Alpy

Filmy Yorgosa Lanthimosa si treba pozrieť zrejme dvakrát, aby si človek dokázal utriediť myšlienky. Prvé pozretie totiž prináša skôr iba pocity. Pocit z toho, že všetci žijeme vo svete, založenom na pretvárke. Dá sa ale žiť inak? Pocit z toho, že Lanthimos má úplne jasno v tom, čo chce povedať ako to chce povedať. Hovorí to ale spôsobom nie jednoducho stráviteľným a mnohým sa môže zdať, že si robí z divákov iba srandu. Postavy sa samozrejme chovajú neprirodzene v porovnaní s našou realitou a ako raz povedal Lynch na takúto výčitku smerom k svojim filmom: "Práve o to ide". Takže konečný verdikt až po tom druhom pozretí... (21.01.2016)

"Otázky, samé otázky... vtíravé, divné, bez lásky." Položených otázek bylo víc než ve všech evropských kvízových soutěžích dohromady, počítáno od vstupu Řecka do EU. Některé otázky divné, jiné jen obyčejné, hlavně však nudné. Co je mi platný zajímavý příběh i postavy v pokusu o sociologickou sondu do (ne)empatické konzumní společnosti a do tragédiemi zraněných duší pozůstalých, která chce být hlubší než Egejské moře, když vše potápí divácky nevstřícný scénář. Ubíjející, nudný, téměř nekoukatelný film. Připadal jsem si jak u blbejch na řeckém dvorku a úplně fyzicky jsem cítil, jak mi čas, ztracený sledováním těch naučených, prázdných (!) dialogů, protéká zbůhdarma mezi prsty. Navíc samozvaný vůdce skupiny, své náhradní citové ovečky šikanující Mont Blanc mě neskutečně vytáčel. Ten si sice vybral, coby krycí jméno, nejvyšší horu Alp, ale očividně si tou velikostí jen kompenzoval malost ducha. A tipnul bych si, že i něčeho jiného. Dva centimetry dlouhého. (29.01.2023)

Postupné odkrývanie náznakov. Rafinovane dávkovaný humor i tragika príbehu. Originálna práca s obrazom, kamerou, štylizáciou prostredia a správaním postáv. Moderná gymnastika. Moderný film. Nehoda. Nemocnica. Neúplné čiastočky sa postupne skladajú do obrysov obrazu. Azda toto je cesta ako vyrozprávať príbeh v dobe, kedy sa zdá, že všetko už vypovedané bolo. Rýdzo filmovými prostriedkami vniesť jemne spoločensko - kritický odkaz, bez pátosu a zároveň nechať priestor pre vlastné úvahy a tajomstvo. Niekto sa vylieči, iný umrie. Smrť však môže zrodiť nové vzťahy. Nové príbehy. Prázdne miesto zároveň ako priestor pre nové formy obchodov. Novodobé herectvo vypĺňa prázdnotu žitia pozostalých aj hercov. Hneď po pozretí som mal chuť zopakovať si to. À propos: Akého herca máte najradšej? A hudobníka? A speváčku? alebo inak: Nehráme všetci v živote len nejaké viac či menej zbytočné komicko-tragické roly ktoré z viacmenej neznámych dôvodov postupne začneme brať smrteľne vážne? (12.06.2014)

Lanthimosovy filmy mají úžasnou schopnost diváka neustále mást a překvapovat. Navenek často působí, jako by člověk sledoval larp, jehož postavy moc neumí projevovat divadelní emoce a nevědí, co budou v příštím okamžiku říkat (což jeho herci často opravdu nevědí, protože je to z velké části ryzí improvizace). Tady se ona hra s divákem projevuje nejzjevněji na tom, že postavy vlastně sledujeme primárně v rolích, které pod agenturou "Alpy" přijímají. Ve chvíli, kdy by měly být "samy sebou", ale není jasné, jestli vůbec kdy ze své role vystupují, zda pro ně "hra na někoho" vůbec někdy končí. Dvě Lanthimosova díla, která jsem zatím viděl, by snadno mohly sklouznout k morální tezovitosti, ale zachovávají si výkladovou vrstevnatost a nedoslovnost - a zároveň stále upozorňují na svoji mediální fikčnost, čímž jsou sebereflexivní na více úrovních. (10.08.2018)

Téma hrania rolí a toho čo je prvkom reality a čo nie je málo využívanou témou, ale určite sa nejaké filmy ktoré ju využívajú nájdu. Minimálne Sonov Noriko´s dinner table. Ten má oproti Alpám aj viac dejových línií a celkovo pôsobí komplexnejšie. Alpy ale aj napriek tomu nie sú zlým filmom, hoci až druhá polovica ma presvedčila o tom že režisér pracuje s témou zaujímavo a s jasným cieľom. Nejedná sa o tak výraznú spoločensko kritickú pointu ako v Sonovom diele. Jeho postavy podobne ako v prípade jeho filmu Dogtooth sú skrátka divné a žijúce v inom svete plnom iných pravidiel, ktorý ma z realitou pramálo spoločné. Ale predsa len je to niečim uhrančivé a nepríjemné. Citová vyprahnutosť je tu na mieste a všetko je to akási zvrátená hra na charaktery. Hoci som to nepredpokladal je to celkom zaujímavé. A postava gymnastky je aj celkom sexy. Každopádne veľmi osobitý film, ktorý neulahodí každému, ale ani to nemá v úmysle. (21.02.2016)