Steins;Gate

Výborný nápad, ale příšerné zpracování – tak nějak bych mohl ve zkratce popsat Steins;Gate. Kdyby mi někdo řekl, že se do jednoho anime nacpe otaku kultura, deprese, paranoia, CERN, cestování v čase, severská mytologie, romantika, aspekt kawaii, thriller a i nějaké transgender téma, asi bych si pomyslel, že to bude nějaká příšerná pubertální slátanina, kterou půjde jen těžko brát vážně. Jenže světe div se – ono to k sobě pasuje nečekaně dobře a jde to brát vážně. Pasuje to k sobě věru hezky, zejména cestování v čase je zpracováno zajímavě, jenže… když je takovýto koktejl dávkován tempem zdechlého hlemýždě, prokládán nesčetnými scénami úplně o hovně a častým scenáristickým blouděním ve slepých uličkách, vychází z toho ukrutná nuda, u které mi trvalo téměř rok, než jsem těch 24 dílů konečně dokoukal. Často čtu, že první díly jsou nudné a teprve pak to dovede chytnout. Já u sebe pozoroval zvýšený zájem až někdy okolo 12. dílu, což je u 24dílného anime sakra pozdě, přičemž po něm se pro velký úspěch znovu servírovala prvotřídní nuda a až posledních pár dílů celkový dojem trochu vylepšilo. Jsem přesvědčen, že osekání délky na polovinu a odstranění některých prakticky zbytečných postav (mám na mysli především Feris s Lukou) by pomohlo a mé hodnocení mohlo být úplně jinde. Takto je to přesně na pomezí 2* a 3*, ale když si vezmu, jakým anime z podobného ranku jsem dal 3* (například mnohem záživnějšímu Boku dake ga inai mači nebo Jodžóhan šinwa taikei), tak zde nemůžu dát víc než lepší 2*. (25.03.2021)

Tutuduu, já tomu dám i plnou palbu. Proč ne? Příběh je sice kapánek nudný zpočátku a divák se úplně neorientuje, ale vše je postupně vysvětleno, linie se spojí a zábavně pokračují až do konce. Postavy jsou sympatické, vtipné, poměrně různorodé a velmi logicky uvažující, takže mi kupodivu nevadí, že na jevišti je až neuvěřitelně mnoho ženských protagonistek. A hlavně téme cestování času je zde pojato dosti citlivě; hlavní hrdinové bojují proti nezvratnému osudu s potřebným optimismem, tak i pesimismem v rámci přijatelných fyzikálních zákonů, takže nevznikají logické díry o velikosti kráterů a dokonce se dočkáváme smyslupného vysvětlení, což se podobným tématickým subjektům zdaleka nedařilo. Animace je super, konec je velmi potěšující. Nemám výtky. (18.02.2015)

Dlouho se to tváří jako sofistikovaná komorní víceméně konverzačka party „geeků“ (a jednoho předobrazu Ricka Sancheze v podání doktorovského Tennanta) během jednoho parného léta nad pravidly a možnostmi cestování časem/paralelními instancemi, pak se to nějakou dobu přetvařuje jako stále komorní a osobní napravovačka předchozích chyb a boj proti nezvratnosti osudu (kde již v případě potřeby jsou některá pravidla ignorována), aby se nakonec ukázalo, že nešlo o nic více než emocionální vztahovou pohádku, protože se v závěru trapnou deus ex machinou popírají nastavená pravidla úplně. Půl seriálu je to „cesta tam“ a půl zase „cesta zpátky“, kde mezi úvodem a finále mohlo být stejně tak o dvacet epizod méně jako o dvacet více a nemělo by to zápletkou na nic vliv. Když to však samo sobě podrazí nohy a přestane to fungovat jako „časové sci-fi“, tak to drží nad vodou, a nutno uznat že zdárně, postavy. Ty jsou natolik sympatické, že díky nim to drží pohromadě. První třetina je zdaleka nejlepší, navozuje pocit paranoi (jakkoli podpásově mnohdy tím, že všichni nosí po několik týdnů/světů/realit neustále stejné oblečení), dává do placu dobrá témata i pravidla cestování časem (jde o derivát nápadů z jiných děl/teorií, ale ne nezajímavý) a člověk jí odpustí, že spoustu okatých časohrátkových obezliček prokouknete právě proto, že si tvůrci pohrávají s teoriemi, které znáte či jste je viděli/četli zpracované jinde. Pokud byste se tedy nechali nachytat některým z online žebříčků „nejlepších filmů/seriálů o cestování časem“, kde toto anime často figuruje, hrozí nemalé zklamání, protože „sci-fi o cestování časem“ to sice je, ale kvůli druhé polovině a především pak závěru ne příliš dobré. Pokud vám však tohle je jedno a akceptujete, že cestování časem je tu pouhý prostředek "jak se dostat postavám na emocionální kobylku", tak to doporučit jednoznačně lze. Na nich to totiž staví. Tuturůů! (27.01.2021)

