Zločin

trefa do černého! Atmosféra, gradace, nezastavitelné tempo vyšetřování, výborná hlavní dvojice, hromada podezřelých, rozhodně nečernobílé postavy, pomalu rozvíjené tempo, déšť a prolínání několika příběhů.. Typ seriálu, který chci vidět co nejrychleji, protože vydržet po závěru jednoho dílu na další je hrozné martyrium. Intro přesně související a typ seriálu prozrazující, a závěrečné theme doprovázející nová odhalení či alespoň sestřih všech momentálních situací taktéž velmi padnoucí. A nemůžu ještě jednou nevzpomenout ten déšť, to, jak doprovází každou druhou scénu, seriálu výrazně pomohlo přidat na ponurosti, chladu a i na emocích.. Od Dextera nejlepší seriál na spřízněné téma, řekl jsem už někdy, jak mám tenhle žánr rád? Jen takový dodatek: Druhá série minimálně stejně dobrá jako první, ještě více se hraje na osobní strunu obou detektivů a vlastně i celého případu, objevují se nové nepříjemnosti a staronové svině, a všechno dává pořádně zabrat nervům. A poslední díl je jeden z nejemotivnějších a nejlepších zakončení jaké jsem kdy viděl v televizi. Plný počet (15.07.2012)

Tenhle seriál šlape skvěle jako švýcarské hodinky. Netvrdil bych, že jde o bůhvíjak dokonalou záležitost, ale na poli krimiseriálů lze hovořit o jednom z nejsilnějších zástupců. V první řadě atmosféra – příběh zasazený do amerického Seattlu, kde každou chvíli prší a prostředí působí stísněným, ospalým, depresivním dojmem (srovnejte s honosností New Yorku nebo letní pohádkou zvanou Miami). Jako v každém kriminálním seriálu, kde se vyšetřuje vražda, existuje i zde hlavní dějová linie zaměřující se na policejní vyšetřování, další linie sledující pozůstalé a způsoby, jakými se vypořádávají se ztrátou blízkého člověka, osobní boj hlavní vyšetřovatelky/hlavního vyšetřovatele o to, aby kvůli práci nepřišla/nepřišel o rodinu. Všechno to jsou obvyklé žánrové postupy (nebo jak se s oblibou říká „žánrová klišé“), které při realizaci kriminálního seriálu asi jen stěží zcela opomenout. Snažím se tím vším naznačit, že díky poctivé a nápadité scénaristické práci se tomuto seriálu podařilo vytvořit všechny linie podobně zajímavé, což ve výsledku dělá z Killing velmi originální a i tak trochu unikátní záležitost. Zdaleka nejde „jen“ o výborný kriminální seriál (nicméně i s tímto statutem by si výborně vystačil), protože vrstvení děje v podobě roviny politické, psychologické, morální či sociální zde vytváří fenomenální přesah. Klenot mezi seriály posledních let – třeba jako Dexter. (25.09.2011)

Příjemné překvapení z americké produkce, které se podařilo udržet pochmurnou atmosféru, typickou pro skandinávské nebo britské krimi seriály/filmy. Díky této atmosféře, které je z velké části tvořena deštěm (mám pocit, že v Seattlu musí pršet snad pořád) a hudbou. Na příběh se díváme ze třech stran, z něhož je nejvíce zaujala ta klasická vyšetřovací a to hlavně díky vyšetřovacímu páru, který výborně ztvárněli M. Enos a J. Kinnaman, a jejichž rozhovory jsem si užívala. Poslední díl výborný, jenom mě trošku mrzí jeho nedokončenost, ale alespoň se máme na co těšit v druhé sérii. 80% (12.07.2011)

Doslova a do písmene strhující televizní seriál. Ovace si tu zaslouží každý filmový fragment, ale to nejpodstatnější je jistě důkladná a sofistikovaná zápletka a ústřední herecká dvojice detektivů (Mireille Enos je zde neuvěřitelný tahoun!). Podtrženo sečteno je pro mě The Killing nečekaným, ale o to větším televizním zážitkem. Hodnocení sezón: season 1 – 100%, season 2 – 100%. (11.08.2013)