Až vyjde měsíc

Sebestředná režisérská příze barvy dětského vzdoru navinutá na Desplatově hudebním kolovratu aneb originalita a posedlost detailem nadevše.. Pro mě bizarní manýra bez humoru, duše i kouzla. Čestné skautské. Stavařům kulis se údajně ztrácel toluen a mám jisté podezření, kdo za tím stál.. Je to sice nadnesené, ale někdy mám pocit, že existuje jistá sorta autorů (namátkou Greengrass, Aronofsky či třeba Anderson), která kdyby se vysrala na zápraží některým klientům csfd, dají si to večer ke kávě a budou to považovat za produkt čokoládovny Lindt. Pár z důvodu, že jim to zkrátka chutná, většina však jen proto, aby nebyli před sousedy za blbce.. (23.12.2014)

Jako byste se dívali na obraz šternberského naivního malíře Libora Vojkůvky a někdo se vás pak zeptal, O ČEM ten obraz byl? Ano, bylo to... o tom. Takové... ryze Andersonovské. Bylo to plné sytých barev, sytých charakterů, sytých dialogů a sytých skautů. Hladové byly jen ty dvě divné, sofistikovaně uprchlé děti. A ačkoli byly tak velice divné, hladové po lásce byly úplně normálně. Jako kdokoli z nás, z našeho dospělácky šedého světa. Jenže divný Sam a ještě divnější Suzy ten hlad brali tak nějak víc od podlahy, bez kompromisů. Jak řekla Suzy po krvavé bitvě: „Bylo to buď my, nebo oni.“ Vzpomínám, taky jsem chtěl kdysi dávno utéct z domova, vybaven příručkou zálesáka. I vzduchovku jsem měl a sirky... Vlastně mi chyběla jen ta kánoe. Ovšem co s kánoí na Hané, že. A taky jsem tak nějak ani neměl s kým utíkat, což je chyba dosti zásadní. Tak jsem si to alespoň teď v dospělosti dodatečně užil, při tomhle krásně groteskním Andersonově úletu do barevnějšího a láskyplného světa. A jeden malý, něžný vzkaz těm, kdo se tuto nádhernou naivní malbu na filmové plátno odvážili hodnotit jako blbost : Nešahejte mi na tento film. Nebo vás bodnu! Samozřejmě nůžkami pro leváky. (28.12.2012)

Kdo zná dílo Wese Andresona, tomu není třeba nic vysvětlovat. Pro ty ostatní je třeba snad jen říct, že se jedná o velmi osobitý film řídící se jakousi prazvláštní, vnitřní logikou, kterou v díle běžných hollywoodských tvůrců nenajdete. A je to právě příjemný příběh doplněný o krásně barevnou vizuální stránku a skvělé herecké obsazení, co z Moonrise Kingdom (in my humble opinion) dělá nejen jeden z nejlepších filmů dříve zmíněného režiséra, ale i jeden z nejzajímavějších snímků, které šlo v první polovině roku 2012 vidět v britských kinech. (23.06.2012)

Andersonův skautský výprodej - chtěné, opsané z předchozích počinů, netypicky nedotažené (tolik nápadů prostě jen tak prošumí) a příběhově více než chudokrevné. Poezii prvních lásek a klukovského táboření beru, ale od Wese čekám víc než zábavnou prvoplánovost, která se hlavně v závěru mění v totální křeč. (07.07.2012)

Chvílema sem tak docela nepobíral, na co se to vlastně dívám. Kdyby mi někdo tenhle film doporučil a popsal o co tam de, řekl bych si, co to je za úchylnou hipsterskou podivnost, ale jméno režiséra mě přesvědčilo si to pustit a bylo to fakt pěkný. Originální, divný, rozverný, s roztomile nehodící se hudbou a překvapivě fungujícím obsazením. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si zvyknul na toho hlavního kluka, protože měl fakt divnej obličej i chování a kamera ho navíc často dlouze zabírala zblízka a nebavilo mě na něj koukat, ale pak jsem si na něj nějak zvyknul a bylo mi ho i docela líto, takže jsem mu fandil, ať mu to s tou labilní holkou vyjde. Docela mě překvapilo, že ačkoliv tu skoro všechny postavy jsou extrémně introvertní suchaři s mindrákama, i přesto de o takovej milej a místy vtipnej film, nějak to sem zapadlo, ale to mě už u Andersona nepřekvapuje. 70% (18.04.2017)