Nespoutaný Django

(1001) Bohužel už je to přesně deset let, co mi něco od Tarantina připadalo cool, takže podle toho taky vypadá, jak jsem si užila tenhle film. S tím souvisí i to, že Waltzovu kouzlu jsem nikdy nepodlehla, navíc mi jeho výkon přijde značně stereotypní. Jestli už bude chudáček pořád hrát jenom jednou stejnou roli, tak ho docela lituju. Velký problém jsem také měla s hudbou. Kromě toho, že se mi nelíbí konkrétní použité písničky, to čert vem, nemůže se každému líbit všechno, se mi spíš přestává líbit Tarantinovo spoléhání na to, že stačí k libovolnému celku pustit anachronickou píseň a "ono se to nějak udělá". A pokud je pravda, že Morricone řekl, že už s ním nebude spolupracovat, protože používá hudbu úplně nesmyslně, tak jsem ráda, že jsem dospěla ke stejnému názoru jako Morricone. A taky se tím kumulují bezobsažné, bezpřínosné pasáže, které zbytečně prodlužují hodně přepálenou stopáž. Je tam i dvakrát scéna s naprosto totožným obsahem - hajzlové nasírají Djanga, ten sahá na zbraň a potom ji pustí, když se situace uklidní. Místo toho, že by to působilo jako princip, to spíš vytváří dojem, že se někdo zapomněl ve střižně a pod dojmem, že je génius, zanevřel na řemeslo a jeho pravidla. Také už jsem dozajista dospěla do stádia, kdy mi nepřijde, že by situace, kdy někdo někoho střelí, a třeba několikrát, a ten někdo u toho řve, generovala humor či zábavu. Už aby Tarantinovi bylo šedesát a přestal točit filmy, jak slíbil, protože si nedovedu představit, kam by to chtěl ještě eskalovat. Je jasné, že hranici uměleckých záměrů už překročil. Nicméně se učím oceňovat takové malé věci jako debatu nad pytli s dírami na oči (i když je ve filmu vlastně dost navíc), nebo oznámení, že Alexandre Dumas byl černošského původu, ačkoli v Leově reakci na to se třeba mohl mnohem víc porochnit. Na závěr se snad už nabízí jen otázka, který film obsahuje "lepší statement", jestli Django, nebo 12 let v řetězech. Dle mého názoru jsou oba filmy bullshit, ale každý z trochu jiných důvodů. Doporučuji komentáře uživatelů Vitex a salahadin, kteří mi píšou úplně ze srdíčka, u Vitexe zejména pasáž o morálce autora a v případě salahadina ta část o srabství hlavní postavy. (03.12.2014)

Krev nikdy nebyla čer(ve)nější a boj o lásku osudovější a zároveň Dvtipný (D is silent). Siegfried našel svou Broomhildu a Tarantino způsob, jakým oživit westernový žánr. Waltz je King! Nutno dodat, že film má snad víc konců než Návrat krále - a to už je co říct./// I když nejsou sekvence zřetelně odděleny kapitolami jako v Panchartech, režisér se epizodické struktury nevzdal, a proto se občas vkrádá na mysl pocit, že příběh příliš negraduje./// DiCaprio nakonec není tak slizký a superzlý, jak napovídal trailer. Waltz si příště už nesmí vzít roli arogantní a na oko uhlazené postavy, protože už teď v rámci pouhých dvou filmů opakuje gestiku i mimiku. Jackson jako žlučovitý senilní černoch-rarista? Ou jé!/// Řada scén obsahuje explicitní násilí (byť často na hranici parodie), ze kterého zamrazí. Individuum vedle mě v kině se smálo snad všemu... Na tomto snímku se pozná, kdo je jaký pošuk. Tarantino samozřejmě ten největší, což opět dokázal. Trochu se však obávám, že příště natočí čtyřhodinovou konverzačku, která bude (opět) drastická a nezábavně přepálená. V nejlepším se má přestat. A cameo už příště vynech, protože to tvé neherectví je rušivé./// Zábavné rychlé zoomy, konečně scény v působivých exteriérech (o Tarantinův trademark, jímž je kecání u stolu, ochuzeni nejsme, nebojte) a k tomu ještě vychytávky jako nápisy "Po výdělečné zimě" nebo "Mississippi" běžící přes celé plátno jsou dalšími pozitivy filmu a pro cinefily slastí, neboť stejne jako Pancharti i Dango nabízí řadu filmových odkazů./// Po druhém zhlédnutí: vynikající výběr písní do soundtracku (rap, country, árie...), který navíc obsahuje texty, jež jsou v řadě scén významotvorné a skvěle podtrhují jejich vyznění. Povšimněte si také, jak QT dotváří rytmus písní chrastícími okovy (Ain't no grave) nebo švihy biče či dokonce zvyšuje autenticitu starších písní přechody mezi starými gramodeskami./// Střední část v Candylandu je však příliš rozvláčná, takže dávám čtyři. *spoiler* I count six bullets nigga, -I count two guns, nigga. [Kino, 2x] (08.01.2013)

