Až vyjde měsíc

Wes Anderson žije ve zvláštním světě plném zvláštních a ujetých lidí. Trošku jako kdyby jeho filmy sežraly před promítáním tunu hub a já pak sledoval déšť, střídavě oblačno. A to v případě, až vyjde měsíc. Každopádně na rovinu musím říct, že jsem čekal trošku víc. A to hlavně i z toho důvodu, jací velikáni se ve filmu objeví. A to jak můj oblíbený Bruce Willis nebo naopak Edward Norton u kterého vždycky nevím co si mám myslet stejně tak ale i režisérovi stálice jako Bill Murray a Jason Schwartzman, na které je pokaždé radost koukat. S herci jsem problém neměl, horší to už bylo se samotným vyprávěním příběhů a se samotnými skautíky, kteří jak kdyby vylezli z továrny na absurdno. Bylo to fajn, ale bylo to zvláštní a proto jsou tři hvězdy akorát. (04.01.2013)

Z počátku jsem se nějak nemohl chytit, ale nakonec se háček zasekl a zůstal vězet stejně, jako živé náušnice v uších Suzy. Prosté a krásné. Vizuálně vybroušené a doplněné chytlavou hudbou. Více drama, než komedie, spíše taková hořká, co občas zvedne koutky úst nahoru, ale jakmile udeří sociálka, koutky padají dolů. Pastelové barvy, úchvatná příroda, bezchybné kompozice obrazu a dvojice, která prchá před světem, co jí nerozumí. No a pak láska. Taková ta dětská, upřímná, kdy se nejen vezmete, ale už máte v hlavě naplánované i děti a společné bydlení. V jednoduchosti je krása, i když ti dva to rozhodně jednoduché nemají. Bavilo mě to, až se sám sobě divím. (07.06.2020)

Chtělo by se mi říct, že v tomto případě je celek bohužel méně, než je součet jeho částí. Wes Anderson si v Moonrise Kingdom vypiplal všechno (všechno, co je vidět očima) do nejmenšího detailu, což je sice pěkné a oceňuju to, ale pod vší tou těžkou přešlechtěnou nádherou se nějak utopilo kouzlo příběhu. Vizuálně pěkné, moc mě bavilo zkoumat jednotlivé scény, všímat si, jak Anderson hýbe kamerou (úvodní titulky!), ale do příběhu jsem se prostě nezažral a emocionálně to na mě nezafungovalo ani trochu. Ony všechny Andersenovy filmy jsou zvláštně odtažité, ale najdou se v nich místa, u nichž je člověk smutný / dojatý ... a tady mi taková místa citelně scházela. Stejně tak andersonovské postavy - všechny jsou (hodně) divné, ale tentokrát mi v nich chyběla jakási životnost, kterou jsem cítil v Lišákovi, Zissouovi a dalších. Tuhle životnost jsem v Moonrise Kingdom viděl snad jen v postavě Billa Murraye (noční postelová scéna), který dostal jen strašně málo prostoru. Bezprostředně po zhlédnutí nenadšených 80 %, ale potřebuje to pár dní uležet. (19.07.2012)

Kdo by to byl řekl, že se jednou v jednom filmu sejdou drsní filmoví borci Derek Vinyard a John McClane, v rolích značně humorných postav, které lidem vykouzlí úsměv na tváři:) Edward Norton coby skautský vedoucí a Bruce Willis jako dobrácký místní polda, který snad ani nenosí zbraň:) Zbytek dokonalé herecké party tvoří esa Bill Murray, Frances McDormand, Tilda Swinton a Harvey Keitel. Dětští herci za svým dospěláckým doprovodem nikterak nezaostávají a jejich výkony jsou podpořeny stejnou kvalitou. Zejména herecky zcela nezkušená Kara Hayward je skvělá a já doufám, že na tuto zajímavou dívku v budoucnosti čekají skvělé role. Jared Gilman mi zde připomínal (že by to bylo těmi brýlemi a chytrostí?:) chlapeckou verzi Abigail Breslin v roli Olive z Little Miss Sunshine. Zaujala mě také krásná hudba Alexandra Desplata a kamera, u níž mi přišlo, že snad každý záběr byl jakoby dokonale upravený, souměrný a ve středu:) Wes Anderson je jeden z těch režisérů, kteří disponují svým specifickým rukopisem, který se Vám buď líbí, nebo ne. A mně se Moonrise Kingdom velmi líbilo. Jo, a ty originální náušnice z brouků, která na sobě Suzy měla, jsou vskutku velmi působivým nápadem:) (02.04.2013)

Jéminkote, pane Timpletone, nespletl jste si adresu, alebo ako som si dal prvé rendez-vous Andersonom a bola z toho láska na prvý pohľad. Milá, strmhlavo vratká úsmevná komédia na troch nohách o deťoch, ktoré majú svoju hlavu a len tak niečo ich na uzde neudrží - dokonca ani Bruce Willis nie. Parádny scenár, luxusné obsadenie a neposedná kamera, brázdiaca po krásach malého ostrovčeka v polovici 60.-tych rokov minulého storočia, idylka, do toho nejaká tá búrka historických rozmerov, tragédia osudovej lásky v troch dejstvách a hľa - nadrozmerný portrét roztodivnej vidieckej fazóny je na svete. Pre niektorých úchvatné, pre niektorých neuchopiteľné. Madsbender vraví - sadnite si na hlavu, začnite kikiríkať a hrať pri tom na všetky nástroje symfonického orchestra súčasne, a možno Andersona pochopíte. Madsbender tak učinil a je spokojný že až no. Rozptopašných 99,9 periodických percenta. (06.01.2014)