Futurologický kongres

Mistrovské dílo, taková syntéza Matrixu, eXistenZ a Holy Motors, která se však od zmíněných snímků v lecčem odlišuje a někdy i přesahuje. Řemeslně jsem navíc dlouho neviděl tak perfekcionisticky ošetřený film - od přesných hereckých výkonů, přes dechberoucí kamerové kompozice, atmosferickou hudbu až po výborné animované sekvence, to vše zapadá do sofistikované struktury snímku, která s divákem souzní jak myšlenkově, tak emocionálně. Valčík s Bašírem mě nezaujal skoro vůbec, ale tímhle opusem si mě Folman naprosto získal. (30.06.2013)

Když jsem náhodou v kině viděl trailer tohoto filmu, hned jsem zatoužil ho vidět. Už jenom jeho název FUTUROLOGICKÝ KONGRES mi přijde strašně zajímavý (snad i proto, že s předlohou obeznámen nejsem, neb sci-fi nečtu). A taky mě dostala ta songa Forever Young, pouštím si ji už druhý den pořád dokola a pořád se jí nemůžu nabažit. Jaké štěstí, že jsem do kina vyrazil nedotčen četbou komentářů k tomuto filmu zde na ČSFD! Když jsem se s nimi teď seznámil, moje znechucení dosáhlo vrcholu. Opět žasnu, co jsou někteří jedinci schopni napsat, a především proč vůbec chodí do kina na filmy, které se jim tak příšerně nelíbí a kterými tak ostentativně pohrdají. Snad si tím musí něco kompenzovat, jinak si nedovedu vysvětlit, jaké jiné potěšení jim může přinášet to, mají-li možnost (pseudo)intelektuálně roznést nějaký film na kopytech a vyjádřit nad ním ním tak intenzivní odsudek. Kristebože, já osobně se právě proto vyhýbám filmům, u kterých dopředu tuším, že by mě neoslovily, a pokud už na takový narazím, nemám i problém odejít z kina - život je příliš krátký, než abychom ho marnili sledováním mizerných filmů. Což po mém soudu o tomto filmu neplatí ani omylem, osobně se mi velmi líbil a přišel mi jako nesmírně inspirující a komplikovaná podívaná, kterou není možné docenit na jedno zhlédnutí. A tak jsem se jen nechal unášet do toho báječného světa a užíval si celý ten gejzír filmařské invence a osobitosti, kterou u většiny současné filmové produkce tolik postrádám. Osobně si netroufám tento film podrobovat nějaké intelektuální analýze, protože se k tomu necítím kompetentní, a tak se spokojím se dvojím konstatováním: není to film pro každého, ale pokud vám tak jako mně sedne, pak můžete být doslova unešeni. Původně jsem chtěl dát 4 *, ale když vidím některá nízká hodnocení ostatních, naschvál jednu * přidám. P.S. Výraz dystopie vyskytující se v některých zdejších komentářích slyším prvně - osobně jsem vždy měl za to, že antonymem utopie je antiutopie. (08.09.2013)

Ari Folman ve Futurologickém kongresu ambicemi opravdu nešetří. Zamyšlení nad hranicemi filmu a jeho budoucími možnostmi, jež se mohou zvrtnout ve zhoubně rozbujelý simulakrum-trip, má až velkofilmově apokalyptický ráz. Prvních nenápadných třicet minut, jež spojují osud skutečné odkvétající herečky Robin Wright se satirou na bezohlednou studiovou mašinérii, je pro mě malým filmovým zázrakem. Velkolepá scéna skenování emočních záchvěvů má jak způsobem natočení, tak hereckým ztvárnění už teď jisté místo v panteonu nejsilnějších filmových scén, které kinematografie dosud přinesla. Když se poté film náhle posune v čase a dostává se do fantasmagorického animovaného světa, působí přechod velmi bolestně. Jakkoli Folman vytváří strhující vizi světa, v němž film definitivně překročí přípustné hranice a realita ztratí své opodstatnění, intimní pouto s postavou stárnoucí herečky rychle povolí. Stane se stejně jednorozměrnou a statickou, jako její animovaná podoba, stává se jen udiveným průvodcem po světě, v němž se není možné ani na chvíli zastavit a prožít jej. Jakkoli hraje odosobnění a všeobjímající chlad v simulakru opodstatněnou roli, jediným pocitem, tryskajícím z plátna, je udivení nad ohňostrojem drobných nápadů a hippie estetiky. Nic víc, svět utopí skličující pouť hlavní postavy, jejíž osud nám začíná být lhostejný. Naštěstí film opět najde své jistoty v závěrečných hraných pasážích, které správně působí jako šokující vystřízlivění a v děsivém kontrastu opět nacházejí hlubší emoce. Ari Folman se tak paradoxně ukázal jako nečekaně vizionářský režisér hraných filmů, zatímco v animovaných pasážích neodhadl míru a zůstal jen u ornamentálního povrchu. Naštěstí měl k ruce hudebního skladatele Maxe Richtera, jehož doprovod mocně dráždil city i během hektických a nestřídmých animací. Nakonec přesto musím smeknout před geniální myšlenkou aplikovat děj Lemovy povídky na filmové médium, klasický sci-fi příběh tím získal na provokativnosti a aktuálnosti, oživila ho řada ohromujících nápadů, které ovšem v předloze věrnější animované části nemohly být více rozvinuty. Film bych sice nenazval promarněnou příležitostí, ale kdyby se celý děj týkal třeba jen intimního dramatu přerodu herečky v její duplikace a jeho psychologických či rodinných důsledků, oslovil by mě daleko více. (06.07.2013)

Obdivuhodné. Toto jsem opravdu nečekala. Sice je to takový šňupací depesivní snímek, ale hodně mě bavil. Můžu říct, že realita a animace jsou dokonalé obě dvě a jsou skvěle propojené a propracované. A Robin Wright je opravu ta béčková herečka, které jsem si zatím nikde nevšimla, až tady. Pro mě opravdu velmi milé a zajímavé potěšení. (19.01.2015)

Už slibný trailer ukazoval, že tentokrát nepůjde o prvoplánové, patetické a zbytečné překreslování herců do animovaného světa jako u -dle mého skromného názoru- nadhodnocované tacovačky s Bašírem. Folman -se silnou předlohou v zádech- dokázal natočit fakt inteligentní, střízlivé a ve své velkoleposti komorní sci-fi které bere dech. Halucinogenně disociační(zde označení psychedelický opravdu není na místě) animovaný svět je v přímém kontrastu se světem "hraným" a to jak v rovině fantasknosti, barevnosti a neomezenosti forem, tak v rovině emocionální, kde -pokud jsem to pochopil správně- ona( diváky často kritizovaná) výrazová omezenost postav není filmařskou chybou, ale jasným záměrem který výrazně podtrhuje myšlenku, že barevnější, zábavnější, neomezenější neznamená automaticky hlubší. A možná i naopak- Jak důležitá a nedostatečná je pro vyjádření citů mimika obličeje, když nám např. vášní exploduje celý vnitřní(zde vnější)svět? .......Podle mě se Futurologickému Kongresu povedlo s přehledem zpracovat všechny své zásadní myšlenky do formy se kterou je vnímavější divák už dále schopen pracovat sám, a tím je vlastně formální cíl filmu splněn na jedničku. Jedinou drobnější výhradu bych měl ke kolísavému tempu, ale to rozhodně nemění nic na pocitu, že je to celé Síla a po dlouhé době opravdu inteligentní a až oldschoolově čisté sci-fi. Paráda! (29.11.2013)