Doteky osudu

Celou dobu si říkám nebudu hodnotit po pilotu a nebudu se řasti mezi "smétánku" abych měl +1. Al pokud mě něco dokáže takhle rozsekat a není to film ale jenom pilot k seriálů tak to nejde. Tohle byl totální masakr, další massakr bude skoro 2 měsíce čekat abych i já dokázal mluvit číslama :-). Těžce to připomíná Flashforward kterej po bombastickým úvodu šel tempem mojí stolice ke dnu, snad tohle nebude ten samej případ. Po pátym dílu ubýrám hvězdu a pokud to pujde tak dal, tak nebude co ubírat.....hruza (31.01.2012)

seriál, ve kterém jsou strhujícím způsobem propojovány nešťastné lidské osudy.. z tohoto hlediska všechno funguje perfektně a ty dojemné momenty prostě chtě nechtě zamávají s každým.. průser ale nastává při snaze pokusit se akceptovat způsob, jakým toho tvůrci dosahují - mám v ruce parkovací lístek s číslem 407 a okolo náhodou zrovna jede autobus linky 407, tak do něj nastoupím (to přece nemůže být náhoda, musí to něco znamenat!).. v tom autobuse sedí na sedadle 407 muž, kterému přesně před 407 dny zemřela manželka, tak si k němu přisednu a pronesu tu neuvěřitelně debilní větu: "I think I am supposed to help you".. ne, dámy a pánové, na tuhle hru prostě nejsem ochoten tvůrcům přistoupit.. seriál tak paradoxně selhává na tom, na čem chce nejvíc stavět - na číslech, a ve finále se v něm tedy bijí dvě věci - na jedné straně perfektní lidská stránka, víra v osud a v to, že jsme všichni vzdáleně propojeni nějakými pomyslnými nitkami a máme moc navzájem ovlivňovat své životy.. na druhé straně pak samotná podstata seriálu, která se opírá o totálně uměle vykonstruovaná pravidla, u nichž pak už záleží jen na benevolenci diváka, na kolik je ochoten je přijmout.. dále jsem po celou dobu postrádal nějakou ústřední dějovou linku (ta se začne objevovat až v posledních dílech první série).. namísto toho Touch trpí přehnanou epizodností a navíc se každý díl soustředí na "propojování" zcela jiných (nových) lidí, mezi kterými vždy tak nějak pobíhá Kiefer Sutherland se svým autistickým synem.. suma sumárum: seriál měl skvěle našlápnuto, jelikož námět je sám o sobě výborný, ale způsob jeho uchopení tvůrci příliš nezvládli - "číselné osudy" vycucané z prstu, téměř nulový dějový posun, epizody jako přes kopírák a nesympatické postavy.. P.S.: Intro je úžasné ! (25.06.2012)

Prozatím čtyři. Pokud ale každý díl bude téměř identický a předvídatelný jako doposud, půjdu s hvězdou dolů. Po osmém díle přemýšlím, zda i ty tři hvězdičky nejsou moc. Každý díl to samé, postavy mi nejsou sympatické a děti ve filmech/seriálech, ještě navíc zpanchartělý, jsou vždycky zlo. Každý díl jsou tam lidi, kteří mají nějaký problém, taťka se bojí o syna, syn čumí, pak namaluje číslo, taťka pátrá, dopátrá se. Vše dobře dopadne. A pak se chytíme za ruce a vyskočíme z okna. (27.02.2014)

První série byla nadprůměrná, zato druhá mě málem unudila k smrti. V té první totiž byly velice zajímavé prolínající se příběhy, to v druhé poměrně chybělo. Herecký výkon Avrama, k tomu se snad ani vyjadřovat nechci. Mám pocit, že bych to i já zahrála lépe. Jack mi lezl na nervy tím, jak pořád někam zdrhal, vím že to byla podstata seriálu, ale občas jsem měla chuť mu jednu vlepit. Alespoň měl seriál důstojný konec. (26.05.2013)

Tak k tomuto seriálu doposud není absolutně co vytknout. Velmi promyšlený děj uzavřený každým dílem. A věřím že ne jednomu tvrďákovi zjihne srdéčko např. hned při závěrečce úvodní epizody, nutno dodat, že není a nadále asi nebude jediná. To vše ještě podpořeno melodickými songy na závěr alias Dr.House. Zkrátka takovýhle dramaťáček je příjemným osvěžením na seriálovém poli. Keifer je zpět z tvrdého Bauera na milujícího otce Bohma a sakra mu to svědčí.(jaj ale ty jména mohli rozlišit) Teď už jen, aby ty přeslazené konce neomrzely a hlavně nápady neupadly. Držim palce (14.04.2012)