Svatba mezi citróny

Tomuto filmu muze ublizit jedine prilis zapnuty mozecek a predpojaty nespokojeny intouš, ktery prisel do kina hledat hloubku zivota, a tim si v podstate usil bic, protoze s timhle ocekavanim nema cenu na Svatbu mezi citrony vubec chodit. Bier natocila naprosto cistou romantickou komedii. Vybalancovanou a zabavnou. Za vynikajici naplneni zanru zaslouzi pochvalu. Z Cech muzeme do Danska vyslat jen zavistive pohledy, protoze si nevzpominam, ze by u nas v poslednich letech vznikla podobne dustojna a pokorna oddychova vec. Hloubku v tom ale nehledejme. (30.10.2012)

Když už má oblíbený tvůrce zklamat, tak giganticky. Přesně to se Susanne a jejímu dvornímu scenáristovi (a pro mě subjektivně jedné z nejzajímavějších persón dánské kinematografie) AT Jensenovi zadařilo. Hodně kyselý citrón, kyselejší než ředěné americké brči, které svojí odtrženost, pohádkovost a prostomyslnost nemusí 100 minut maskovat za podezřelé výlety do realismu a nečekané otevřenosti. Svatba mezi citrón rozhodně obsahuje pár momentů, ve kterých se nezapře Jensenův cynismus a záliba v žánrové antitezi, ale když na konci zjistím, že všechny tyhle rakovinotvorné, rodinně deziluzivní a sexuálně uhnuté momenty, slouží jako ta nejlacinější obezlička zesměšňovanému romantickému sentimentu, zvedá se mi žaludek. Už proto, že Bier není Trier a nedovede s divákem tak zkušeně manipulovat - dialogy jsou otravně zdlouhavé a upatlané, "realistické" z ruky snímané scény působí jako pěst na oko mezi romantickými pohlednicemi z Itálie, postavy jsou okatě "vysoustružené" tak, aby plnily své různorodé groteskní role. Chápu, že na opuštěné mamky a sentimentální závisláky bude kombinace vyžilá kadeřnice rak - vypelichaný ex-Bond fungovat jako emocionální afrodiziakum, mě se po tomhle kýblu růžové citrónové limonády udělalo velmi nevrlo. I proto, že tady nejde jen o nějaký "neumělý pokus" o žánr, ale o zcela cílené vydírání - navíc režijně těžce nezvládnuté. Susanne Bier oholit o certifikát Dogma 95 a Jensena poslat česat na pět let Adamova jablka. Voni ho ty citrusy přejdou. (13.11.2012)

Čekal bych od Susanne Bier lepší vztahovku, než to, co nabídla. I vzhledem k tomu, že třem předešlým filmům, které jsem od ní viděl, jsem napálil pěti hvězdičkové výpalné. Tady to ale prostě a jednoduše nešlo. Středomořsky adekvátní prostředí sice zvedne náladu komukoliv klidně i v severosibiřském gulagu, ale na druhou stranu ty vztahové uzly se tady prolínaly až zbytečně dlouze. Pierce tady váhá a váhá, než vlastně i skoro tu Papriku prováhá. Každopádně určitý komediální šarm se filmu upřít rozhodně nedá. Dvě hodiny utekly poměrně příjemně. Od Susanne Bier a Anders Thomase Jensena ale přeci jen člověk očekává něco jiného. Ono ale možná ne vždy se dá žít v hlavě s tou neustálou depresí a černo humornou náladou. Jako takový osobní detox to pro tentokrát beru. (12.02.2015)

vidět tvrďáka Brosnana v jeho roli bylo dojemné.A scéna, kdy jeho syn sedí sám v obrovské jeskyni,sám se svým smutkem,ta mě fakt dostala.Člověk většinou musí dostat od života řádně po hubě aby se probudil.S osudem se nazahrává a ani nesmlouvá.A jinak obsah sám se ani nevnucuje aby byl brán vážně.I když nemoc,nevěra muže a jiné životní přemety dokážou dostat na kolena... (10.02.2015)

Dobrý romantický film, který se ale celkově kloní spíše k průměru než někam výš. Je to dáno tím, že jsou zde sice nakousnuta zajímavá témata, ale nakonec nejsou až tak vyhrocena a nejsou až tak zásadní. Přijde mi to spíše jako snaha kořenit romantiku bez toho, aby to koření ale mělo smysl. Třeba homosexuální vztah nebo následky rakoviny jsou tu dějově tak nějak navíc, i když přirozeně zobrazené. (05.11.2016)