Liberace!

Takhle nějak si představuju kulervoucí film... Když jsem vylezl ven ze sálu, přistihl jsem se, jak chodím po chodbě od poutače k poutači a marně hledajíc další film dělám "buzi buzi, buzi buzi!" Pak jsem musel jít na záchod, abych se ujistil, že nemám v trenkách Douglase a za krkem Damona. Něco tak teplého jsem nezažil ani když jsme kdysi s klukama na pouti kradli stánkařům klobásy z grilu. Jestli si ale někdo myslí, že kvůli tomuhle dávám "jen" tři hvězdy, je na omylu. Přesně naopak, právě díky tomu všudypřítomnému homo cukrkandlu zalézajícímu až pod moje hetero kalhoty, si budu Liberaceho pamatovat o dost jasněji, než kdejaké Chopiny a Schumanny. (14.08.2013)

,,DÍKY TOBĚ SE CÍTÍM TAK MLADÝ…“ /// A TENHLE znáte? Ano, vzhledem k tomu, že nejsem ten typ, co by s potěšením sledoval, jak se dva chlápci mečujou, musí na tý režii (a kurva příběhu samozřejmě) něco bejt. A to moc nemusím ani životopisy. Ani vztahy (ty vole, můžeš ty se koukat vůbec na něco?...). Zásluhu na tom nemá ani tak blonďatej ,,Adonis“ Damon, jako parádní bukvice Douglas, kterej je fakt (jak jen to do prdele říct – hele zklidni se, to není sexistická narážka…) k sežrání. No a samozřejmě příběh. A i když vím, že to už po druhý nedám, můžu tuhle teplou romanci doporučit všem milovníkům nevšedních vztahovejch dramat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Paměti Scotta Thorsona, vydané v roce 1988 pod názvem ,,Behind the Candelabra: My Life with Liberace“ jsem nečetl. 2.) Rád si nechám šahat na kandelábr. 3.) Thx za titule ,,petroniuss“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.09.2013)

Poprosil bych oscarovou nominaci za kostýmy, masky a pro Michaela Douglase!! Steven Soderbergh válí. Nesmírně zajímavý tvůrce dokáže točit/měnit žánry jako málokdo. Jeho (reálného) hrdinu zná v našich končinách jen hrstka lidí. Perfekcionista Soderbergh tak velmi svižně a svým způsobem přitažlivě představuje slavného pianistu s líbivým repertoárem, který si potrpěl na bizarní nablýskané kostýmy, masivní šperky, plastické operace a mladé zajíčky. Sledujeme jeho soužití s posledním mazlíkem Scottem, což vyvolává řadu dramatických situací, Soderbergha přesto nejvíc zajímá ztráta identity. Snaha vyhýbat se veřejnosti a tutlat homosexuální sklony, šlechtit falešný obraz (pleš, plastiky), nezpochybnit romantický ideál pro tisíce fanynek, „překopat“ obličej nové hračky ku podobě/představě své. Právě po bouřlivém rozchodu s (už troskou) Scottem vznikla i vzpomínková kniha, která se stala základem filmu. Výsledek je milostný gay kýč, který je nesmírně umně stylizovaný, že musí mít divák obrovskou radost z každého detailu. Soderbergh až překvapivě snadno vystihl energii města zasvěceného hazardu. Samozřejmě se dívá pod pokličku i jeho odvrácené straně, tedy kolotoče plného alkoholu, drog i nastupující hrozby pohlavních chorob. Film, který, pokud selhává, tak místy na emociální úrovni, zdobí herci. Matt Damon to měl obtížnější, přesto je jeho pošetilé naivní ucho dokonalé. Jeho přerod k zoufalému zhrzenému milenci je výtečný, až divák rychle zapomene na všechny ty hercovy chlapácké role. U Michaela Douglase je přeměna ještě razantnější – chlapík, který vždycky představoval mužnost (nikoli chlapáckost akčního hrdiny) je v roli ješitného stárnoucího homosexuála výborný. Liberace mu nabídl jednu ze tří nejlepších hereckých možností kariéry. Ovace kritiků si plně zaslouží!! (07.08.2013)

Další originální životopisné drama z produkce HBO, tentokrát o někom tak slavném, že jsem o něm možná nikdy neslyšel. Koncertní showman a pianista Liberace je tu nahlížen z pohledu jeho mladého milence. Úžasný je zejména Michael Douglas v titulní roli, Matt Damon zůstává trochu v jeho stínu, což byl nepochybně režisérův záměr. Ovšem něco tak děsivého jako je vizáž, kterou tu má Rob Lowe, zamává i s leckterým otrlým fanouškem hororů. To, že k takovému doktorovi šel někdo dobrovolně pod nůž, je pro mne mnohem neuvěřitelnější, než že si většina lidí myslela, že Liberace není gay. (06.08.2013)

Behind the Candelabra bývá tma, v které dokonce i Liberace mohl být pokládán za heterosexuála, a jeho milenec za adoptivního syna, byť z toho nakonec v duchu úsloví panská láska po zají(č)cích skáče moc nevytřískal. Moje do Michaela Douglase posledních třicet let zamilovaná matka strávila většinu filmu s hlavou v dlaních, ale s obvyklou svorností budoucím haterům, co zde budou ostentativně vyjadřovat své homofobní zhnusení, vzkazujem, ať se jdou zklidnit ke svému oblíbenému lesbickému pornu. (14.06.2013)