,,JAK SE JMENUJEŠ?“… ,,DJANGO.“ … ,,PRÁVĚ TEBE HLEDÁM“...... /// Co mám napsat? Že Tarantino barví na červeno bavlnu, sníh, obleky, koně i dům? (Milovníci sladkýho buďte v klidu, dort zůstane bílej…) Že vás čeká neskutečná porce Tarantinovský filmařiny (v tom nejlepším smyslu), tj. násilí, ftipu a parádních filmovejch postav? Já v těch vodbornejch plkách nejsu moc dobrej, tak bych si snad jen dovolil podotknout, že jestli si tohle NEBUDETE užívat stejně jako Waltz, DiCaprio či Jackson, tak tyhle filmy nejsou pro vás (zabalte si svýho černocha a jděte do řiti. Nebo na Jih.). Apropó Foxx: ,,Ty krávo, já tě snad začnu mít i rád!“ A protože jsem soudnej, klidně vodsouhlasím i to, že mi vadilo, jak upadlo to tempo (všichni vole věděj kde a kdy…) a že možná anebo právě kvůli tomu, mohli vo kapku sejmout tu stopáž. Asi proto ve mně ukrytá Mirka Spáčilová řve: ,,dej 4* (čuráku!)“ (viz. vysvětlivka ,,+“…), já však (ne)podlíhám a (ne)patolízalsky jdu vejš! Jsem totiž kurevsky rád, že Tarantino dal vo sobě (konečně!) zase pořádně vědět a doufám, že Django způsobí ve světě filmu stejnej povyk, jako při projížďce na koni jižanským městem. (P.S.(,,+“) to slovo bylo dost nesrozumitelné a autor komentáře vlastně jen odezíral z pysků….) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě, když se režisér nechá rozmrdat dynamitem. 2.) Jsem rád, že některý lidi furt žijou. 3.) Chcu zjistit, kdo je pro černochy větší osobnost: Lincoln nebo Django? /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ * (23.01.2013)

8/10. Příběhově asi nejpřístupnější Tarantinovka, která nezapomíná na skvěle vypointovaný scénář, absurdní scény a přesnou hudbu ALE tentokrát využívá i vyššího rozpočtu - což jde znát z každého záběru. Obsazení je jako vždy hvězdné a mimo DiCapria si to imo nejvíc užíval Waltz, jehož postava byla správně komická ale nikdy ne tak moc, aby spadla do škatulky přehnanosti. Žánrovka nešetřící krví a černým humorem měla jediný problém... byla příliš utahaná. A to mám dlouhé příběhy fakt rád, ale tady jsem cítil, že to mohlo být o nějakých dvacet minut kratší. Škodí to především úplnému vyvrcholení, které nemá tak silný tah na bránu. Škoda... jinak by to byla dokonalost. (17.06.2019)

Americký Jih si vždy zakládal na svém ctihodném rasismu a ve mně tento snímek vyvolal touhu přenést se v čase a zacválat si s černým kumpánem mezi nechápavými zraky otrokářské elity. Nicméně přiznávám, že bych rozhodně nedokázal chránit Djangovi jeho afroamerickou řiť s vtipem doktora Schultze, takže jsem nakonec raději zvolil kino. Byla to dobrá volba, protože různobarevná dvojice lovců lidí byla bezchybná, vážený pan otrokář Candie byl krásně hnusný, jeho věrný slouha Stephen by si zasloužil dlouhý pobyt na nějaké slušně vyhřívané plantáži a kluci z KKK byli prostě jedineční. Takže Quentine, zase jste mne nepotěšil a ani já vás nepotěším. Opět za pět. (17.03.2013)