Steins;Gate

Musím říct, že mě pomalejší rozjezd Steins;gate neotrávil ani trochu. Naopak jsem si dlouhé seznámení s postavami, představení světa, vzájemných vztahů a hádání, co by se mohlo zvrtnout, docela užívala. Možná je to i tím, že jsem na to byla díky recenzentům, dobře připravená a nepouštěla jsem si první díl s očekáváním toho, že všemu budu hned rozumět.  Oceňuji, že se scénáristi nebáli sprostých slov a hentai vtipů, ale zároveň se jim podařilo nespadnout do laciností. Postavy jsou inteligentní a dospělé, ale občas vůbec nepřemýšlejí dopředu, což mě lehce zklamalo. Zaslepenost výzkumem tady vyhrála nad jakoukoliv pochybností. Přesto jsem si téměř všechny z nich velmi rychle oblíbila. Druhá polovina seriálu je úplně jiné kafe. Cukr a smetanu v něm budete hledat jen těžko. Seriál paralyzuje nemilosrdnou surovostí a vtáhne vás do své na první pohled neukázněně rozevláté teorie o pravidlech cestování v čase, kterou pomalu češe do stravitelného množství nevyváženě silných dějových linek. Některé hluboce zasáhnou, některé se diváka skoro nedotknou. Právě pravidla cestování v čase jsou tady však zpracována velmi dobře, přestože podle mě formát seriálu neposkytne dost místa na vysvětlení některých detailů (jiným se věnuje dostatečně, ale u mně to nezpůsobilo kýženě silný pocit, že do sebe naprosto všechno krásně zapadlo). Steins;gate mi tak ale nechal jistý prostor pro představivost, který jsem se rozhodla využít a hledala jsem si odpovědi na své všetečné otázky sama v sobě. A nakonec jsem se rozhodla připsat tento prostor pro DIY mindfuck mistrnému záměru, namísto neuvážlivé lehkomyslnosti. A naprosto uvážlivě a vůbec ne pod vlivem těžkých emocí, jsem se rozhodla dát plnou palbu. (07.11.2021)

Jelikož se Steins;Gate řadí k nejlépe hodnoceným anime na Anime listu, byl jsem k němu nejdříve opravdu hodně skeptický. To se ale změnilo už po prvním díle, kde jsem pochopil, co na tom všichni vidí. Máme tady skupinku podivínů, kteří pomocí mikrovlnky cestují v čase. To je ze začátku vlastně všechno, co se řeší a celé anime je bráno spíše jako komedie. Po druhé třetině ale daleko více zvážní, komedie se vypaří a v poslední třetině zasadí několik "heartbreaking" momentů. Tomu samozřejmě napomáhá skvělá skupinka hlavních postav, kde si u každé najdete alespoň něco, proč si ji oblíbíte. Ze všech je ale nejlepší hlavní hrdina Okabe, který si vyjde tak neuvěřitelným vývojem od bláznivého "mad scientista" až po někoho mezi Shinjim z Evangelionu a Subaruem z Re: Zero. Ostatní postavy samozřejmě nezaostávájí, "Mayushii" si opravdu zamiluje každý, Kurisu je sympatická tsundere a Hashida je... Prostě Hashida. Prostředí Akihabary, "elektrického města", navíc krásně podtrhuje atmosféru tohoto psychologického sci-fi. Celkově jsem si tuhle jízdu neskutečně užil, a to i následující speciální epizodu a film. Po dlouhé době krásných 10/10. (02.04.2021)

Začátek je hodně ukecaný a takový zmatený. Až moc dlouho trvá, něž se začne něco dít, a když už se konečně něco děje, kvalita jednotlivých dílů dokáže dost kolísat a místy to dokonce až zavání harémovkou, ale aspoň to do ní nikdy plně nespadne. Nicméně příběh jako celek naštěstí zajímavý je (i když by výrazně pomohlo osekání nudných částí, tedy zkrácení celého seriálu aspoň tak o třetinu) a několik momentů mi dokonce dokázalo nahnat husí kůži. Animace se trefila přesně do mého vkusu, pěkný soundtrack, opening i ending. Postavy jsou na tom pravda hůř, protože mi jich opravdu hodně přišlo naprosto zbytečných (rozhodně Faris, Ruka jakbysmet a kromě jedné jediné scény vlastně i Moeka), ale aspoň hlavního hrdinu jsem si stihla docela oblíbit a překvapivě nejvíc jsem měla ráda tu-tu-ruu Mayushii, na rozdíl od Christiny, kterou žerou úplně všichni, ale mě svými tsundere móresy dokázala dost pít krev. 8/10 EDIT: Po shlédnutí Tatami Galaxy mám pocit, že bych měla snížit své hodnocení na odpad. (17.03.2015)

Jednoznačně nejlepší počin tohoto roku co se anime tvorby týče. Napínavé od prvního momentu a ta cesta 24 díly vás prostě donutí sedět na židli do posledního závěrečného momentu rozuzlení. A pozor - divák musí PŘEMÝŠLET, nejen koukat. Musím říct, že obě hlavní postay, geniální tsundere Kurisu i "Mad Scientist" Okarin mě uchvátily, je to parádní dvojka a nadto v laboratorních pláštích, cože je ehm... moje srdcovka. (05.11.2011)

Výborný nápad, ale příšerné zpracování – tak nějak bych mohl ve zkratce popsat Steins;Gate. Kdyby mi někdo řekl, že se do jednoho anime nacpe otaku kultura, deprese, paranoia, CERN, cestování v čase, severská mytologie, romantika, aspekt kawaii, thriller a i nějaké transgender téma, asi bych si pomyslel, že to bude nějaká příšerná pubertální slátanina, kterou půjde jen těžko brát vážně. Jenže světe div se – ono to k sobě pasuje nečekaně dobře a jde to brát vážně. Pasuje to k sobě věru hezky, zejména cestování v čase je zpracováno zajímavě, jenže… když je takovýto koktejl dávkován tempem zdechlého hlemýždě, prokládán nesčetnými scénami úplně o hovně a častým scenáristickým blouděním ve slepých uličkách, vychází z toho ukrutná nuda, u které mi trvalo téměř rok, než jsem těch 24 dílů konečně dokoukal. Často čtu, že první díly jsou nudné a teprve pak to dovede chytnout. Já u sebe pozoroval zvýšený zájem až někdy okolo 12. dílu, což je u 24dílného anime sakra pozdě, přičemž po něm se pro velký úspěch znovu servírovala prvotřídní nuda a až posledních pár dílů celkový dojem trochu vylepšilo. Jsem přesvědčen, že osekání délky na polovinu a odstranění některých prakticky zbytečných postav (mám na mysli především Feris s Lukou) by pomohlo a mé hodnocení mohlo být úplně jinde. Takto je to přesně na pomezí 2* a 3*, ale když si vezmu, jakým anime z podobného ranku jsem dal 3* (například mnohem záživnějšímu Boku dake ga inai mači nebo Jodžóhan šinwa taikei), tak zde nemůžu dát víc než lepší 2*. (25.03.2021)