Szent Péter esernyője
St. Peter's Umbrella
Kamera:
György IllésHudba:
Šimon JurovskýHrají:
Sándor Pécsi, Mari Törőcsik, Karol Machata, János Rajz, Samuel Adamčík, Ján Bzdúch, István Egri, Márta Fónay, Oľga Adamčíková, Irén Psota, Jela Lukešová (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Starosvětská veselohra o deštníku, který vykonal nejeden zázrak... Je rok 1873 a v Baňské Bystrici umírá starý pan Gregorič, po jehož nezměrném bohatství toužil každý z jeho příbuzenstva. O to víc byli všichni překvapeni, když během líčení poslední vůle vyšlo najevo, že svůj majetek před smrtí rozprodal, ale peníze po něm téměř žádné nezůstaly. Nejhůře z toho vyšel jeho syn Juraj, který zdědil pouze movitý majetek, který se poté celý vydražil včetně otcova deštníku, který si vzal jeden potulný stařec. Tomu se na jeho pouti přes horskou vísku Glogové během průtrže zželelo novorozeněte v kolébce, sestrou místního faráře, a roztáhl nad ní deštník a vzápětí pokračoval dál. Místní však čin začali připisovat svatému Petrovi, který maličkou ochránil, a začnou si s deštníkem spojovat nejrůznější zázraky, až se z něj stane svatá relikvie. Po letech je již z Juraje slibný advokát, který je ale stále mrzutý kvůli ztracenému dědictví. Jednoho dne se ale dá náhodou do řeči se starým známým svého otce a dozvídá se, že si měl jeho otec vždycky schovávat peníze do rukojeti svého deštníku… (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Filmová konzerva starých časů. Zatímco u nás se v 50. letech točily toliko budovatelské filmy, Slováci a Maďaři si střihli dobově výpravnou antináboženskou satiru, v níž náboženství je prezentováno jen jako soubor pověr (v tomhle rysu to připomíná povídkový film O věcech nadpřirozených shodou okolností rovněž z roku 1958) a lásce k Bohu je nadřazena láska partnerská/manželská... Pro mne coby českého diváka jde o film skoro až exotický... ()
Naivné herectvo aj naivný príbeh zodpovedajú roku vzniku filmu, menej už trochu neprirodzené a príliš saturované farby, ktoré do čiernobieleho filmu pridali reštaurátori. Pohľad na nádhernú modrú oblohu a sýtočervený dáždnik poteší oči a ucho zase ľúbozvučná slovenčina staršieho vydania. Dedičstvo rozháda slušnú rodinu tak, že nakoniec prídu na rad až sekery a z nábytku zostanú iba triesky. O dáždnik v dedičstve záujem nie je a ten sa stane zvláštnou zhodou okolností zdrojom zázrakov a uctievanou relikviou v malej dedinke. ()
Dnes už spomienka na Mari Törőcsik, ktorá nás len nedávno opustila. Vtedy krásna, mladá dáma. Film, ktorý napriek starému roku výroby 1958 bol natočený vo farbe a dnes je dostupný aj v krásnej vyjasnenej verzii. Táto ľahká romanticky ladená komédia sa mi veľmi páčila kapitálnym herectvom a narážkami na dedinské povery, ale aj ľudskú chamtivosť. Klasika s nádhernou slovenčinou, ešte nesprznenou výdobytkami modernej doby. ()
Díky filmové řežbě od Wacoslava jsem objevil další starý filmový československý klenot (s maďarskou koprodukcí). Na jednu stranu mi přišel jako krásná a mile naivní pohádka pro dospělé, která mě svoji výpravou a barevnosti připomněla Dařbujána a Pandrholu. Na druhou stranu v něm ovšem lze nalézt i další rozměry. Umně poukazuje na lidskou hloupost, krásně se opře i do církve a k tomu dokáže pobavit. Jako celek na mě tento film působil téměř dokonale a jeho příjemná atmosféra mi v hlavě zůstala ještě dlouho po setkání s ním. Za to posílám čtyři hvězdy. ()
Překvapivá kvalita. Velmi příjemný slovensko-maďarský film ukazující lidskou (lidovou) povahu dobrotu, chamtivost, víru, závist, pověrčivost, lásku, sílu a jeden "zásah z nebes". Krásná slovenská příroda, život na vesnici i život středních vrstev, místy krásné vtípky. ■ "To je ten gregorovičov pankhart." ■ Po druhém vidění: Stále mám pocit něčeho výjimečného. Pohlednice ze staré doby, která však současně funguje jako film. Jemný humor. Celkově velmi milé. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (14)
- Maskér Imrich Waczulík spomína, že Karol Machata (Juraj Vibra) už od mladi nemal dobrú pleť. Aj keď naoko to vyzeralo vynikajúco, ale nie až tak pri líčení. Maskéri mu hovorili, že je "žráč farby", museli ho úplne zvlášť nalíčiť, lebo jeho pleť to ťažšie prijímala. (Raccoon.city)
- Režisér Vladislav Pavlovič vošiel do jednej triedy v Banskej Štiavnici a povedal učiteľke: „Prosím vás, tuto táto slečna keby mohla prísť zajtra." Dostala malú úlohu, utekala s podrezanými sliepkami v ruke a kričala „Už idem, už idem." Jednalo sa o vtedy 16-ročnú Emíliu Vášáryovú. (Raccoon.city)
- Natáčalo sa v okolí Banskej Štiavnice, v Bratislave a Žibritove. (Raccoon.city)
Reklama