Začátek je hodně ukecaný a takový zmatený. Až moc dlouho trvá, něž se začne něco dít, a když už se konečně něco děje, kvalita jednotlivých dílů dokáže dost kolísat a místy to dokonce až zavání harémovkou, ale aspoň to do ní nikdy plně nespadne. Nicméně příběh jako celek naštěstí zajímavý je (i když by výrazně pomohlo osekání nudných částí, tedy zkrácení celého seriálu aspoň tak o třetinu) a několik momentů mi dokonce dokázalo nahnat husí kůži. Animace se trefila přesně do mého vkusu, pěkný soundtrack, opening i ending. Postavy jsou na tom pravda hůř, protože mi jich opravdu hodně přišlo naprosto zbytečných (rozhodně Faris, Ruka jakbysmet a kromě jedné jediné scény vlastně i Moeka), ale aspoň hlavního hrdinu jsem si stihla docela oblíbit a překvapivě nejvíc jsem měla ráda tu-tu-ruu Mayushii, na rozdíl od Christiny, kterou žerou úplně všichni, ale mě svými tsundere móresy dokázala dost pít krev. 8/10 EDIT: Po shlédnutí Tatami Galaxy mám pocit, že bych měla snížit své hodnocení na odpad. (17.03.2015)

Ze začátku trochu zmatené, moc jsem nechápala, o co jde, přišlo mi, jako by se začalo někde od prostředka, a ne od začátku. Naštěstí na konci do sebe všechno pěkně zapadlo a bylo srozumitelně vysvětleno. Takže bych skoro řekla, že vyloženě začátek vlastně není kvůli všem těm změnám v čase. Cestování v čase (a manipulace s ním) jako takové je originální a mělo by zabavit i ty, kteří na tohle téma viděli tucty příběhů a hledají něco nového. ----- Příběh mě začal bavit tak od třetí epizody a nadšení pro věc vrcholilo někdy kolem šestnácté epizody. Pak jak došlo na napravování změn se příběh rozmělnil, rozbředl a brutálně zpomalil, taky se nahromadilo moc komediálních prvků. V jednu chvíli pro mě bylo i dost těžké přimět se k pokračování, ale zase ty dvě poslední epizody za to přecejenom stály. ------ Až na Makise Kurisu a Suzuhu Amane mě nebraly postavy – ne že by mě štvali celou dobu, ale v některých momentech zejména Okarin a Mayuri byli celkem otravní. Ještě mě fascinovalo to, jak se o pokusech v laboratoři postupně dozvídalo čím dál víc lidí, a přitom trvalo tak dlouho, než tam někdo vpadl anebo se to začalo šířit veřejně. A když byl Okarin tak paranoidní, jak to, že nikdy nezkusil tu laboratoř nějak zabezpečit? Mrzelo mě i, že se furt mluví o SERNu, ale reálně z něj nevidíme nic kromě těch hacknutých dokumentů. Všechno se odehrávalo jen v úzkém okolí laboratoře, ani do té budoucnosti jsme se nepodívali. ----- Celkově tedy za čtyři hvězdičky, seriálu by určitě prospělo méně epizod a rozšíření děje na víc míst. 7/10 (21.11.2020)