Bídníci 20. století

Nikdo to se mnou neumí na konci filmů zkoulet líp než Francouzi. Závěrečná obhajoba mě sestřila jak puňtu. Miluju filmy co nepotřebujou gel, aby dokázali klouznout až do srdce. Každá doba i sebevíc temná, plná hnusnejch zbabělejch sraček má svoje světlo, svoje obyčejný hrdiny, který si ani svoje hrdinství neuvědomují, protože jsou z podstaty frajeři. Samotný děj je zbytečně natahovanej a všelijak proháčkovanej, ale příběh je to originální a výborně zahranej. (29.12.2013)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)

Mě to vykořisťování Huga přišlo trochu násilné, jako by Lelouch nevěděl jak vystavět příběh a tak se opřel o věky prověřenou dějovou strukturu. Nic proti tomu, jen kdyby se děj románu tak explicitně neprolínal s dějem "současným" a vše nebylo pojato tak ilustrativně a bez většího nápadu. Příběh se tak táhne, vděčných okamžiků je po skrovnu, a již někdy v polovině vyprávění ztratí dech a je spíš otrocky dokončeno. Lelouch se sice snaží zlákat efektním pozlátkem a vyrazit dech velkoprodukcí (díky alespoň za působivou kameru), ale obsahově film trpí prázdnotou a nerozhodností v tom, co má film vlastně říci, k čemu je potřeba neustále zdůrazňovaná vazba na Huga, jež někdy působí i trochu směšně. Ve zkratce, je Lelouchův film jedním z příkladů děl, jejich aktualizace a dobový posun jednoduše nefunguje. (02.10.2012)

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

Nejlepší Bídníci, jaké jsem kdy viděla! Úžasný román Victora Huga, rozložený na malinké kousíčky a poskládaný v dokonalou mozaiku v jiné, pozdější, ale stejně děsivé válečné době. Po smršti neohrožených borců, kteří sklízejí úrodu žen a úspěch kosou, je tohle pro mě nový Belmondo. Krásný, krásný film. (05.04.2015)