Kluk na kole

Bratři Dardennovi prolomili některá svá tvůrčí tabu a začali používat umělecké prvky v jejich tvorbě dříve nemyslitelné, jako například filmovou hudbu, přesto ale zůstal zachován jejich typický rukopis - silné psychologické drama, naprosto famózní práce s herci, specificky s těmi dětskými, hlavní hrdina (samozřejmě na pomezí dětství a dospělosti) s velmi pohnutým osudem, ručně snímaná kamera, minimum stylizace, důraz na realistické ztvárnění i vyznění, velmi pozvolná dynamika, ryze komorní ladění, mezi obsazenými přirozeně nemůže chybět dvorní herec Dardennových Olivier Gourmet. Originální je na tomhle snímku ten neustálý pohyb hlavního hrdiny (zprvu běh, poté kolo), kontrastující s pozvolným plynutím filmu, jako by tím vnějším pohybem tvůrci popisovali ten vnitřní, mentální, navíc celá ta lokomoce může být zcela symbolicky vnímána coby (Sysifovská) cesta odvrženého syna za svým otcem, a samozřejmě to psychologicky fascinující rozklíčování důvodů Cyrilova chování (ještě o mnoho víc by mne zajímal jiný film rozklíčovávající motivaci chování Cyrilova biologického otce). (11.09.2012)

Značka "Dardenne" je pro mě již od prvního setkání s ní zárukou té nejvyšší filmařské kvality. A nezklamal mě ani dlouho očekávaný snímek Kluk na kole. Příběh dítěte, jehož odloží lhostejný a sobecký otec (Jéremie Renier) do dětského domova, je od počátku vyprávěn velmi poutavě a svižně. Navíc v něm nechybí momenty překvapení a scény, ze kterých až mrazí v zádech. Další skvělá studie lidských charakterů. A tak možná můžu jen litovat, že jsem se díky vlastní nedočkavosti, připravila o možnost zhlédnout napoprvé film v kině. Ale bůh ví, jestli v březnu 2012 dorazí Kluk na kole i do zlínských kin. Moc tomu nevěřím. (09.02.2012)

Je to jenom kluk na kole, ale během toho, co ho sledujeme, toho prožije tolik, že by to jinému dítěti vydalo na jedno dětství. Na jednu stranu dětství zkažené, na druhou ale i krásné. Herecky naprosto výborný film, jenž ukazuje, že stačí opravdu málo, jen to dobře natočit a celkově dobře podat, abychom sledovali výborný snímek. (13.04.2016)

(1991) Prvně jsem si nebyla úplně jistá, co se mnou vlastně film dělá, ale potom jsem si vzpomněla na mého kluka na kole a že je to vlastně založené na jeho osudu a na mém životě a najednou jsem se cítila velmi blaženě. A byla jsem velmi pyšná na moji sestru, která říkala, že by ji zajímal příběh té ženy, proč je taková, jaká je. (10.11.2012)

Zklamání. Zbytečná vyhrocenost některých situací ubírá na přesvědčivosti, (mně trochu záhadná) dějová linka zase na reálnosti. Bratři Dardennové tentokrát zdaleka nevyužili potenciál zajímavého námětu, jakými nezájem biologického otce o svého dvanáctiletého syna (dokonce jeho odmítání a zřeknutí se ho) a zároveň přirozená dětská touha po rodičovské lásce jsou. ~ Ona i ta klukova permanentní jízda na kole (či předtím běh) coby pohyb za svým vysněným otcem mohla být symbolická. Místo toho /spoilery!/ se zaplétá s místním dealerem a baseballkou skolí dva chlapy, na to je okrade, aby mu jeden odpustil a druhý neodpustil, načež ten druhý po něm později začne házet kameny a on spadne ze stromu. A je konec. Možná jsem nechápavý a něco mi uniklo, v každém případě mně tento mnohými adorovaný (dle mého vyfabulovaný) filmový „realismus“ bratří režisérů TENTOKRÁT nesedl. Rozehrál bych děj úplně jiným směrem, aby byly podtrženy mnohé naznačené kontrasty (např. dětská jednoznačnost / neposkvrněnost VS. kalkul / nepřímé chování dospělých…). ~ Nicméně zajímavá myšlenka, kterou si mnozí z filmu vezmou: je důležité, jestli tě má někdo rád (zde pěstounka = cizí člověk), nikoliv to, že tě biologický otec nechce. (17.04.2012)