí spoustě lidem. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Bejval to v mládí velmi oblíbený film mojí babičky. Z dnešního pohledu asi lehce zestárlý, není vlastně bez zajímavosti, že se jedná o remake původně mnohem staršího maďarského filmu z meziválečného období a samotná knižní předloha spadá až do konce 19. století. Samotného mě tento film dnes ať tolik nenadchl, jako když jsem ho před takovými 10ti lety dvakrát právě s babičkou sledoval a v některých scénách se to nevyhne jemnému kýči. Ale zároveň to v restaurovaných barvách působí příjemně, Mari Törőcsiková je v roli osirocené Veroniky kouzelná, kostýmy dotvářejí pěknou atmosféru, nenudí to a v rámci rozvíjeni děje a sdělení to nemá výraznější hluchá místa. Satira na pověrčivý lid v první polovině v sobě ten vtip má, ač osobně mě opět více bavila druhá polovina s pěkným nápadem pátrání po ztraceném deštníku. DÁŽDNIK je filmem pro pamětníky, s legendickým a svátečním duchem, a jako takový pořád (i na mě) funguje. V rámci československých filmů 50. let přináší i velmi příjemné spestření v podobě koprodukční kostymní komedie, která mi svým pojetím víc než domácí tvorbu vzdáleně připomínala soudobé rakouské či západoněmecké veselohry s Romy Schneider a spol. 75% ()

Galerie (20)

Zajímavosti (14)

  • Informácie o funkciách: druhý asistent réžie, klapka, druhý kameraman za maďarskú stranu, fotograf, asistent výroby za maďarskú stranu, pomocník výroby, asistent strihu, asistent architekta, rekvizitári, zvláštne efekty a makety ,nie sú uvedené na titulkoch filmu. (Raccoon.city)
  • Režisér Vladislav Pavlovič vošiel do jednej triedy v Banskej Štiavnici a povedal učiteľke: „Prosím vás, tuto táto slečna keby mohla prísť zajtra." Dostala malú úlohu, utekala s podrezanými sliepkami v ruke a kričala „Už idem, už idem." Jednalo sa o vtedy 16-ročnú Emíliu Vášáryovú. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama