Steins;Gate

Musím říct, že mě pomalejší rozjezd Steins;gate neotrávil ani trochu. Naopak jsem si dlouhé seznámení s postavami, představení světa, vzájemných vztahů a hádání, co by se mohlo zvrtnout, docela užívala. Možná je to i tím, že jsem na to byla díky recenzentům, dobře připravená a nepouštěla jsem si první díl s očekáváním toho, že všemu budu hned rozumět.  Oceňuji, že se scénáristi nebáli sprostých slov a hentai vtipů, ale zároveň se jim podařilo nespadnout do laciností. Postavy jsou inteligentní a dospělé, ale občas vůbec nepřemýšlejí dopředu, což mě lehce zklamalo. Zaslepenost výzkumem tady vyhrála nad jakoukoliv pochybností. Přesto jsem si téměř všechny z nich velmi rychle oblíbila. Druhá polovina seriálu je úplně jiné kafe. Cukr a smetanu v něm budete hledat jen těžko. Seriál paralyzuje nemilosrdnou surovostí a vtáhne vás do své na první pohled neukázněně rozevláté teorie o pravidlech cestování v čase, kterou pomalu češe do stravitelného množství nevyváženě silných dějových linek. Některé hluboce zasáhnou, některé se diváka skoro nedotknou. Právě pravidla cestování v čase jsou tady však zpracována velmi dobře, přestože podle mě formát seriálu neposkytne dost místa na vysvětlení některých detailů (jiným se věnuje dostatečně, ale u mně to nezpůsobilo kýženě silný pocit, že do sebe naprosto všechno krásně zapadlo). Steins;gate mi tak ale nechal jistý prostor pro představivost, který jsem se rozhodla využít a hledala jsem si odpovědi na své všetečné otázky sama v sobě. A nakonec jsem se rozhodla připsat tento prostor pro DIY mindfuck mistrnému záměru, namísto neuvážlivé lehkomyslnosti. A naprosto uvážlivě a vůbec ne pod vlivem těžkých emocí, jsem se rozhodla dát plnou palbu. (07.11.2021)

Ze začátku trochu zmatené, moc jsem nechápala, o co jde, přišlo mi, jako by se začalo někde od prostředka, a ne od začátku. Naštěstí na konci do sebe všechno pěkně zapadlo a bylo srozumitelně vysvětleno. Takže bych skoro řekla, že vyloženě začátek vlastně není kvůli všem těm změnám v čase. Cestování v čase (a manipulace s ním) jako takové je originální a mělo by zabavit i ty, kteří na tohle téma viděli tucty příběhů a hledají něco nového. ----- Příběh mě začal bavit tak od třetí epizody a nadšení pro věc vrcholilo někdy kolem šestnácté epizody. Pak jak došlo na napravování změn se příběh rozmělnil, rozbředl a brutálně zpomalil, taky se nahromadilo moc komediálních prvků. V jednu chvíli pro mě bylo i dost těžké přimět se k pokračování, ale zase ty dvě poslední epizody za to přecejenom stály. ------ Až na Makise Kurisu a Suzuhu Amane mě nebraly postavy – ne že by mě štvali celou dobu, ale v některých momentech zejména Okarin a Mayuri byli celkem otravní. Ještě mě fascinovalo to, jak se o pokusech v laboratoři postupně dozvídalo čím dál víc lidí, a přitom trvalo tak dlouho, než tam někdo vpadl anebo se to začalo šířit veřejně. A když byl Okarin tak paranoidní, jak to, že nikdy nezkusil tu laboratoř nějak zabezpečit? Mrzelo mě i, že se furt mluví o SERNu, ale reálně z něj nevidíme nic kromě těch hacknutých dokumentů. Všechno se odehrávalo jen v úzkém okolí laboratoře, ani do té budoucnosti jsme se nepodívali. ----- Celkově tedy za čtyři hvězdičky, seriálu by určitě prospělo méně epizod a rozšíření děje na víc míst. 7/10 (21.11.2020)

Dlouho se to tváří jako sofistikovaná komorní víceméně konverzačka party „geeků“ (a jednoho předobrazu Ricka Sancheze v podání doktorovského Tennanta) během jednoho parného léta nad pravidly a možnostmi cestování časem/paralelními instancemi, pak se to nějakou dobu přetvařuje jako stále komorní a osobní napravovačka předchozích chyb a boj proti nezvratnosti osudu (kde již v případě potřeby jsou některá pravidla ignorována), aby se nakonec ukázalo, že nešlo o nic více než emocionální vztahovou pohádku, protože se v závěru trapnou deus ex machinou popírají nastavená pravidla úplně. Půl seriálu je to „cesta tam“ a půl zase „cesta zpátky“, kde mezi úvodem a finále mohlo být stejně tak o dvacet epizod méně jako o dvacet více a nemělo by to zápletkou na nic vliv. Když to však samo sobě podrazí nohy a přestane to fungovat jako „časové sci-fi“, tak to drží nad vodou, a nutno uznat že zdárně, postavy. Ty jsou natolik sympatické, že díky nim to drží pohromadě. První třetina je zdaleka nejlepší, navozuje pocit paranoi (jakkoli podpásově mnohdy tím, že všichni nosí po několik týdnů/světů/realit neustále stejné oblečení), dává do placu dobrá témata i pravidla cestování časem (jde o derivát nápadů z jiných děl/teorií, ale ne nezajímavý) a člověk jí odpustí, že spoustu okatých časohrátkových obezliček prokouknete právě proto, že si tvůrci pohrávají s teoriemi, které znáte či jste je viděli/četli zpracované jinde. Pokud byste se tedy nechali nachytat některým z online žebříčků „nejlepších filmů/seriálů o cestování časem“, kde toto anime často figuruje, hrozí nemalé zklamání, protože „sci-fi o cestování časem“ to sice je, ale kvůli druhé polovině a především pak závěru ne příliš dobré. Pokud vám však tohle je jedno a akceptujete, že cestování časem je tu pouhý prostředek "jak se dostat postavám na emocionální kobylku", tak to doporučit jednoznačně lze. Na nich to totiž staví. Tuturůů! (27.01.2021)

Ze začátku dosti pochmůrné, prvních pár epizod jsem měl v podstatě docela pochybnosti, jestli tohle je opravdu to natolik slavné anime, o kterém všichni básní. Pak se z toho ale stala zajímavá, vtipná a inteligentní výprava časem (dost hrubě řečeno, samotné anime to vysvětlí perfektně). Nemohl jsem než si nezamilovat Makise Kurisu, která i přes to, že byste ji označili jako tsundere, měla naprosto unikátní a roztomilý charakter. Veliké plus je samozřejmě to, že tu nejsou žádné "obyčejné" postavy, které najdete v každém druhém anime. Myslím, že si #2 v mém žebříčku určitě zaslouží. (10.06.2013)

Jednoznačně nejlepší počin tohoto roku co se anime tvorby týče. Napínavé od prvního momentu a ta cesta 24 díly vás prostě donutí sedět na židli do posledního závěrečného momentu rozuzlení. A pozor - divák musí PŘEMÝŠLET, nejen koukat. Musím říct, že obě hlavní postay, geniální tsundere Kurisu i "Mad Scientist" Okarin mě uchvátily, je to parádní dvojka a nadto v laboratorních pláštích, cože je ehm... moje srdcovka. (05.11.2011)